Žalobce se domáhal žalobou zaplacení částky 17 063 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. V žalobě tvrdil, že právní předchůdce žalobce (tj. , právnická osoba, .) uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které se žalovaný zavázal vrátit půjčené peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a zaplatit úrok ve výši 40 % měsíčně. Žalovaný neplnil; nedoplatek dluhu tak činí 14 000 Kč (jistina 10 000 Kč + úrok). Žalovaný nezaplatil ani ve smlouvě ujednanou smluvní pokutu jako sankci za prodlení s plněním dluhu v kapitalizované výši 3 063 Kč. Žalobci vznikl minimálně nárok na vrácení nedoplatku jistiny ve výši 10 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení.Žalobce dále tvrdil, že pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2026 postoupena na žalobce. Z tohoto důvodu dlužnou částku vymáhá právě žalobce.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tj. nesporoval tvrzení uvedené v žalobě.Okresní soud vyšel ze skutkového zjištění, že právní předchůdce žalobce (tj. , právnická osoba, .) uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které se žalovaný zavázal vrátit půjčené peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a zaplatit úrok ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně (viz smlouva). Žalovaný neplnil, nedoplatek jistiny činí 10 000 Kč. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2026 postoupena na žalobce (viz smlouva o postoupení pohledávky).Soud učinil právní závěr, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť odporuje dobrým mravům (§ 580 odst. 1 o. z.) z důvodu nepřiměřeně vysokého úroku 480 % ročně.Vzájemná práva a povinnosti účastníků neplatné smlouvy je tedy třeba vypořádat podle příslušných ustanovení občanského zákoníku upravujících bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. o. z.).Podle § 2993 odst. 1 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.Žalobce poskytl (plnil) žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný neplnil; nedoplatek jistiny tedy činí 10 000 Kč. Soud proto žalobě vyhověl v části, ve které se žalobce domáhá po žalovaném vrácení částky 10 000 Kč.Žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky převyšující částku uvedenou ve výroku I.Každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Soud proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (§ 141 odst. 2 o. s. ř.).