22 C 242/2019-93 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 42 192 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne 22. 12. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal společně s úrokem ve výši 136,58 % ročně žalobkyni splatit v 36 měsíčních splátkách po 3 219 Kč splatných vždy k 17. dni kalendářního měsíce. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, k tomu žalobkyně uvedla, že vycházela z dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a také z jiných zdrojů. Dále si ověřila úvěrovou historii žalovaného v registrech SOLUS a NRKI, prověřila si, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí dluh ve stádiu žalobního vymáhání a ani jeho zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně nesplácel a uhradil na něj do podání žaloby pouze částku v celkové výši 28 971 Kč, v důsledku čehož došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 21. 1. 2019. Po zesplatnění žalovaný uhradil na svůj dluh ještě 5 000 Kč. Žalobkyni pak mělo vzniknout právo na zaplacení jistiny v celkové výši 40 194,15 Kč sestávající jednak ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru a dále z úroků přirostlých k jistině ke dni zesplatnění, které se v souladu se smlouvou staly součástí nové jistiny úvěru, na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, přičemž se jednalo o celkem dvě splátky (celkem tedy 998 Kč), a na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení, kdy tuto žalobkyně požadovala vždy z aktuálně zbývající nové jistiny úvěru za období od 23. 1. 2019 do 13. 8. 2019, tj. ve výši 8 352,57 Kč. Dále žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení úroku ve výši 89,28 % ročně opět vždy z aktuálně zbývající nové jistiny úvěru za období od 23. 1. 2019 do zaplacení (maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 1. 2019 dosáhne částky 139 060 Kč). S ohledem na prodlení žalovaného požadovala žalobkyně rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 42 192 Kč, a to pouze za období od 13. 8. 2019, tj. ode dne podání žaloby, do zaplacení. 2. Podáním ze dne vzala žalobkyně žalobu zpět co do úroku ve výši 69,28 % ročně z částky 37 034,41 Kč od 23. 1. 2019 do zaplacení. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), může žalobce za řízení vzít návrh zpět. Podle odst. 2 téhož ustanovení pak soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastaví. Soud proto částečné zpětvzetí žaloby promítl do výroku II. tohoto rozsudku a co do úroku ve výši 69,28 % ročně z částky 37 034,41 Kč od 23. 1. 2019 do zaplacení řízení zastavil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo ověřeno, že žalobkyni bylo ze strany České národní banky uděleno povolení k poskytování spotřebitelského úvěru. 5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne 22. 12. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit tuto částku společně s úrokem v 36 měsíčních splátkách po 3 219 Kč, splatných vždy k 17. dni kalendářního měsíce, kdy výše úrokové sazby činila 136,58 % ročně. O schválení této smlouvy zaslala žalobkyně žalovanému oznámení ze dne 3. 1. 2018. Dle doloženého dokladu o vyplacení úvěru žalobkyně žalovanému vyplatila dne 29. 12. 2017 částku 40 000 Kč na bankovní účet uvedený ve smlouvě. 6. Žalobkyně dále doložila předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru podepsaný žalovaným, pracovní smlouvu ze dne 20. 2. 2017, výpis z běžného účtu, z něhož plyne, že v listopadu roku 2017 vyplatil žalovanému jeho zaměstnavatel mzdu ve výši 20 344 Kč a v měsíci prosinci roku 2017 mzdu ve výši 38 815 Kč a příslušné výplatní pásky za měsíce listopad a prosinec roku 2017. Dále žalobkyně doložila dokument s názvem„ Hodnocení klienta“ opět podepsaný žalovaným, kam žalovaný uvedl jako svůj jediný příjem čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 27 000 Kč, respektive 26 896 Kč. Jako výdaje žalovaného zde byly uvedeny náklady na bydlení v celkové výši 1 500 Kč a výdaje na dítě v domácnosti ve výši 2 000 Kč měsíčně. Na straně výdajů bylo dále počítáno s částkou životního minima pro žalovaného ve výši 3 410 Kč měsíčně. Disponibilní zdroje žalovaného tak podle hodnocení žalobkyně činily 19 090 Kč měsíčně. Konečně žalobkyně doložila výpis z nebankovních registrů ze dne 20. 12. 2017, dle kterého byl žalovanému přiřazen kód příznaku 16 (kdy klientova smlouva je hodnocena jako špatná) a výpis z registru SOLUS, v němž nebyly uvedeny žádné dlužné závazky žalovaného. 7. Ze splátkového kalendáře ke smlouvě je zřejmé, jakým způsobem byly jednotlivé splátky rozpočteny na jistinu a na úrok a z karty klienta je zřejmé, že žalovaný uhradil žalobkyni na svůj dluh celkovou částku 33 971 Kč. 8. Upomínkami ze dne 18. 12. 2018 a 17. 1. 2019 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných splátek úvěru, přičemž byl rovněž upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru v případě, že se ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 60 dnů. Dopisem ze dne 21. 1. 2019 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění celého úvěru a žalovaný byl vyzván k úhradě všech závazků nejpozději do 10 dnů ode dne odeslání výzvy. 9. K úhradě dlužné částky byl žalovaný dále vyzván předžalobní upomínkou ze dne 25. 7. 2019, jejíž odeslání žalobkyně prokázala přiloženým podacím archem. 10. Z žalobkyní předložených listin s názvy„ Vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek“,„ Informace o zápůjčních úrokových sazbách obvyklých na trhu pro účely uplatnění výjimky z plné působnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru“,„ Vyřízení žádosti podle § 14 odst. 5 písm. d) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů“, z odpovědi Equa Banky na součinnost ze dne 28. 8. 2018 a z přípisu [obec] spořitelny ze dne 19. 9. 2018 nazvaným jako„ Žádost o součinnost“, soud s ohledem na níže uvedené skutečnosti neučinil žádné skutkové závěry ve věci. 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 586 odst. 1 občanského zákoníku, je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. 15. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 17. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 18. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne 22. 12. 2017 finanční prostředky ve