23 C 27/2020-26 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 857 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou dne [datum] pomocí prostředků dálkové komunikace uzavřela s žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] Na základě této smlouvy žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, které se zavázal uhradit do 28 dnů po odeslání úvěru, tj. do [datum], a to společně s poplatkem ve výši 1 357 Kč sestávajícím z úroku ve výši 138,08 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 218,92 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena v databázi EUCB, dále bylo ověřováno, zda žalovaný nežádá o oddlužení a zda proti němu není vedena exekuce, vedle toho byl proveden ověřovací telefonát a ověření účtu. Žalovaný úvěr ve lhůtě splatnosti neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na [právnická osoba] a poté na žalobkyni. Zažalovaná částka sestává s dlužné jistiny 5 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 357 Kč, poplatku za 2 odeslané upomínky ve výši 1 000 Kč a smluvní pokuty vyměřené ve výši 500 Kč za porušení smluvní povinnosti finančního charakteru. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou požadovala žalobkyně rovněž zaplacení úroku z prodlení z částky 4 000 Kč od [datum] do zaplacení v zákonné výši. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], na základě níž žalovaný v pozici spotřebitele obdržel finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se tento bezúčelový úvěr zavázal splatit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 218,92 Kč a úrokem ve výši 138,08 Kč (36 % ročně) do 28 dnů od odeslání finančních prostředků. Smlouva byla uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku, kdy žalovaný smlouvu podepsal prostřednictvím elektronického kódu nahrazujícího fyzický podpis v klientské zóně na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný předložil kopii svého občanského průkazu. Součástí smlouvy byl rovněž Sazebník, dle kterého má věřitel nárok na účelně vynaložené náklady vzniklé v důsledku prodlení úvěrovaného, konkrétně poplatku ve výši 500 Kč za odeslání doporučené upomínky. V Sazebníku pod bodem 4 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za porušení smluvní povinnosti finančního charakteru uvedené v čl. VIII. odst. 1 písm. c) Smlouvy, tedy v případě prodlení s náhradou účelně vynaložených nákladů, které úvěrujícímu vznikly v důsledku prodlení dlužníka. 4. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila výplatní pásku žalovaného za březen 2017 a formulář„ souhlas se zpracováním a nakládáním s osobními údaji klienta“. 5. Žalovaný obdržel formulář pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru. 6. Dle doložené historie transakcí právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne [datum] odeslala částku 5 000 Kč na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Jako variabilní symbol bylo uvedeno rodné číslo žalovaného. 7. Jelikož žalovaný neuhradil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, původní věřitelka jej dne [datum] a dále dne [datum] vyzvala k úhradě dluhu. 8. Na základě smlouvy ze dne [datum], která je soudu známa z jiných soudních řízení žalobkyně u zdejšího soudu, byla pohledávka za žalovaným postoupena nejprve na [právnická osoba], která ji následně smlouvou ze dne [datum] postoupila na stávající žalobkyni. 9. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne [datum], jejíž odeslání žalobkyně prokázala přiloženým podacím lístkem ze dne [datum]. Dopisem z téhož dne bylo žalovanému rovněž oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 13. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Z provedeného dokazování je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, které měl žalovaný v souladu se smlouvou splatit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru a sjednaným úrokem do 28 dnů, tedy nejpozději do [datum]. Žalovaný z poskytnuté částky ničeho neuhradil, ani přes upomínky ze strany původní věřitelky. Pohledávka za žalovaným byla následně v souladu s § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni, která je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání. 15. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru proto bylo zkoumat schopnost žalovaného splatit úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. 16. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. Soud dále poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rá