13 C 189/2020-61 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení 7 732,40 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému částku ve výši 4 500 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal kromě jistiny ve výši 4 500 Kč zaplatit žalobkyni rovněž poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 982,40 Kč, přičemž celkovou částku se žalovaný zavázal splatit do 16. 2. 2018. Uvedená smlouva pak byla uzavřena elektronicky za pomocí prostředků komunikace na dálku. Žalovaný se nejdříve dne [datum] zaregistroval na webových stránkách žalobkyně, kam zadal požadované údaje o své osobě včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Následně žalobkyně zaslala žalovanému téhož dne na e-mailovou adresu uvedenou při registraci e-mailovou zprávu, kterou potvrdila úspěšnost registrace. V návaznosti na to byla žalovanému v informačním systému žalobkyně založena klientská sekce a byly mu sděleny přístupové údaje do systému. Zároveň žalobkyně žalovanému zaslala na telefonní číslo uvedené v žádosti za účelem potvrzení registrace SMS zprávu. V průběhu registrace si žalobkyně od žalovaného vyžádala kopii občanského průkazu a řidičského průkazu. Poté již žalovaný dne [datum] prostřednictvím klientské sekce požádal o poskytnutí úvěru a žalobkyně jeho žádost schválila, o čemž byl žalovaný informován e-mailovou zprávou a SMS zprávou. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy posuzována úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně ani na výzvu soudu ničeho neuvedla. Žalovaný svému závazku řádně nedostál a žalobkyni poskytnutý úvěr nesplatil. Žalobkyně proto požadovala po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 4 500 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 982,40 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 4 500 Kč od 17. 2. 2018 do 1. 7. 2019, tj. ve výši 2 250 Kč a s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou rovněž zaplacení úroku z prodlení z dlužné jistiny, a to od 17. 2. 2018, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru, do zaplacení (za období od 17. 2. 2018 do 17. 5. 2020 žalobkyně úrok z prodlení kapitalizovala, a to částkou 859,94 Kč). 2. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal a na svou obranu uvedl, že si není vědom toho, že by s žalobkyní někdy jednal či s ní podepisoval nějaké dokumenty. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 21. 1. 2021, přičemž předvolání k tomuto jednání bylo žalovanému řádně doručeno do vlastních rukou formou náhradního doručení dne 21. 12. 2020 v souladu s § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.). Dne 18. 1. 2021 žalovaný telefonicky požádal o odročení jednání s tím, že tak činí ze zdravotních důvodů. Zároveň sdělil, že žádost o odročení zašle také e-mailem, v němž blíže osvětlí svůj zdravotní stav. To však žalovaný neučinil a nedoložil ani jakoukoli dokumentaci vztahující se k jeho zdravotnímu stavu, z níž by bylo možno vyvozovat důvodnost jeho žádosti. Zdravotní problémy účastníka sice zcela jistě mohou představovat důležitý důvod pro odročení jednání, avšak naopak ne vždy musí konkrétní zdravotní problém účastníkovi v účasti na nařízeném jednání bránit. Tuto otázku je tak třeba posuzovat vždy individuálně na základě doložených podkladů. Žalovaný tedy soudu nedoložil dostatečné podklady k tomu, aby mohl posoudit, zda jsou dány vážné důvody, které žalovanému brání v účasti u nařízeného jednání. 4. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že byly splněny podmínky pro to, aby mohlo být ve věci jednáno v nepřítomnosti žalovaného ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný neprokázal, že žádá o odročení jednání z důležitých důvodů. 5. Žalobkyně soudu doložila dokument označený jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]“, v níž na straně úvěrujícího vystupovala žalobkyně, a na straně úvěrovaného žalovaný. Na základě této smlouvy měla žalobkyně poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 4 500 Kč a žalovaný měl tyto finanční prostředky splatit do 28 dnů od jejich poskytnutí společně s úrokem ve výši 284,87 % ročně. Celková částka, kterou měl žalovaný žalobkyni splatit, tak činila 5 483,40 Kč. V článku V. smlouvy pak byl popsán proces registrace a uzavírání smluv prakticky odpovídající shora uvedenému způsobu popsanému žalobkyní. K tomuto žalobkyně doložila výpis ze svého interního systému, z něhož je patrné, že na telefonní číslo a na e-mail uvedené ve smlouvě byly sděleny přihlašovací údaje do klientské sekce a posléze oznámeno schválení žádosti o úvěr. Dále žalobkyně doložila výpis ze svého interního systému označený jako„ Profil klienta“, v němž bylo uvedeno rovněž rodné číslo a číslo občanského průkazu žalovaného a číslo bankovního účtu. Mimoto zde bylo uvedeno, že žalovaný působí jako OSVČ a že jeho čistý měsíční příjem činí 11 000 Kč. Žalobkyně doložila také kopii občanského průkazu žalovaného a kopii jeho řidičského průkazu. Dle doloženého potvrzení o provedení platby vystaveného [právnická osoba] žalobkyně dne [datum] zadala příkaz k úhradě částky 4 500 Kč na účet uvedený v „ Profilu klienta“, přičemž v kolonce„ Zpráva pro příjemce“ bylo uvedeno„ Úvěr dle smlouvy [číslo] [anonymizováno]“. Tato částka byla dne [datum] skutečně připsána na bankovní účet uvedený v „ Profilu klienta“ (účet číslo [bankovní účet]), což dosvědčuje výpis z tohoto účtu za měsíc leden 2018. To, že se skutečně jednalo o bankovní účet žalovaného, pak potvrzují žalobkyní doložené výpisy z tohoto účtu za měsíce červenec 2017 a srpen 2017, na nichž je žalovaný jako majitel účtu uveden. Žalobkyně dále doložila daňové přiznání žalovaného za rok 2016, dle něhož základ daně žalovaného činil v tomto roce 62 973 Kč a oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. 12. 2017, z něhož plyne, že byl žalovanému od ledna 2018 vyplácen důchod ve výši 6 558 Kč měsíčně. K úhradě dlužné částky měl být žalovaný vyzván e-mailem ze dne 4. 5. 2020 a dále písemnou předžalobní upomínkou z téhož dne. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 561 odst. 1 občanského zákoníku, k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 8. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku, písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 9. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana v