20 C 134/2021-26 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 2 786 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], kterou se žalovanou elektronicky prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] Na základě této smlouvy žalovaná obdržela částku 2 000 Kč. Schopnost žalované úvěr splatit byla posouzena nahlédnutím do registrů dlužníků. Částku 2 000 Kč se žalovaná zavázala vrátit spolu s úroky 490 Kč nejpozději do 13. 7. 2019, což však neučinila. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni na základě smlouvy ze dne [datum]. Žalobkyně se nyní domáhá jistiny 2 000 Kč, úroků 490 Kč, nákladů upomínání 100 Kč, smluvní pokuty 786 Kč (0,1 % denně z částky 2 000 Kč za dobu od 14. 7. 2019 do 10. 8. 2020). Dále se žalobkyně domáhá úroku z prodlení z jistiny kapitalizovaného za dobu od 14. 7. 2019 do 10. 8. 2020 částkou 215,34 Kč v sazbě 10 % ročně a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 000 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení, 2. Žalobkyně následně vzala žalobu částečně zpět, a to co do zaplacení částky úroků 490 Kč, nákladů upomínání 100 Kč, smluvní pokuty 786 Kč. Soud proto v souladu s § 96 odst. 1,2 o.s.ř. řízení částečně co do této částky zastavil, a to výrokem II. tohoto rozsudku. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že společnost [právnická osoba] žalované na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] poskytla na jí uvedený bankovní účet částku 2 000 Kč (výpis z účtu). Žalovaná se ji zavázala vrátit i s úrokem do 13. 7. 2019 Smlouva byla uzavřena po registraci žalované na webových stránkách předchůdkyně žalobkyně, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Žalobkyně nedoložila, že předchůdkyně posoudila schopnost žalované úvěr splatit. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na základě dohody o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 8. 9. 2020 odeslaným následujícího dne. Současně byla přípisem vyzvána k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od jeho obdržení. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky i předžalobní výzvou ze dne 9. 3. 2021. 5. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla podepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě kterého„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalované byla zaslána částka ve výši 2 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně měla povinnost posoudit před sjednáním této smlouvy úvěruschopnost žalované v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), která jednala jako spotřebitel, když„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Soud vzal za prokázané, že příjmy ani výdaje žalované nebyly před podpisem úvěrové smlouvy ověřeny žádnými doklady, když žalobkyně žádné dokumenty soudu nepředložila. Rovněž nebylo žalobkyní doloženo, že by předchůdkyně žalobkyně nahlížela do známých databází dlužníků. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost žalované zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalované a tedy to, zda je schopna úvěr splatit. Předchůdkyně žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) ZSÚ, který stanovuje, že„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“, když žádné dokumenty žalobkyně nedoložila a tím neprokázala, že její předchůdkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná, když podle § 87 odst. 1 ZSÚ,„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.“ Byť z § 87 odst. 1 věty druhé ZSÚ vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na to, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost doložit, že (s kladným výsledkem) zkoumala úvěruschopnost žalované, i když jí poskytla předmětný úvěr, soud konstatuje, že předložená smlouva o úvěru je absolutně neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků, neboť smlouva je v rozporu s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., který stanoví, že„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“ 8. Avšak soud má na základě shora předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 2 000 Kč, tuto částku žalovaná žalobkyni nevrátila. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, když v souladu s § 1879 o. z.,„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“ Žalovaná žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, z titulu bezdůvodného obohacení (podle § 2991 odst. 2 o. z.,„ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, atd.“) dluží 2 000 Kč. Žalobkyni vzniklo i právo na úhradu úroku z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne po dni, do kterého byla žalovaná povinna plnit. K vrácení bezdůvodného obohacení byla žalovaná vyzvána v přípisu o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2020 (žalované byl odeslán dne 9. 9. 2020), ve kterém žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání plnění – bezdůvodného obohacení. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalované uvedená výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že„ došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání“, tedy dne 14. 9. 2020, žalovaná byla na základě výzvy povinna plnit do 10 dnů, tj. do 24. 9. 2020. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., a to od 25. 9. 2020 do zaplacení. Ve zbytku požadovaného nároku soud žalobu zamítl (výrok III.). 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch účastníků byl téměř totožný, když žalobkyně byla úspěšná co do částky 2 000 Kč kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku 241,09 Kč, tj. 2 241,09