5 C 25/2020-201 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované původně zaplacení celkové částky 107 973,92 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 4. 11. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované částku ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit společně s úrokem ve výši 25 562 Kč v 72 měsíčních splátkách po 772 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Výše úrokové sazby přitom činila 23 % ročně. Mezi stranami byly na výslovnou žádost žalované dále sjednány doplňkové služby, a to konkrétně inkasní služba a doplňková služba„ [anonymizováno]“ zahrnující možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace a možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání, přičemž výše měsíční splátky za výkon inkasní služby činila 123 Kč měsíčně a výše měsíční splátky za výkon doplňkové služby„ [anonymizováno]“ činila 403 Kč měsíčně. Celková výše měsíční splátky se tak navýšila na 1 298 Kč Smlouva byla sjednána elektronicky za pomocí prostředků komunikace na dálku. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů uvedených v dotazníku o posouzení bonity žalované podepsaném žalovanou, přičemž porovnávala příjmy a výdaje žalované a způsob plnění dosavadních dluhů. Od žalované si přitom vyžádala za tímto účelem kopii občanského průkazu, doklad o příjmech a výpis z bankovního účtu. Dále provedla také lustraci žalované v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí a v databázi neplatných dokladů. Žalobkyně zmínila, že zákon nepředepisuje, jaké konkrétní informace a doklady lze považovat za nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené pro posouzení úvěruschopnosti a toto určuje poskytovatel úvěru na základě svého kvalifikovaného uvážení. Konečně žalobkyně podotkla, že na rozdíl od příjmů může být v některých případech těžké, ne-li nemožné, dokumentárně ověřit výdaje spotřebitele. K ověření lze potom využít různé scoringové modely, kdy s tímto názorem se ztotožňuje rovněž Česká národní banka. Žalovaná neuhradila žádnou splátku, kdy se dostala do prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobkyně pak po žalované požadovala zbývající část jistiny ve výši 30 000 Kč, zbývající část úroků ve výši 25 101,92 Kč, zbývající část poplatku za inkasní služby ve výši 8 856 Kč, zbývající část poplatku za službu [anonymizováno] – odklad ve výši 6 552 Kč, zbývající část poplatku za službu [anonymizováno] – nemoc ve výši 11 232 Kč, zbývající část poplatku za službu [anonymizováno] – práce ve výši 11 232 Kč a smluvní pokutu 15 000 Kč. S ohledem na prodlení žalované žalobkyně požadovala rovněž zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny a smluvní pokuty od 5. 1. 2020 do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně ze zbývající části poplatku za inkasní službu a ze zbývající části poplatku za poplatku za službu„ [anonymizováno]“ od 5. 1. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě namítla, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je absolutně neplatná z důvodu porušení povinnosti žalobkyně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované. Poukázala přitom mimo jiné na rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance (C -679/18). Dále namítla, že jí nebyly poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, jak tvrdí žalobkyně, ale pouze částka 8 361 Kč, a zbytek jí byl poskytnut buď jako úhrada na předchozí smlouvu nebo jako další náklady žalobkyně. V průběhu řízení pak žalovaná dne 18. 6. 2021 zaplatila žalobkyni částku 20 361 Kč na úhradu jistiny v tomto sporu. 3. Na základě částečného zpětvzetí žaloby soud usnesením ze dne 30. 6. 2021, č. j. 5 C 25/2020-172, zastavil řízení o zaplacení částky 58 233 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 361 Kč od 19. 6. 2021 do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 37 872 Kč od 5. 1. 2020 do zaplacení. Částečné zpětvzetí žaloby se týkalo jednak částky 20 361 Kč, kterou žalovaná žalobkyni zaplatila, a také částky 37 872 Kč se smluvním úrokem z prodlení 0,1 % denně z této částky od 5. 1. 2020 do zaplacení, představující platby za doplňkové služby. 4. Předmětem řízení tak zůstal neuhrazený zbytek jistiny ve výši 9 639 Kč, zbylá část úroků ve výši 25 101,92 Kč a smluvní pokuta ve výši 15 000 Kč. Ze smluvní pokuty a zbylé jistiny v celkové výši 24 639 Kč požadovala žalobkyně i zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % od 5. 1. 2020 do zaplacení a rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 20 361 Kč od 5. 1. 2020 do data úhrady, tj. do 18. 6. 2021. 5. Soud ve věci provedl dokazování listinami, na jejichž základě zjistil následující skutkový stav: z výpisu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru na stránkách České národní banky je zřejmé, že žalobkyni bylo ze strany České národní banky uděleno povolení k poskytování spotřebitelského úvěru. ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou dne 4. 11. 2019 a na jejím na základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr v celkové výši 30 000 Kč, přičemž bylo sjednáno, že na účet žalované bude vyplacena částka 8 361 Kč, částka 6 000 Kč bude započtena na náklady žalobkyně spojené s poskytnutím úvěru a částka 15 639 Kč bude započtena na úhradu předchozího závazku žalované vůči žalobkyni. Zároveň žalobkyně doložila další úvěrovou smlouvu uzavřenou se žalovanou dne 29. 10. 2019, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, přičemž po odečtení nákladů spojených s vyřízením úvěru jí bylo vyplaceno 12 000 Kč, k čemuž žalobkyně doložila potvrzení o vyplacení úvěru a potvrzení o provedení bezhotovostní platby, kdy právě na tento úvěr byla započtena část úvěru ve výši 15 639 Kč, čímž byl závazek z této smlouvy vyrovnán, což bylo žalované sděleno dopisem ze dne 4. 11. 2019. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 72 měsíčních splátkách ve výši 1 298 Kč, představující splátky jistiny a úroku ve výši 23 % ročně (25 562 Kč) po 772 Kč a co do zbývající částky 123 Kč měsíčně a 403 Kč měsíčně se jednalo o splátky za doplňkovou inkasní službu a doplňkovou službu„ [anonymizováno]“, jež byly zřízeny na žádost žalované samostatnými smlouvami představujícími přílohy smlouvy o úvěru. Tato smlouva pak byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. K tomuto žalobkyně doložila e-mail, z něhož je zřejmé, že žalované byl na základě předchozí telefonické komunikace zaslán návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] s tím, že v případě souhlasu s textem smlouvy v klientském účtu zaškrtne políčko„ Seznámila jsem se s obsahem smluvních podmínek a bez výhrad s nimi souhlasím“ a podepíše smlouvu autorizačním SMS kodem. Dále byla povinna zaslat verifikační platbu, instrukce k provedení verifikační platby byly žalované zaslány na e-mailovou adresu. Takovýto postup při uzavírání smluv pak dle auditní zprávy Institutu aplikovaného práva odpovídá požadavku na dodržení písemné formy smlouvy povinné dle zákona o spotřebitelském úvěru. Dle doloženého detailu pohybu žalovaná zaslala na účet žalobkyně verifikační platbu ve výši 10 Kč, která byla zaúčtována dne 4. 11. 2019. Identita žalované přitom byla prověřena kopií občanského průkazu, který dle výpisu ze stránek Ministerstva vnitra České republiky nebyl evidován mezi neplatnými doklady. Žalobkyně dále doložila rovněž detaily pohybů - platby, z něhož je zřejmé, že na účet žalované byla dne 4. 11. 2019 zaslána částka 8 361 Kč, ke splacení původního úvěru pak byla převedena částka 15 639 Kč a zároveň bylo žalované zasláno potvrzení o vyplacení úvěru a také jí bylo oznámeno povolení inkasa. 6. Součástí smluvní dokumentace je pak„ Dotazník k posouzení bonity spotřebitele“, kam žalovaná uvedla, že je zaměstnána na dobu neurčitou u společnosti [právnická osoba] a její příjem ze zaměstnání činí 27 627 Kč měsíčně, což je podloženo výplatní páskou žalované za měsíc září 2019, kterou žalobkyně doložila. Jako své výdaje žalovaná uvedla náklady na bydlení ve výši 0 Kč měsíčně a dále zde byly uvedeny další náklady na spotřebitele ve výši 6 800 Kč (pravidelné výdaje, nejsou započteny náklady na bydlení, vodu, energie atd.). 7. U tvrzených výdajů není zřejmé, jakým způsobem měly být ze strany žalobkyně ověřovány. Z doloženého výpisu z účtu žalované za měsíc od 1. 9. 209 do 30. 9. 2019 je zřetelné, že celkový konečný zůstatek na účtu žalované byl 143,63 Kč. V souvislosti s posuzováním úvěruschopnosti žalované žalobkyně provedla lustraci žalované v Centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku a v nebankovním registru, kdy pozitivní lustrace v nebankovním registru byly 3, kdy však žalovaná dostala C Rating- úvěrovatelný, což dokazují přiložené výpisy z těchto registrů. Dále provedla žalobkyn