5 C 59/2021-50 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou s žalovanou dne [datum] prostřednictvím sítě internet uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] Na základě této smlouvy se původní věřitelka zavázala žalované poskytnout bezhotovostní úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala věřiteli úvěr splatit včetně úroku ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12, 5 % z čerpané částky v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná na základě smlouvy čerpala peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a věřitelce ničeho neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni, která se nyní po žalované domáhá celé jistiny úvěru ve výši 6 000 Kč a úroku z prodlení za dobu od 21. 2. 2018, uvedeném v posledním vydaném výpisu. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její účet úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku splácet společně s úrokem a poplatkem za čerpání, a to v měsíčních splátkách buďto ve výši 12,5 % z nesplaceného úvěru společně s úrokem (8,5 % měsíčně) a poplatkem za čerpání (12,5 % z částky každého čerpání úvěru), nebo ve výši 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Dle výpisu z účtu původní věřitelky, žalobkyně dne [datum] čerpala finanční prostředky v částce 6 000 Kč. Dle vyjádření žalobkyně neuhradila žalovaná na pohledávku dosud ničeho. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na stávající žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 2. 2020. Předžalobní upomínkou ze dne 6. 2. 2020, odeslanou téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 7 520 Kč do tří dnů. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 9. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, a proto před poskytnutím úvěru bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Neučiní-li tak, smlouva je absolutně neplatná. Soud pro úplnost uvádí, že ačkoliv z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, se zřetelem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. 10. Žalobkyně ani přes výzvu soudu neprokázala, zda a s jakým výsledkem došlo ze strany její právní předchůdkyně k posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský revolvingový úvěr. Žalobkyně nedoložila ani žádné dokumenty týkající se posouzení příjmové a výdajové stránky žalované, tudíž není možno učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované. Předloženou smlouvu o úvěru je proto třeba považovat za absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor s veřejným pořádkem. Žalobkyně, resp. předtím její právní předchůdkyně, měla vůči žalované od počátku právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a jelikož žalovaná žalobkyni ničeho nevrátila, soud ji zavázal, aby žalobkyni vydala jí požadovanou jistinu 6 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. 11. Soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky 6 000 Kč podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, splatnost nastala prvního dne poté, co byla žalovaná vyzvána k vrácení bezdůvodného obohacení, stanovenému v předžalobní výzvě, jež byla žalované odeslána dne 6. 2. 2020 a ve které byla vyzvána k zaplacení do 3 dnů. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalované uvedená výzva doručena, má soud za to, že do dispoziční sféry adresátky se mohla dostat třetí pracovní den, tj. 11. 2. 2020 a žalovaná se dostala do prodlení 4. dnem po obdržení tohoto oznámení, tj. 15. 2. 2020. Soud přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení v požadované výši 8,5 % ročně, tedy ve výši nižší, než kolik činila jeho zákonná výše ke dni vzniku prodlení žalované. Ve zbývající části, tedy co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 000 Kč od 21. 2. 2018 do [datum], soud požadavek žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení jako neopodstatněný zamítl. 12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a soud náhradu nákladů poměrně rozdělil. Žalobkyně požadovala po žalované ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí zaplacení částky 7 928,21 Kč (včetně kapitalizovaného úroku z prodlení), přičemž jí bylo soudem přiznáno 6 916,60 Kč. Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná z 87 %, neúspěšná z 13 % a má nárok na náhradu 74 % svých nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v posuzované věci představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna za zastupování účastníka advokátem ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzvy). Za každý provedený úkon náleží žalobkyni také náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, tj. celkem 300 Kč. Dohromady náklady řízení žalobkyně (včetně 21% DPH z odměny a náhrad advokáta)