5 C 61/2021-41 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 012 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]. Ta před sjednáním všech smluv s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě jím poskytnutých informací a dokladů. Na základě smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny zaplatit rovněž úrok ve výši 1 120 Kč (sazba 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 232 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 244 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 1 140 Kč, z toho na úrok 844,15 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 275,85 Kč a na poplatek za životní pojištění 20 Kč. Žalobkyni proto vzniklo právo na dosud neuhrazenou jistinu ve výši 8 000 Kč, na úrok ve výši 275,85 Kč, na dlužné poplatky dohromady ve výši 4 524,15 Kč a na poplatek za životní pojištění ve výši 212 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 4 406,65 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč za dobu od 23. 8. 2017 do 6. 12. 2019), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 482,99 Kč (úrok z prodlení 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč od 30. 8. 2017 do 6. 12. 2019), úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný podepsali dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 5 920 Kč, který představuje úrok ve výši 1 120 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 23,72 % ročně), poplatek za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč a rovněž poplatek za životní pojištění ve výši 232 Kč, splatit v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 244 Kč. 4. Ze zákaznické karty klienta ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že žije s partnerkou jako nájemník v bytě, nemá u právní předchůdkyně žalobkyně ani u jiných poskytovatelů aktivní půjčku. Je zaměstnán v hlavním pracovním poměru s čistým příjem 17 500 Kč, Mezi měsíční výdaje žalovaného patřil nájem/inkaso v částce 3 500 Kč a výdaje domácnosti 4 000 Kč. Jako použitelný příjem uvedl 10 000 Kč. V zákaznické kartě je dále uvedeno, že žalovaný předložil výplatní pásky, výpis z účtu, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu. Žalobkyně ve svém podání ze dne 10. 6. 2021 uvedla, že ani ona ani její právní předchůdkyně nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného. 5. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. V jejich čl. 8 bylo sjednáno, že v případě prodlení zákazníka se zaplacením příslušné splátky celkové dlužné částky vzniká úvěrujícímu právo požadovat zaplacení celého zbývajícího dosud neuhrazeného dluhu v úplné výši. Podle čl. 9 je smlouva účinná až do uhrazení celkové dlužné částky. 6. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni. Žalovanému byla tato skutečnost, společně s výzvou k úhradě celkové dlužné částky 13 012 Kč do 10 dnů, oznámena dopisem z téhož dne, odeslaným dne 7. 1. 2020. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných částek rovněž předžalobní upomínkou ze dne 7. 5. 2020, odeslanou dne 10. 5. 2020. 7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“). Dle § 2390 odst. 1 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. 9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Z citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne, že před poskytnutím úvěru je povinností poskytovatele s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a pokud tak neučiní, smlouva je absolutně neplatná. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. 12. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Žalobkyně sice v rámci doplnění žaloby vyložila, jakým způsobem posuzovala úvěruschopnost žalovaného, uvedla, z jakých hodnot příjmů a výdajů vycházela, nicméně ani přes výzvu soudu tato své tvrzení nepodložila jedinou listinou, ze které by bylo možné pravdivost těchto údajů posoudit a ověřit si, že údaje obsažené v zákaznické kartě jsou správné a celistvé a rovněž si učinit úsudek o celkové majetkové situaci žalovaného. Žalobkyně tedy s ohledem na § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého„ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil, neprokázala, že by skutečně provedla lustraci žalovaného v jí tvrzených registrech a že by jí žalovaný předložil listiny obsahující údaje o majetkové situaci žalovaného. Bez toho, aby poskytovatel úvěru doložil soudu veškeré doklady, jež měly být dle tvrzení uvedených v zákaznické kartě spotřebitelem předloženy, nelze mít za prokázané, že tyto doklady byly skutečně prověřeny a jde tak prakticky o pouhá tvrzení nepodložená relevantními důkazy. Žalobkyně nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje a tím pádem dokazuje, že jím poskytnuté informace jsou úplné a pravdivé. 13. Dále je ve vztahu k argumentaci žalobkyně týkající se povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného ještě třeba zmínit, že se zde jedná o veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnost