5 C 90/2021-36 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 3 765 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]. Ta před sjednáním všech smluv s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě jí poskytnutých informací a dokladů. Na základě smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny zaplatit rovněž úrok ve výši 455 Kč (sazba 20,98 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 1 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč, a to vše v 43 týdenních splátkách po 185 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 4 190 Kč, z toho na jistinu 1 945,02 Kč, na úrok 455 Kč, na poplatek za administrativní činnost 1 000 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 789,98 Kč. Žalobkyni proto vzniklo právo na dosud neuhrazenou jistinu ve výši 3 054,98 Kč a na dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 710,02 Kč. Žalobkyně dále po žalované požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 809,43 Kč (úrok ve výši 20,98 % ročně z částky 3 054,98 Kč za dobu od 12. 8. 2015 do 6. 12. 2019), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 073,19 Kč (úrok z prodlení 8,05 % ročně z částky 3 054,98 Kč od 19. 8. 2015 do 6. 12. 2019), úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 3 054,98 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 054,98 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaná podepsali dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 2 955 Kč, který představuje úrok ve výši 455 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 20,98 % ročně), poplatek za administrativní činnost ve výši 1 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč, splatit v pravidelných 43 týdenních splátkách ve výši 185 Kč. 4. Ze zákaznické karty klienta ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že žije jako nájemník v bytě, nemá u právní předchůdkyně žalobkyně ani u jiných poskytovatelů aktivní půjčku a není majitelem vozu. Uvedla dále, že je zaměstnána se mzdou 14 000 Kč. Mezi měsíční výdaje žalované patřil nájem/inkaso v částce 2 500 Kč, výdaje domácnosti 6 000 Kč a výdaje na telefon 690 Kč. Jako použitelný příjem uvedla 9 190 Kč. V zákaznické kartě je dále uvedeno, že žalovaná předložila občanský průkaz, nájemní smlouvu a SIPO. 5. Žalobkyně ve svém podání ze dne 23. 7. 2021 uvedla, že ani ona ani její právní předchůdkyně nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného. 6. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. V jejich čl. 8 bylo sjednáno, že v případě prodlení zákazníka se zaplacením příslušné splátky celkové dlužné částky vzniká úvěrujícímu právo požadovat zaplacení celého zbývajícího dosud neuhrazeného dluhu v úplné výši. Podle čl. 9 je smlouva účinná až do uhrazení celkové dlužné částky. 7. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Žalované byla tato skutečnost, společně s výzvou k úhradě celkové dlužné částky 3 765 Kč do 10 dnů, oznámena dopisem z téhož dne, odeslaným dne 7. 1. 2020. Žalovaná byla vyzván k úhradě dlužných částek rovněž předžalobní upomínkou ze dne 22. 2. 2021, odeslanou dne 23. 2. 2021. 8. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“). Dle § 2390 odst. 1 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. 10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Z citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne, že před poskytnutím úvěru je povinností poskytovatele s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a pokud tak neučiní, smlouva je absolutně neplatná. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. 13. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Žalobkyně sice v rámci doplnění žaloby vyložila, jakým způsobem posuzovala úvěruschopnost žalované, uvedla, z jakých hodnot příjmů a výdajů vycházela, nicméně ani přes výzvu soudu tato své tvrzení nepodložila jedinou listinou, ze které by bylo možné pravdivost těchto údajů posoudit a ověřit si, že údaje obsažené v zákaznické kartě jsou správné a celistvé a rovněž si učinit úsudek o celkové majetkové situaci žalované. Žalobkyně tedy s ohledem na § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého„ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil, neprokázala, že by skutečně provedla lustraci žalované v jí tvrzených registrech a že by jí žalovaná předložila listiny obsahující údaje o majetkové situaci žalované. Bez toho, aby poskytovatel úvěru doložil soudu veškeré doklady, jež měly být dle tvrzení uvedených v zákaznické kartě spotřebitelem předloženy, nelze mít za prokázané, že tyto doklady byly skutečně prověřeny a jde tak prakticky o pouhá tvrzení nepodložená relevantními důkazy. Žalobkyně nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje a tím pádem dokazuje, že jím poskytnuté informace jsou úplné a pravdivé. 14. Dále je ve vztahu k argumentaci žalobkyně týkající se povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované ještě třeba zmínit, že se zde jedná o veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě. Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně se nemůže zprostit jejího splnění s odkazem na povinnost žalované jednat