14 C 168/2021-29 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou s žalovaným dne [datum] sjednala její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] Na základě této smlouvy se původní věřitelka zavázala žalovanému umožnit opakovaně čerpat finanční prostředky až do výše 35 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet společně s úrokem ve výši 8,5 % měsíčně a poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný čerpal celkem 10 000 Kč, avšak neuhradil ani minimální pravidelnou splátku. Žalobkyně, na níž byla pohledávka za žalovaným postoupena, se proto domáhala zaplacení celé jistiny 10 000 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 1 728,13 Kč, úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od 3. 8. 2018 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky v celkové výši 500 Kč požadovaných ba základě čl. VI. odst. 1 písm. a) smlouvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným dne byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše úvěrového limitu 50 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet společně s úrokem ve výši 8,5 % měsíčně a poplatkem ve výši 12,5 % z částky každého čerpání úvěru v pravidelných měsíčních splátkách buďto ve výši 12,5 % z nesplaceného úvěru společně s úrokem a poplatkem, anebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to počínaje dnem [datum]. Tato smlouva pak byla v souladu s Obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně uzavřena prostřednictvím webových stránek původní věřitelky. 4. Z doloženého elektronického formuláře označeného jako„ [jméno] [anonymizována dvě slova]“ a z potvrzení o provedené platbě plyne, že žalovaný dne [datum] čerpal částku 10 000 Kč. 5. Z předložených výpisů z úvěrového účtu žalovaného s datem splatnosti ke dni 2. 6. 2018, 2. 7. 2018 a 2. 8. 2018 je patrné, že žalovaný sice čerpal částku 10 000 Kč, z této ovšem ničeho neuhradil. 6. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným vzniklá z titulu výše uvedené smlouvy postoupena nejprve na společnost [právnická osoba] a na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] pak na stávající žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 4. 11. 2020. Předžalobní upomínkou ze dne 4. 11. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 14 290,63 Kč do tří dnů. Oba dopisy byly žalovanému odeslány téhož dne. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 11. Žalovaný v posuzované věci vystupoval jako slabší strana – spotřebitel, a proto bylo před poskytnutím úvěru povinností původní věřitelky s odbornou péčí zkoumat schopnost žalovaného úvěr splácet. V případě nesplnění této povinnosti je smlouva absolutně neplatná. Ačkoliv z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, s ohledem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. 12. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že nemá k dispozici podklady týkající se posuzování úvěruschopnosti žalovaného. S ohledem na § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. bylo přitom zákonnou povinností její právní předchůdkyně nejenom žádat od žalovaného listiny potřebné pro řádné posouzení jeho způsobilosti splatit poskytnutý úvěr, ale rovněž i tyto podklady uchovávat po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, tedy očividně nesplnila svou povinnost doložit, že řádně a s kladným výsledkem zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a proto je třeba předloženou smlouvu o revolvingovém úvěru považovat za absolutně neplatnou. Z tohoto důvodu měla žalobkyně, resp. předtím její právní předchůdkyně, vůči žalovanému od počátku právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč, z níž ničeho nevrátil a soud jej tudíž zavázal k úhradě vyčerpané jistiny v částce 10 000 Kč. 13. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala zaplacení úroku z prodlení od 3. 8. 2018, soud jí tento nárok přiznal až od 13. 11. 2020. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění, popřípadě ve lhůtě k plnění stanovené věřitelem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslání oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy, které byly dle podacího lístku odeslány dne 4. 11. 2020 a v nichž byl žalovaný vyzván k plnění do 3 dnů. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému uvedená podání doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že se tak stalo třetí pracovní den, tj. 9. 11. 2020 a žalovaný se dostal do prodlení 4. dnem po obdržení tohoto oznámení, tj. 13. 11. 2020. Tento úrok žalobkyně požadovala v zákonné výši ke dni 3. 8. 2018, tj. ve výši 9 % ročně, tedy ve výši vyšší, než kolik činila jeho zákonná výše ke dni 13. 11. 2020, tj. 8,25 % ročně. Soud proto žalobu zamítl co do úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od 3. 8. 2018 do 12. 11. 2020 a co do úro