20 C 167/2021-56 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky částku 12 174 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 12 174 Kč od 25. 5. 2020 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, částku 3 671 Kč a náhradu nákladů řízení. K předmětné částce uvedla, že dne [datum] uzavřela se žalovaným prostřednictvím webové stránky [webová adresa] smlouvu o zápůjčce, na základě které poslala na účet žalovaného částku 9 200 Kč. Současně s poskytnutou částkou se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni částku 2 974 Kč jako poplatek za poskytnutí zápůjčky. Poplatek i jistina byly splatné 24. 5. 2020. Dále žalobkyně uvedla, že požaduje po žalovaném i zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 671 Kč, když se žalovaný dostal s placením do prodlení. Žalovaný na dluh nic neuhradil, a to ani přes 5 upomínek, které mu byly zaslány a kdy tyto náklady spojené s uplatněném pohledávky ve výši 2 500 Kč za 5 zaslaných upomínek rovněž žalobou požaduje. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 3. Účastníci dne [datum] podepsali smlouvu o zápůjčce prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (podpisem smlouvy žalovaným formou zaslaného SMS kódu), kdy tato smlouva byla doplněna dodatky ze dne [datum], [datum] v 16:39, [datum] v 23:11 a [datum], na základě kterých byla žalovanému vyplacena celková částka ve výši 9 200 Kč. Datum splatnosti bylo uvedeno na 24. 5. 2020 Smlouva obsahuje rovněž ceny za výzvy k úhradě – za každou výzvu 500 Kč, smluvní pokutu 0,1 % dlužné částky za každý den prodlení. Ze Všeobecných obchodních podmínek soud zjistil základní informace k poskytnutí zápůjčky. Z výplatní pásky za březen 2020 soud zjistil, že příjem žalovaného v tomto měsíci činil 17 224 Kč a v době půjčky neměl exekuce. Z výpisu z účtu žalovaného u [anonymizováno] bank v období od července 2019 do srpna 2019 soud zjistil, že v tomto období měl žalobce vždy o něco vyšší výdaje než příjmy, pravidelné výdaje (např. nájem a jiné platby za bydlení) nebyla zjištěny. Žalovaný byl vyzván k úhradě předžalobní výzvou ze dne 17. 5. 2021, kdy doba splatnosti byla stanovena ve lhůtě 3 dnů a tato výzva byla odeslána téhož dne. Z výpisu z účtu žalovaného u [anonymizováno] bank ke dni 24. 4. 2020, 25. 4. 2020, 26. 4. 2020, 27. 4. 2020, 28. 4. 2020 a 29. 4. 2020 soud zjistil, že žalovaný na účet žalobkyně odeslal 9 x 6 Kč. Ostatní položky na výpisu byly zaběleny. 4. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi účastníky byla podepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o zápůjčce dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě kterého„ Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“ Žalovaný na základě smlouvy včetně všech dodatků čerpal částku ve výši 9 200 Kč. Žalobkyně měla povinnost posoudit před sjednáním této smlouvy úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který jednal jako spotřebitel, když„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Soud vzal za prokázané, že příjmy ani výdaje žalovaného nebyly před podpisem smlouvy o zápůjčce řádně zkoumány, když byla předložena jedna výplatní pásky a především výpis z účtu ¾ předcházející poskytnutí peněz, tedy neaktuální a jiné konkrétní doklady za účelem zjištění příjmů a výdajů žalovaného předloženy ani ověřeny nebyly. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovat a prověřovat. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a tedy to, zda je schopen úvěr splatit. Žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, který stanoví že„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“, když žádné dokumenty nedoložila a tím neprokázala, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce (úvěru) je neplatná, když podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.,„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.“ Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost doložit, že (s kladným výsledkem) zkoumala úvěruschopnost žalovaného, i když mu poskytla předmětnou zápůjčku, soud konstatuje, že předložená smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků, neboť smlouva je v rozporu s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., který stanoví, že„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“ 8. Avšak soud má na základě shora předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 9 200 Kč, žalovaný jí naopak uhradil 9* 6 Kč, tj. 54 Kč. Žalovaný žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 2 o.z. dluží celkem 9 166 Kč. Rovněž žalobkyni vzniklo právo na úhradu úroku z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne po dni, který žalobkyně sama uvedla ve výzvě k úhradě, v tomto případě v předžalobní výzvě ze dne 17. 5. 2021. Žalovanému byla tato výzva odeslána téhož dne a ve výzvě žalobkyně stanovila lhůtu k plnění v délce 3 dnů. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému uvedená výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že„ došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání“, tedy dne 20. 5. 2021, žalovaný byl na základě výzvy povinen plnit do tří dnů, tj. do 23. 5. 2021. Žalobkyni tak vzniklo právo na jistinu ve výši 9 166 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 24. 5. 2021 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. Ve zbytku byl soud nucen žalobu zamítnout, když se jedná o požadavky z neplatné smlouvy. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná a žalovaný tak má právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.