20 C 58/2022-28 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 500 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou se žalovaným uzavřela žalobkyně, společnost [právnická osoba] Na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny zaplatit úrok ve výši 2 504 Kč, odměnu za administrativní zpracování a doručení ve výši 5 652 Kč, náklady za vedení zákaznického účtu a [anonymizováno] splácení v hotovosti ve výši 4 127 Kč a náklady za doplňkové pojištění 1 800 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách po 469 Kč do 14. 8. 2020. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil do 18. 9. 2020 pouze celkem 8 500 Kč, žalobkyni vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou jistinu 5 500 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala zaplacení zákonných úroků z prodlení 8,25 % ročně z částky 5 500 Kč od 15. 8. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] podepsána smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 14 083 Kč, který představuje úrok ve výši 2 504 Kč, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a [anonymizováno] splácení ve výši 5 652 Kč, poplatek za vedení zákaznického účtu a [anonymizováno] splácení ve výši 4 127 Kč, pojistné za doplňkové pojištění 1 800 Kč, splatit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 469 Kč (poslední splátka činila 412 Kč). Z předložené tabulky umoření soud zjistil, že žalovanému byla zápůjčka poskytnuta v den podpisu smlouvy, přičemž na svůj dluh uhradil celkem 8 500 Kč, naposledy hradil dne 18. 9. 2020. 4. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný žalobkyni sdělil, že je svobodný, bydlí v nájmu. Dále sdělil, že pracuje jako [anonymizováno] pracovník, jeho čistý měsíční příjem tvoří částka 22 850 Kč, další čisté příjmy domácnosti uvedl ve výši 6 800 Kč. Odhadované měsíční výdaje žadatele činily 1 600 Kč. Žalovaný měl dle zákaznické karty žalobkyni doložit 2 výplatní pásky. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 13. 5. 2021 předžalobní upomínkou ze dne 6. 5. 2021, odeslanou téhož dne. 5. Na základě shora uvedených zjištění má soud za prokázané, že mezi žalovaným a žalobkyní byla podepsána smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanoví, že„ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“ Dle § 2392 odst. 1 o. z.„ lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.“ Žalovanému byly na základě podepsané smlouvy vyplaceny sjednané finanční prostředky, které se žalovaný zavázal vrátit v dohodnuté lhůtě i s příslušenstvím. Protože žalovaný porušil podmínky smlouvy a sjednané splátky nehradil, mělo vzniknout dle smluvních ujednání žalobkyni právo požadovat zaplacení celé neuhrazené zápůjčky i se sjednanými poplatky a úroky. 6. Jelikož žalovaný ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ,„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 7. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ 8. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce žádala od žalovaného informace o jeho finanční situaci. Příjmy ani výdaje však žalobkyně dostatečně neověřovala, když nebyly doloženy žádné doklady prokazující příjmy a výdaje od žalovaného. Bez dostatečně ověřených údajů o příjmech a výdajích řádnou analýzu finančního rozpočtu žalovaného nelze provést, a proto si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost úvěr splácet. Žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) ZSÚ, který stanoví, že„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“, Za situace, kdy žalobkyně nemá jakékoliv informace o finanční historii žalovaného, nevyužije ani možnosti zjistit si údaje o žalovaném z veřejně přístupných databází a vychází u příjmů a výdajů výlučně z tvrzení žalovaného, které si dostatečně neprověří, je zřejmé, že žalobkyně na splnění své povinnosti s odbornou péčí posuzovat úvěruschopnost naprosto rezignovala. Proto má soud za to, že žalobkyně dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Nedostatečně doložené prohlášení samotného žalovaného o jeho příjmech a výdajích a o tom, že doklady o své finanční situaci žalobkyni poskytl a je schopen zápůjčku (úvěr) splatit, neobstojí. Poskytovatelé úvěrů dle názoru soudu musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Právní úprava je orientovaná na ochranu spotřebitele (jakožto slabší smluvní strany) před neschopností splatit úvěr, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – poskytovatele spotřebitelského úvěru, který musí soudu předložit doklady o příjmech a výdajích spotřebitele tak, aby mohlo být ověřeno, že skutečně řádně ověřil tvrzení žalovaného o jeho finanční situaci. Přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele je přitom myšlenkový postup, který musí být přezkoumatelný a údaje poskytnuté spotřebitelem musí být ve smyslu shora citované judikatury doloženy objektivními podklady. 9. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost smlouvy o zápůjčce v souladu s § 87 odst. 1 ZSÚ, kdy platí, že„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla př