22 C 366/2018-59 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se původně domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 572 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou s žalovaným uzavřela dne 10. 11. 2017. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž z této částky bylo 2 000 Kč poskytnuto zprostředkovateli úvěru coby provize. Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal splatit společně s úrokem ve výši 49,7 % ročně ve 12 měsíčních splátkách po 2 122 Kč. Tuto svoji povinnost si však neplnil, neboť uhradil jen 2 122 Kč. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 29. 4. 2018. Dlužná částka sestává ze zesplatněné jistiny 12 774 Kč, dlužných splátek úvěru ve výši 8 488 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 996 Kč za 4 neuhrazené splátky po 499 Kč, nákladů na upomínání ve výši 400 Kč za 4 zaslané upomínky, smluvní pokuty ve výši 914 Kč stanovené ve výši 0,1 % denně z částky 21 262 Kč za dobu od 30. 4. 2018 do 11. 6. 2018. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21 262 Kč od 30. 4. 2018 do zaplacení. Při posouzení úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z tvrzeného příjmu žalovaného 20 000 Kč měsíčně a pravidelných výdajů na bydlení 5 000 Kč měsíčně, které korigovala za pomoci normativních nákladů na nájemní bydlení na 4 763 Kč měsíčně. Dále žalobkyně zohlednila v rámci měsíčních výdajů žalovaného částku 4 000 Kč coby jiné výdaje, další splátky úvěru ve výši 3 200 Kč a životní minimum jednotlivce 3 410 Kč. Současně bylo přihlédnuto k průměrným výdajům obyvatel stanovených ČSÚ. Žalovaný byl s negativním výsledkem lustrován v centrální evidenci exekucí a ISIR. 2. V rámci insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 41 INS 15223/2018 byl dne 4. 10. 2018 zjištěn úpadek žalovaného a bylo mu povoleno oddlužení, čímž došlo podle § 140a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona k přerušení řízení. Usnesením krajského soudu ze dne 14. 1. 2022, č. j. KSHK 41 INS 15223/2018, které nabylo právní moci dne 16. 2. 2022, bylo schválené oddlužení zrušeno a insolvenční řízení zastaveno. Tím odpadla překážka bránící pokračování v řízení. 3. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět ohledně částky 2 071,02 Kč, kterou jí žalovaný uhradil v rámci insolvenčního řízení. Platby žalovaného po podání žaloby byly následující: dne 3. 12. 2020 uhradil částku 176 Kč, dne 28. 12. 2020 částku 196,40 Kč, dne 2. 2. 2021 částku 385,76 Kč, dne 1. 3. 2021 částku 300,7 Kč, dne 24. 3. 2021 částku 301,97 Kč, dne 28. 4. 2021 částku 249,73 Kč, dne 24. 5. 2021 částku 107,6 Kč, dne 2. 8. 2021 částku 153,54 Kč, dne 24. 9. 2021 částku 78,08 Kč a dne 18. 10. 2021 částku 121,24 Kč. 4. Dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to ještě před jednáním ve věci samé, soud řízení v souladu s § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. v požadovaném rozsahu zastavil, jak plyne z výroku I. tohoto rozsudku. 5. Žalovaným uhrazenou částku žalobkyně započetla v části 400 Kč na upomínací náklady a v části 1 671,02 Kč na smluvní pokutu. Předmětem řízení se tak nově stal požadavek žalobkyně na zaplacení částky 21 262 Kč (součet neuhrazené jistiny a splátek úvěru) včetně úroku z prodlení z této částky od 30. 4. 2018 do zaplacení, zbylé smluvní pokuty za 4 případy prodlení s úhradou měsíčních splátek ve výši 324,98 Kč a smluvní pokuty ve výši 914 Kč. 6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 115a o.s.ř. 7. Z předložených důkazních prostředků soud zjistil následující skutkový stav. 8. Před podpisem úvěrové smlouvy žalovaný uvedl, že jeho průměrný čistý příjem ze zaměstnání činí 20 000 Kč měsíčně. K tomu žalobkyně předložila fotokopii zřejmě výplatní pásky, která je však téměř nečitelná, nicméně z ní lze seznat částku 20 134 Kč (haléře již čitelné nejsou) coby„ dobírka převod“. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v nájemním bytě. Jeho výdaje na bydlení (včetně vodného, energie, paliva) činí 5 000 Kč měsíčně, má další výdaje ve výši 4 000 Kč měsíčně a splácí další závazky ve výši 3 200 Kč měsíčně (žalovaný v čestném prohlášení z 10. 11. 2017 uvedl, že mu zbývá doplatit ještě 180 000 Kč). Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v ISIR, v databázi dlužníků Sokordia, s.r.o. s negativním výsledkem. Výdaje žalovaného byly žalobkyní korigovány za pomoci statistických výdajů. Byla doložena statistika rodinných účtů za rok 2016, dle které činí průměrné roční spotřební výdaje (náklady) pro jednotlivce 194 111 Kč a pro dvoučlennou domácnost pak 166 137 Kč. Výše normativních nákladů na bydlení pro rok 2017 v nájemních bytech byla pro jednu osobu 4 763 Kč měsíčně v obcích do 9 999 obyvatel, životní minium jednotlivce v roce 2017 činilo 3 410 Kč měsíčně. 9. Účastníci podepsali dne 10. 11. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč tak, že dle čl. II. v případě neúčelového úvěru bude na účet žalovaného převedena částka ve výši 18 000 Kč a 2 000 Kč bude převedeno na účet zprostředkovatele úvěru jako jeho provize. Žalovaný se zavázal uhradit celkem 25 464 Kč, a to ve 12 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 122 Kč, počínaje dnem 20. 12. 2017 Smluvní úrok činil 49,7 % ročně. Dále dle bodu IV. odst. 1 se úvěr stane splatným, pokud bude žalovaný v prodlení s úhradou alespoň jedné splátky, a to po bezvýsledném vyzvání žalovaného k úhradě do lhůty 30 dnů. Dle bodu IV. odst. 2 písm. b), c), se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu za dobu prodlení ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru v případě zesplatnění úvěru, dále se zavázal uhradit smluvní pokutu do doby zesplatnění úvěru ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou každé jednotlivé splátky. Dle bodu IV. odst. 4 měla žalobkyně v případě prodlení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vymáhání – nákladů na upomínky. Přílohou č. 3 smlouvy byl sazebník poplatků, dle kterého poplatek za každou písemně odeslanou upomínku pro neplacení splátek byl 100 Kč. Přílohou č. 4 smlouvy byl i předpis úhrad, dále byla žalobkyní předložena tabulka umoření, z těchto listin bylo zjištěno, že měl žalovaný uhradit úvěr ve formě 12 splátek po 2 122 Kč do 20. 11. 2018. Žalovanému byl poskytnut i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. 10. Dle výpisu z účtu žalobkyně byly žalovanému dne 14. 11. 2017 na účet zaslány peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč a částka 2 000 Kč pak byla poskytnuta jako provize zprostředkovateli úvěru. 11. Dle listiny„ bonita smlouvy ke dni 8. 6. 2018“ žalovaný uhradil na svůj dluh dne 8. 12. 2017 částku 2 122 Kč a zůstal tak žalobkyni dlužen 21 262 Kč. 12. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužných splátek úvěru upomínkami ze dne 26. 1. 2018, 27. 2. 2018, 29. 3. 2018, v nichž byl rovněž vyzván k úhradě upomínacích nákladů vždy ve výši 100 Kč. Dopisem – předžalobní výzvou ze dne 29. 4. 2018 byl úvěr zesplatněn z důvodu nehrazení splátek a žalovaný byl vyzván k úhradě 21 262 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 996 Kč a upomínacích nákladů ve výši 400 Kč, a to do deseti dnů od odeslání tohoto oznámení o zesplatnění. Oznámení bylo dle podacího archu odesláno dne 2. 5. 2018. 13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spo