23 C 47/2022-54 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 037,07 Kč s příslušenstvím představující smluvní pokutu, na kterou žalobkyni vznikl nárok dle smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 7. 3. 2015, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 52 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal a zavázal se k jeho řádnému splácení, avšak pro porušení tohoto závazku po dobu více jak 60 dnů došlo následně k zesplatnění celého úvěru, což žalobkyně oznámila žalovanému dne 17. 1. 2018. Nová jistina úvěru sestávala z nesplacené jistiny úvěru a veškerých dosud nesplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, a činila tedy 40 529 Kč. Žalovaný se žalobkyni v čl. 12 smlouvy o úvěru zavázal pro případ prodlení se zaplacením nové jistiny hradit žalobkyni též smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení. Jelikož žalovaný své závazky vůči žalobkyni neplnil, bylo z její iniciativy zahájeno řízení u zdejšího soudu, jehož výsledkem byl rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Co do požadované smluvní pokuty bylo tímto rozsudkem žalobě plně vyhověno, když soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni mj. částku ve výši 11 110,93 Kč představující smluvní pokutu dle čl. 12 smlouvy o úvěru, a to za období prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny úvěru, tj. od data od 19. 1. 2018 do 5. 12. 2018. Jelikož prodlení žalovaného trvalo i po datu 5. 12. 2018, vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty podle shora citovaného článku smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny i za následující období. Žalovaný na svůj dluh z titulu této smluvní pokuty ničeho nehradil, pročež mu žalobkyně dne 27. 12. 2021 zaslala výzvu k její úhradě. Konkrétně se jednalo o smluvní pokutu z částky 34 613,50 Kč od 6. 12. 2018 do 27. 12. 2021, tedy o 14 037,07 Kč, přičemž se tedy jedná o částku, kterou žalobkyně nyní žádá přiznat soudním rozhodnutím proti žalovanému, a to spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10,75 % od data 13. 1. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k jednání soudu dne 8. 9. 2022 se nedostavil. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 3. Soud ve věci provedl následující důkazy a zjistil tento skutkový stav. Žalobkyně, jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru, podepsala s žalovaným 7. 3. 2015 návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru/smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 52 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 283 Kč. Sazba smluvního úroku byla sjednána ve výši 99,24 % ročně. Celkem se žalovaný zavázal vrátit 157 584 Kč. Dle čl. 12 smluvních ujednání dojde v případě prodlení žalovaného se splátkou delší než 60 dnů k zesplatnění úvěru. Podle čl. 12 v případě zesplatnění úvěru se veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky úvěru zahrnující jistinu úvěru i běžný úrok úvěru stávají novou jistinou úvěru. Podle čl. 12 platí, že v případě, že nebude zaplacena nová jistina úvěru ani v den následující po dni, kdy došlo k zesplatnění úvěru, má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,25 % z nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Žalovanému byly před podpisem návrhu poskytnuty předsmluvní informace a informace ohledně zprostředkovatele úvěru. Totožnost žalovaného byla zjištěna z doloženého občanského průkazu. 4. Oznámením ze dne 17. 1. 2018 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 41 643 Kč, v opačném případě jej upozornila na možnost soudního vymáhání své pohledávky. 5. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jenž nabyl právní moci dne 16. 10. 2019, byla žalobkyni vůči žalovanému přiznána částka ve výši 46 864,43 Kč představující jistinu ve výši 34 639,50 Kč, smluvní pokuta ve výši 1 114 Kč a smluvní pokuta v částce 11 110,93 Kč. Posledně zmíněná smluvní pokuta představuje smluvní pokutu dle čl. 12 7. smlouvy o úvěru ve výši 0,1% denně z částky 34 613,50 Kč od 19. 1. 2018 do 5. 12. 2018. Kromě toho byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 35 753,50 Kč od 5. 12. 2018 do zaplacení. V ostatním byla žaloba zamítnuta. 6. Předžalobní upomínkou ze dne 27. 12. 2021, jež byla žalovanému prokazatelně odeslána téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě smluvní pokuty ve výši 14 037,07 Kč, přičemž uvedenou částku měl žalovaný uhradit k rukám žalobkyně do 15 dnů od doručení této výzvy. 7. K prokázání skutečnosti, že byla ze strany žalobkyně řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, doložila žalobkyně výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI), dle kterého získal žalovaný CBS skóre 413, což dle vysvětlivek znamená, že klient představuje menší riziko. Dle výpisu z registru SOLUS neměl žalovaný ke dni lustrace žádný další závazek. Žalovaný dále žalobkyni doložil částečně zneviditelněný výpis z běžného účtu, z něhož je zřejmé, že dne 12. 2. 2015 byl na tento účet připsán starobní a vdovecký důchod ve výši 11 989 Kč zaslaný Českou správou sociálního zabezpečení. Z téhož výpisu z bankovního účtu pak lze vyčíst, že žalovaný čerpal kontokorent ve výši 5 000 Kč, přičemž ke konci měsíce února 2015 měl vyčerpánu částku 3 305,95 Kč, splatnost kontokorentu byla stanovena na 25. 2. 2016. Počáteční zůstatek bankovního účtu činil 9 972,79 Kč, na účet přišlo celkem 12 058,06 Kč a odešlo z něj 25 336,80 Kč, konečný zůstatek účtu tak činil – 3 305,95 Kč. Žalobkyně dále doložila hodnocení klienta, z něhož bylo zjištěno, že čistý měsíční příjem žalovaného byl 11 989 Kč, jeho výdaje pak měly činit 7 719 Kč (3 800 Kč na osobní potřebu žalovaného, 1 419 Kč na splátku žalobkyni a 2 500 Kč na bydlení, dopravu a ostatní). Volné zdroje tak měly u žalovaného představovat 4 270 Kč. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 52 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit ve 48 splátkách po 3 283 Kč. Mezi stranami byla sjednána smluvní pokuta 0,25% denně pro případ prodlení dlužníka. 12. Žalobkyně uplatnila žalobou nárok na zaplacení smluvní pokuty. Předpokladem pro přiznání smluvní pokuty sjednané ve smlouvě je platnost samotné úvěrové smlouvy. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Žalobkyni tak vznikla povinnost stanovená zák. č. 145/2010 Sb. před poskytnutím úvěru zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud by poskytovatel této své povinnosti nedostál, musela by být sjednaná úvěrová smlouva posouzena jako neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez námitky dlužníka, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. 13. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně coby poskytovatelka spotřebitelského úvěru zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v po