27 C 22/2022-38 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 31 980 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou se žalovaným uzavřela dne [datum]. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, přičemž z této částky bylo 2 500 Kč poskytnuto zprostředkovateli úvěru coby provize. Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal splatit společně s úrokem ve výši 21,05 % ročně ve 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč. Tuto svoji povinnost si však neplnil. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 24. 9. 2021. Dlužná částka sestává ze zesplatněné jistiny 26 547 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč za 3 neuhrazené splátky po 499 Kč, nákladů na upomínání ve výši 300 Kč za 3 zaslané upomínky, smluvní pokuty ve výši 3 636 Kč stanovené jako 0,1 % denně z částky 26 547 Kč za dobu od 25. 9. 2021 do 8. 2. 2022. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 547 Kč od 25. 9. 2021 do zaplacení, úrok ve výši 21,05 % ročně z částky 26 547 Kč od 25. 9. 2021 do zaplacení. Při posouzení úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z tvrzeného příjmu žalovaného v rozmezí od 33 177 Kč do 45 640 Kč měsíčně a pravidelných výdajů na bydlení ve výši 5 000 Kč měsíčně, které korigovala za pomoci normativních nákladů na nájemní bydlení částkou 5 653 Kč měsíčně. Dále žalobkyně zohlednila v rámci měsíčních výdajů žalovaného splátky hypotečního úvěru asi 6 000 Kč měsíčně a životní minimum jednotlivce 3 860 Kč. Současně bylo přihlédnuto k průměrným výdajům obyvatel stanovených ČSÚ pro rok 2016, když údaje pro další roky nebyly dosud zveřejněny. Žalovaný byl s negativním výsledkem lustrován v centrální evidenci exekucí a ISIR. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 115a o.s.ř. 3. Z předložených důkazních prostředků soud zjistil následující skutkový stav. Před podpisem úvěrové smlouvy žalovaný uvedl, že jeho průměrný čistý příjem ze zaměstnání je okolo 35 606 Kč měsíčně. K tomu žalobkyně předložila soudu fotokopii výplatní pásky žalovaného za měsíc listopad 2020, ze které bylo zjištěno, že jeho čistý měsíční příjem byl 45 640 Kč, fotokopii výplatní pásky za měsíc prosinec 2020, ze které bylo zjištěno, že čistý měsíční příjem žalovaného byl 33 177 Kč. Dále žalobkyně předložila fotokopii výplatní pásky žalovaného za leden 2021, podle které jeho čistý měsíční příjem byl 35 606 Kč. To plyne rovněž z potvrzení o provedených platbách. Jako jediný příjem domácnosti žalovaný uváděl právě částku 35 606 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastním bydlení, vyživuje 1+2 osoby, což nebylo blíže upřesněno. Jako jeho výdaje na bydlení (včetně vodného, energií, paliv) žalobkyně započetla 5 000 Kč měsíčně (když původně žalovaný uvedl 3 000 Kč měsíčně), žalovaný měl další výdaje na bydlení, a to splátky hypotéky ve výši 6 000 Kč měsíčně. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 5. 3. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný vlastní ideální polovinu bytu. Životní minimum žalovaného včetně vyživovaných osob bylo žalobkyní stanoveno na 9 170 Kč měsíčně (posouzení úvěruschopnosti zákazníka). Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v ISIR, v CEE s negativním výsledkem. Výdaje žalovaného byly žalobkyní korigovány i za pomoci statistických výdajů a normativních nákladů na bydlení. Byla předložena statistika rodinných účtů za rok 2016, dle které činí průměrné roční spotřební výdaje (náklady) pro jednotlivce 194 111 Kč a pro dvoučlennou domácnost 166 137 Kč. Rovněž byly doloženy výdaje na spotřebu domácností podle účelu pro roky 2016 až 2019, z přehledu bylo zjištěno, že roční výdaje na rok 2019 za bydlení, vodu, energie a paliva činí průměrně 731 552 Kč. Výše normativních nákladů na bydlení pro rok 2021 v nájemních bytech byla pro jednu osobu 5 653 Kč měsíčně v obcích od 10 000 do 49 999 obyvatel, životní minium jednotlivce v roce 2021 činilo 3 860 Kč měsíčně. 4. Účastníci podepsali dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že dle čl. II. v případě neúčelového úvěru žalovaný obdrží částku ve výši 27 500 Kč a 2 500 Kč bude převedeno na účet zprostředkovatele úvěru jako jeho provize. Žalovaný se zavázal uhradit celkem 42 000 Kč, a to ve 40 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 050 Kč, počínaje dnem 20. 4. 2021 Smluvní úrok byl sjednán ve výši 21,05 % ročně. Dle bodu IV. odst. 1 se úvěr stane splatným, pokud bude žalovaný v prodlení s úhradou alespoň jedné splátky nebo její části pod dobu delší než 2 měsíce. Dle bodu IV. odst. 2 písm. b), c), se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu za dobu prodlení ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru v případě zesplatnění úvěru, dále se zavázal uhradit smluvní pokutu do doby zesplatnění úvěru ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou každé jednotlivé splátky. Dle bodu IV. odst. 4 měla žalobkyně v případě prodlení žalovaného právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vymáhání – nákladů na upomínky po 100 Kč. Žalovanému byla poskytnuta tabulka umoření, ze které bylo zjištěno, jakým způsobem má žalovaný úvěr splácet. Žalovanému byl rovněž poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly i úvěrové podmínky. 5. Z potvrzení o provedení transakce plyne, že žalovaný obdržel dne 5. 3. 2021 finanční prostředky ve výši 27 500 Kč, částka 2 500 Kč byla poskytnuta jako provize zprostředkovateli úvěru. Dle listiny„ bonita smlouvy“ žalovaný uhradil na svůj dluh do 19. 11. 2021 částku 6 470 Kč, z toho dne 13. 10. 2021 uhradil 2 270 Kč a dne 19. 11. 2021 pak 1 050 Kč. Žalobkyni zůstal dlužen 26 547 Kč, když se dostal do prodlení s úhradou splátek. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužných splátek úvěru upomínkami ze dne 23. 7. 2021 a dne 24. 8. 2021, kterými byl rovněž vyzván k úhradě upomínacích nákladů vždy ve výši 100 Kč za upomínku. Jejich odeslání jako obyčejné poštovní zásilky potvrdil v čestném prohlášení zaměstnanec žalobkyně [jméno] [jméno]. Jeho případně navrhovaný výslech soud nepovažoval za potřebný provádět, když skutkový stav potřebný pro rozhodnutí ve věci považoval za dostatečně zjištěný již na základě předložených listinných důkazů. Dopisem – předžalobní výzvou ze dne 24. 9. 2021 byl úvěr zesplatněn z důvodu nehrazení splátek a žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu 29 867 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 996 Kč a upomínacích nákladů ve výši 300 Kč, a to do deseti dnů od odeslání oznámení o zesplatnění. Oznámení bylo dle podacího archu žalobkyní odesláno dne 24. 9. 2021. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřeb