5 C 102/2022-35 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 127,50 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 19. 2. 2020, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], za pomocí prostředků komunikace na dálku. Na základě uvedené smlouvy žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, které se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 460,50 Kč a smluvním úrokem nejpozději do 20. 3. 2020. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný z dlužné částky ničeho neuhradil, a proto žalobkyni nadále dlužil celou dlužnou částku ve výši 5 000 Kč, úrok 2 487,67 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 5 460,5 Kč, náklady na vymožení pohledávky 477 Kč, dále žalobkyně požadovala smluvní pokutu 2 500 Kč (50 % jistiny), zákonný úrok z prodlení 586,3 Kč, tj. úrok z prodlení 10 % ročně z jistiny za dobu od 21. 3. 2020 do 23. 5. 2021, zákonný úrok z prodlení 10 % ročně z jistiny za dobu od 20. 7. 2021 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky 690 Kč (za 3 osobní návštěvy pověřeného pracovníka a 1 odchozí dopis). 2. Následně vzala žalobkyně bez bližšího odůvodnění žalobu částečně zpět co do zaplacení částky 8 425,17 Kč a smluvní pokuty 2 500 Kč, soud proto řízení v této části zastavil, a to usnesením zdejšího soudu ze dne 2. 6. 2022, č. j. 5 C 102/2022-30. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (následně [právnická osoba] dle projektu vnitrostátní fúze sloučením ze dne [datum]) byla dne 19. 2. 2020 podepsána smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 5 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 460,50 Kč do 20. 3. 2020, roční úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % ročně. Smlouva byla podepsána za pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s úvěrovou smlouvou tak, že se žalovaný nejdříve zaregistroval na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa], kam zadal své osobní údaje (jméno a příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, číslo bankovního účtu, e-mailovou adresu, číslo mobilního telefonu, zaměstnání, výši příjmu) a následně vygenerované heslo. Zároveň potvrdil, že se řádně seznámil s podmínkami smlouvy o úvěru a souhlasí s nimi, což odklikl a uvedl kód zaslaný předchůdkyní na jeho mobilní telefon. Úvěr mu poté byl poskytnut dne 19. 2. 2020 na bankovní účet s uvedením variabilního symbolu ve formě rodného čísla žalovaného. Žalovanému byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný dluh nesplatil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 27. 7. 2021 odeslaným dne 29. 7. 2021. Tímto přípisem byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů od obdržení přípisu. Přípisem ze dne 10. 8. 2021 byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě dlužné částky do 31. 8. 2021. Žalovaný byl upozorněn na možný vznik nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 39 Kč za odchozí dopis a za osobní návštěvu 217 Kč. Přípisem ze dne 6. 9. 2021 byl žalovaný informován o předání případu do advokátní kanceláře. Předžalobní upomínkou ze dne 1. 11. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 11. 11. 2021, upomínka byla odeslána dne 2. 11. 2021. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky bylo zjištěno, že v rámci vymáhání pohledávky byl žalovanému zaslán obyčejný dopis dne 6. 9. 2021, pověřený terénní pracovník učinil 4 cesty do místa bydliště žalovaného ve dnech 6. 8. 2021, 17. 8. 2021, 4. 10. 2021, 2. 11. 2021. 5. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla podepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě kterého„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 5 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně měla povinnost posoudit před sjednáním smlouvy úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), který jednal jako spotřebitel, když„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Soud vzal za prokázané, že příjmy ani výdaje žalovaného nebyly před podpisem úvěrové smlouvy ověřeny žádnými doklady, když žalobkyně žádné dokumenty soudu nepředložila. Rovněž nebylo žalobkyní doloženo, že by předchůdkyně žalobkyně nahlížela do známých databází dlužníků. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a tedy to, zda je schopen úvěr splatit. Předchůdkyně žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) ZSÚ, který stanovuje, že„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“, když žádné dokumenty žalobkyně nedoložila a tím neprokázala, že její předchůdkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná, když podle § 87 odst. 1 ZSÚ,„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.“ Byť z § 87 odst. 1 věty druhé ZSÚ vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na to, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost doložit, že (s kladným výsledkem) zkoumala úvěruschopnost žalovaného, i když mu poskytla předmětný úvěr, soud konstatuje, že předložená smlouva o úvěru je absolutně neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků, neboť smlouva je v rozporu s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., který stanoví, že„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“ 6. Avšak soud má na základě shora předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, tuto částku žalovaný žalobkyni nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, když v souladu s § 1879 o. z.,„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“ Žalovaný žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, z titulu bezdůvodného obohacení (podle § 2991 odst. 2 o. z.,„ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, atd.“) dluží 5 000 Kč. Žalobkyni v