16 C 42/2022-38 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 30. 5. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] se žalovanou uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které umožnila žalované čerpat finanční prostředky do výše sjednaného úvěrového limitu 35 000 Kč. Vyčerpané finanční prostředky se žalovaná zavázala splácet společně s úrokem ve výši 8,5 % měsíčně a poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru či ve výši 1 000 Kč. Tato smlouva byla uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku v prostředí uživatelského účtu vytvořeného žalované po provedené registraci. Totožnost žalované byla ověřena předložením fotokopie občanského průkazu. Podpis žalované byl nahrazen zadáním unikátního identifikačního kódu zaslaného na mobilní telefon žalované. Žalovaná se však dostala do prodlení se splácením úvěru a dlužnou částku ani přes výzvy neuhradila. Celkově žalovaná vyčerpala z úvěrového rámce částku ve výši 15 000 Kč a neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou byla pak postoupena nejdříve na společnost [právnická osoba] a poté na žalobkyni. Vedle dlužné jistiny požadovala žalobkyně po žalované zaplacení úroku za období od 29. 6. 2018 do 30. 8. 2018, který kapitalizovala částkou 2 592,50 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 875 Kč a s ohledem na prodlení žalované s úhradou také úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny od 31. 8. 2018 do zaplacení. 2. Podáním ze dne 10. 10. 2022 vzala žalobkyně žalobu zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 592,50 Kč a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 875 Kč. Toto zpětvzetí žalobkyně odůvodnila tím, že v důsledku nedostatku podkladů týkajících se posuzování úvěruschopnosti požaduje po žalované nadále pouze zaplacení dlužné jistiny a zákonných úroků z prodlení, a to z titulu bezdůvodného obohacení. 3. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Následek zpětvzetí žaloby je specifikován v § 96 odst. 2 o. s. ř.:„ Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.“ 4. S ohledem na výše uvedené soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil a předmětem řízení zůstala nadále pouze částka ve výši 15 000 Kč s úrokem z prodlení. 5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř., soud rozhodl bez nařízení jednání. 6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] byla dne 30. 5. 2018 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky do výše úvěrového limitu 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky splácet spolu s úrokem ve výši 8,5 % měsíčně a poplatkem ve výši 12,5 % z částky každého čerpání úvěru. Smlouva byla v souladu s článkem 4 Obchodních podmínek uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně, kdy podpis žalované byl dle článku 4.8. Obchodních podmínek nahrazen zadáním unikátního identifikačního SMS kódu do příslušného pole na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně. Žalobkyně doložila rovněž formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z doložených elektronických formulářů označených jako„ Loan application info“ bylo dále zjištěno, že žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně dne 30. 5. 2018 o čerpání finančních prostředků ve výši 12 000 Kč, dne 1. 6. 2018 požádala o čerpání finančních prostředků ve výši 2 500 Kč a dne 5. 6. 2018 pak o čerpání finančních prostředků ve výši 500 Kč. Dle jednotlivých potvrzení o provedené platbě byla na účet č. 2201385946/2010 zaslána ze strany právní předchůdkyně žalobkyně dne 30. 5. 2018 částka 12 000 Kč, dne 1. 6. 2018 byla na tento účet zaslána částka 2 500 Kč a dne 5. 6. 2018 pak částka 500 Kč. Ze sdělení společnosti [právnická osoba], u které byl výše uvedený účet veden, bylo soudem zjištěno, že majitelem tohoto účtu byla skutečně žalovaná. Žalobkyně konečně doložila také jednotlivé výpisy z úvěrového účtu žalované, v nichž byla uvedena vždy aktuální dlužná částka vyčíslená ke konkrétnímu datu. 7. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou vzniklá z titulu revolvingového úvěru postoupena nejdříve na společnost [právnická osoba] a poté na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 5. 2020. 8. Předžalobní upomínkou ze dne 6. 5 2020, jejíž odeslání téhož dne žalobkyně prokázala podacím lístkem, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 7 dnů od odeslání upomínky. 9. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak je upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 10. Předmětná smlouva o úvěru měla být mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 občanského zákoníku, který stanoví, že„ (1) K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat“ a s § 562 odst. 1 občanského zákoníku, který stanoví, že„ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“ 11. Shora uvedeným jiným právním předpisem je myšlen zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, dle jehož ustanovení § 7„ K podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.“ 12. Soud dospěl v tomto případě k závěru, že ze strany žalované došlo ke kontraktaci smluv způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu tvořený zadáním unikátního SMS kódu v prostředí uživatelského účtu v rámci chráněného webového rozhraní právní předchůdkyně žalobkyně. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). Ačkoli se tato judikatura vztahovala k zákonu o elektronickém podpisu, je dle názoru soudu použitelná i za účinnosti nového zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. 13. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila. 14. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 15. Žalobkyně k výzvě soudu, aby uvedla, zda a jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované, pouze sdělila, že nedisponuje podklady týkajícími se posouzení úvěruschopnosti, a jak již bylo uvedeno výše, vzala žalobu z tohoto důvodu částečně zpět s tím, že se nadále domáhá pouze dlužné jistiny a zákonného úroku z prodlení, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Soudu tak nezbylo, než dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost