20 C 85/2023-38 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 18 630 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 30. 1. 2022, kterou se žalovaným uzavřela elektronicky prostřednictvím prostředků komunikace na dálku předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] Dle sdělení žalobkyně smlouva byla uzavřena po zaslání verifikační platby 0,01 Kč žalovaným na účet předchůdkyně žalobkyně po jeho registraci na internetových stránkách [webová adresa], smlouva byla žalovanému zobrazena v internetovém rozhraní předchůdkyně žalobkyně a byla podepsána vložením SMS kódu, který byl zaslán na mobilní číslo žalovaného. Na základě této smlouvy žalovaný obdržel částku 16 000 Kč, kterou měl vrátit do 2. 3. 2022, což však neučinil. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky jistiny 16 000 Kč, nesplacené smluvní pokuty 2 480 Kč, neuhrazených nákladů za upomínání 150 Kč. Dále se žalobkyně domáhala nákladů spojených s uplatněním pohledávky 473 Kč (za 2 osobní návštěvy terénního pracovníka a odeslaný dopis žalovanému), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 798,36 Kč za dobu od 3. 3. 2022 do 5. 8. 2022, zákonného úroku z prodlení 11,75 % ročně z částky 16 000 Kč od 9. 8. 2022 do zaplacení. 2. Žalobkyně následně vzala žalobu částečně zpět, a to co do zaplacení částky 2 480 Kč (smluvní pokuta), neuhrazených nákladů za upomínání 150 Kč, když uvedla, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Soud řízení proto co do částky 2 630 Kč zastavil výrokem I. tohoto rozhodnutí v souladu s § 96 odst. 1,2 o.s.ř. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný. Soud ve věci nařídil jednání. 4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 30. 1. 2022 soud zjistil, že smlouva byla žalovanému zobrazena v internetovém rozhraní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a byla podepsána vložením SMS kódu, který byl zaslán na mobilní číslo žalovaného. Na základě smlouvy se předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému 16 000 Kč a ten se zavázal částku vrátit do data splatnosti 2. 3. 2022. V případě porušení této povinnosti se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku 50 Kč. Žalovaný mohl žádat o prodloužení data splatnosti a délky trvání úvěru, za což to se zavázal uhradit pokaždé poplatek ve výši 3 680 Kč za prodloužení splatnosti vždy o 30 dnů. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově. K tomu dále soud zjistil, že žalovaný dne 30. 1. 2022 zaslal na účet [právnická osoba] částku 0,01 Kč, která představovala verifikační platbu (ověření identity). Dále soud z výpisu z účtu zjistil, že předchůdkyně žalobkyně dne 31. 1. 2022 zaslala na účet žalovaného částku 16 000 Kč označenou jako půjčka od [anonymizováno] [číslo]. 5. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky upomínkami ze dne 22. 3. 2022, 1. 4. 2022, 2. 4. 2022. Na základě společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 22. 8. 2022 soud zjistil, že na základě (rámcové) smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Na základě oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 8. 2022 bylo postoupení pohledávky oznámeno žalovanému. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do data splatnosti 26. 8. 2022. Oznámení bylo dle podacího archu odesláno žalovanému dne 17. 8. 2022. Přípisem ze dne 15. 9. 2022 s názvem„ Předání do advokátní kanceláře“ bylo zjištěno, že žalovaný byl opětovně vyzván k úhradě dlužné částky. Žalobkyně zaslala žalovanému i výzvu před podáním žaloby ze dne 1. 12. 2022, která byla dle podacího archu odeslána 5. 12. 2022, kterou byl vyzván k úhradě dluhu do 9. 12. 2022. 6. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky bylo zjištěno, že žalobkyně vymáhala dluh tak, že žalovanému zaslala obyčejný dopis dne 15. 9. 2022 a pověřený terénní pracovník k žalovanému vykonal dvě cesty dne 13. 9. 2022 a dne 29. 9. 2022. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 11. Soud má na základě provedených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný elektronicky podepsali dne 30. 1. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které původní úvěrující poskytla žalovanému na jím určený bankovní účet peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. V daném případě došlo ze strany žalovaného ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu, tvořeným zadáním jedinečného verifikačního SMS kódu v prostředí uživatelského účtu v chráněném webovém rozhraní předchůdkyně žalobkyně, kam měl po provedené registraci a ověření totožnosti přístup pouze žalovaný. Pro uzavření spotřebitelské smlouvy je jiný typ elektronického podpisu (prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). Pohledávka za žalovaným byla následně v souladu s § 1879 o. z. postoupena na stávající žalobkyni, která je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání. Žalovaný neuhradil na dluh ničeho. 12. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, a proto před poskytnutím úvěru bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Pokud by tak neučinila, smlouva by byla absolutně neplatná. 13. Úvěr byl dle názoru soudu poskytnut úplatně a nelze jej považovat za úvěr poskytnutý bez úplaty, na který se ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru neužijí, neboť předchůdkyně žalobkyně byla oprávněna účtovat žalovanému poplatky za prodloužení splatnosti, které fakticky představující úrok za odloženou platbu, přičemž ze samotné podstaty poskytované služby plyne, že možnost odložit úhradu úvěru, bude ze strany zákazníků předchůdkyně žalobkyně pravidelně využívána v naprosté většině případů. To vše navíc v situaci, kdy nebyla řádně posouzena jejich úvěruschopnost a termín splatnosti je jeden měsíc. 14. Soud pro úplnost uvádí, že ačkoliv z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, se zřetelem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.) se zde jedná