22 C 93/2020-63 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 97 563,29 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 4. 5. 2018, na základě, které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr, spolu s úrokem ve výši 22,67 % ročně, splatit formou 84 měsíčních splátek po 2 696 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná nehradila sjednané splátky úvěru řádně a včas, když na svůj závazek uhradila celkem 29 656 Kč, žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 14. 8. 2019. Žalobkyně po žalované požadovala zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 94 321,29 Kč (součet nesplacených splátek do zesplatnění úvěru ve výši 1 881,25 Kč a zesplatněné jistiny ve výši 92 440,04 Kč), nákladů na vymáhání ve výši 330 Kč (100 Kč za zaslání výzvy k úhradě formou obyčejného psaní a 130 Kč za zaslání doporučeného psaní), poplatků ve výši 312 Kč (4 poplatky za možnost odložení splátek po 39 Kč a 4 poplatky za možnost změny splátek po 39 Kč), poplatků za pojištění ve výši 1 100 Kč (5 poplatků po 220 Kč) a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč (500 Kč za zaslání každé výzvy k úhradě formou obyčejného psaní). Dále se žalobkyně po žalované domáhala úhrady kapitalizovaného úroku ve výši 16 733 Kč (úroku ve výši 22,67 % ročně z částky 94 321,29 Kč za dobu od 15. 8. 2019 do 23. 1. 2020), úroku ve výši 22,67 % ročně z částky 94 321,29 Kč od 24. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 955,99 Kč od 29. 8. 2019 do 23. 1. 2020 a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 97 563,29 Kč od 24. 1. 2020 do zaplacení. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla prověřována pomocí tzv. kreditního skóre klienta. Tímto statickým modelem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Žalobkyně pouze v případě pochybností o pravosti tvrzení klienta vyžaduje potvrzení o zaměstnání, o výši příjmu nebo výpis z bankovního účtu apod. Za účelem eliminace případných dalších pochybností ohledně bonity žadatele o úvěr byla provedena rovněž kontrola žalované v externích úvěrových registrech SOLUS. Žalobkyně shledala dobrou platební morálku žalované. 2. V rámci insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Brně pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] byl dne 17. 6. 2020 zjištěn úpadek žalované a bylo jí povoleno oddlužení, čímž došlo podle § 140a odst. 1 insolvenčního zákona k přerušení řízení. Usnesením krajského soudu ze dne 24. 6. 2022, č. j. [insolvenční spisová značka], které nabylo právní moci dne 12. 10. 2022, bylo schválené oddlužení zrušeno a insolvenční řízení zastaveno. Tím odpadla překážka bránící pokračování v řízení. 3. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto usnesení s ohledem na platby žalované v průběhu insolvenčního řízení. Dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to ještě před jednáním ve věci samé, soud řízení v souladu s § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. v požadovaném rozsahu zastavil, jak plyne z výroku I. tohoto rozsudku. 4. Předmětem řízení se tak nově stal požadavek žalobkyně na zaplacení částky 96 630,33 Kč, úroku ve výši 49 301,30 Kč kapitalizovaného ke dni 27. 8. 2021, úroku ve výši 22,67 % ročně z částky 93 686,33 Kč od 28. 8. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 19 491,31 Kč kapitalizovaného ke dni 27. 8. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 96 630,33 Kč od 28. 8. 2022 do zaplacení. 5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 6. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 115a o.s.ř. 7. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalovanou a žalobkyní byla dne 4. 5. 2018 podepsána smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout bezúčelový úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 22,67 % ročně v 84 měsíčních splátkách po 2 696 Kč, splatných vždy k 15. dni v měsíci. Celkem se žalovaná zavázala uhradit 201 432 Kč. Dále bylo ve smlouvě sjednáno pojištění s poplatkem 220 Kč měsíčně, smluvní pokuta ve výši 500 Kč při prodlení s úhradou splátky, jednorázová smluvní pokuta ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a pojištění, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky (viz také čl. 6 úvěrových podmínek), dále náklady ve výši 100 Kč za každý měsíc vymáhání. V čl. 5 úvěrových podmínek bylo sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit v případě prodlení žalovaného se splácením alespoň dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. 8. Z předložené tabulky„ Výpis čerpání, splátek a úhrad“ plyne, že žalovaná úvěr čerpala dne 7. 5. 2018 bezhotovostním převodem, přičemž uhradila v 11 splátkách celkem 29 656 Kč a následně se ocitla v prodlení. 9. Dopisem ze dne 14. 8. 2019, odeslaným následujícího dne, žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru a současně ji vyzvala k úhradě dlužné částky 104 705,91 Kč do 14 dnů od sepsání této výzvy. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu rovněž předžalobní výzvou ze dne 28. 11. 2019, odeslanou žalované téhož dne. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 13. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 100 000 Kč Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele. Před poskytnutím úvěru proto bylo povinností poskytovatele s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Neučiní-li tak, smlouva je s ohledem na § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.). Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Tato povinnost