23 C 15/2023-50 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 300 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], se žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 26. 3. 2020. Právní předchůdkyně žalobkyně nejdříve s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací a dokladů od žalovaného. Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému v hotovosti částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 4 000 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 300 Kč s tím, že poslední splátka je splatná dne 20. 5. 2021. Žalovaný nedostál své povinnosti ze smlouvy, když žalobkyni uhradil pouze 3 700 Kč, poslední splátku uhradil dne 27. 10. 2020. Žalovaný tak zůstal žalobkyni dlužen jistinu ve výši 10 000 Kč, poplatky ve výši 4 300 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 461,60 Kč (tj. úrok ve výši 22,68 % ročně z částky 10 000 Kč od 21. 5. 2021 do 7. 1. 2022), úrok z prodlení ve výši 531,67 Kč (tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 21. 5. 2021 do 7. 1. 2022), a dále úrok ve výši 22,68 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 postoupena žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 3. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyní žalobkyně“) a žalovaným byla dne 25. 3. 2020 podepsána smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 4 000 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Dle čl. 1 smlouvy činila výše zápůjční úrokové sazby 32,15 % ročně. Dle čl. 1 2. smlouvy byla částka 10 000 Kč žalovanému vyplacena v hotovosti ke dni podpisu smlouvy. 4. Dále bylo soudem z karty zákazníka ze dne 25. 3. 2020 zjištěno, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že je studentem bez pracovního poměru, a pobírá sirotčí důchod ve výši 10 897 Kč měsíčně. Žalovaný dále uvedl, že hradí 2 500 Kč na bydlení, a 3 700 Kč na osobní výdaje. Po zaplacení výdajů mu tedy z příjmu zbývá 4 697 Kč měsíčně. K tomu byla doložena nájemní smlouva, z níž však vyplývá, že tato nebyla uzavřena žalovaným, ale jako nájemce v ní figuruje paní [jméno] [příjmení]. Nájemné bylo sjednáno na částku 4 500 Kč. Dále pak bylo doloženo oznámení o vyúčtování důchodu a poštovní poukázka typu B na částku 43 590 Kč, z nichž soud zjistil, že žalovanému byl přiznán důchod, a to ve výši 8 337 Kč měsíčně v období od 12. 11. 2019 do 11. 1. 2020 a ve výši 8 972 Kč od 12. 1. 2020 do 11. 4. 2020. Za období od 12. 11. 2019 do 11. 4. 2020 tak byl žalovanému přiznán důchod v celkové výši 43 590 Kč, který byl vyplacen paní [jméno] [příjmení]. 5. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn oznámením právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 3. 2. 2022, odeslaným následujícího dne. 6. Z výzvy ze dne 14. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru do 29. 4. 2022. Dle předloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána dne 19. 4. 2022. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 13. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z., na základě které byly žalovanému v hotovosti vyplaceny peněžní prostředky ve sjednané výši, a žalovaný se zavázal vrátit tyto prostředky ve sjednaných splátkách spolu s poplatky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, za administrativní činnosti a za hotovostní inkaso a příslušenstvím. Žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy, když nehradil sjednané splátky, a právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na zaplacení celé neuhrazené jistiny včetně sjednaných poplatků a úroků. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 o. z. 14. Jelikož žalovaný ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého vyplývá, že:„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, ž