23 C 50/2023-55 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 63 170,50 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] kterou se žalovanou uzavřela dne 27. 9. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny zaplatit souhrnný poplatek ve výši 33 743 Kč, a to vše v 24měsíčních splátkách po 2 865 Kč s tím, že poslední splátka měla být uhrazena ve výši 2 848 Kč, nejpozději do data 27. 9. 2021. Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradila celkem 3 000 Kč, naposledy dne 13. 11. 2019, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou dlužnou částku, která činila na jistině 33 759,56 Kč a na dlužném poplatku 29 410,94 Kč. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, dále po žalované požadovala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 295,82 Kč (úrok v zákonné výši 10 % ročně z částky 33 759,56 Kč za dobu od 13. 12. 2019 do 28. 1. 2022), kapitalizovaného úroku ve výši 3 345,01 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z částky 33 759,56 Kč od 28. 9. 2021 do 28. 1. 2022), zákonného úroku z prodlení z částky 33 759,56 Kč ve výši 10 % od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroku z částky 33 759,56 Kč ve výši 29 % ročně od 29. 1. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], byla dne 27. 9. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které žalovaná obdržela v den podpisu smlouvy částku 35 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala tuto částku společně se souhrnným poplatkem ve výši 33 743 Kč právní předchůdkyni žalobkyně vrátit ve 23měsíčních splátkách po 2 865 Kč a jedné měsíční splátce ve výši 2 848 Kč. Nedílnou součástí smlouvy se staly rovněž smluvní podmínky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávky za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalované byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne 30. 1. 2022. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 6. 6. 2022, jež byla žalované odeslána dne 7. 6. 2022. 4. Žalobkyně taktéž doložila tabulku umoření dluhu datovanou k 31. 1. 2022, dle které mělo být žalovanou celkem na dluh uhrazeno 3 000 Kč, a výpis z obchodního rejstříku na osobu žalobkyně. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. 7. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, podle níž byly právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty žalované hotovostní peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč Tyto peněžní prostředky však žalovaná v rozporu se smlouvou nevrátila, když doposud uhradila pouze 3 000 Kč. 12. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikla povinnost stanovená zákonem č. 257/2016 Sb. před poskytnutím úvěru zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud by poskytovatel této své povinnosti nedostál, musela by být sjednaná úvěrová smlouva posouzena jako neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez námitky dlužníka (podrobněji k tomu např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. Ostatně i v rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, bylo jasně konstatováno, že vnitrostátní úprava, podle níž se sankce neplatnosti uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. Dle Soudního dvora je proto nezbytné, aby splnění povinností poskytovatele úvěru soud zkoumal z moci úřední. 13. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatelka spotřebitelského úvěru zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. 14. Žalobkyně nedoložila jakýkoliv dokument, z nějž by bylo patrno, že by její právní předchůdkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péči úvěruschopnost žalované. K úvěrové smlouvě doložila toliko žádost o úvěr, z nějž jsou zřejmé pouze informace tvrzené žalovanou, že je svobodná, žije s rodiči, je zaměstnána na„ plný pracovní úvazek“ jako kuchařka s tvrzeným příjmem ve výši 18 678 Kč. Její měsíční výdaje jsou tvořeny částkou 4 200 Kč, zápůjčky u jiné společnosti nemá. Právní předchůdkyni žalobkyně měla předložit 2 výpisy z bankovního účtu, které však soudu nebyly poskytnuty. Výše uvedené informace pak měly být doloženy příslušnými doklady (především pracovní smlouvou, výplatními páskami, výpisy z bankovních účtů žalované atd.), tyto však absentovaly a soudu nebyly předloženy ani dodatečně, přičemž žalobkyně jimi dle svého tvrzení ani nedisponuje. Lze tedy konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně na svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované zcela rezignovala, tuto nijak nezkoumala ani neprověřovala a příslušné doklady po žalované nejspíše ani nežádala. Bez stěžejních, řádně doložených údajů o nákladech a výdajích žadatelky o úvěr nelze provést ř