27 C 84/2023-23 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 37 928,65 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou s žalovaným dne 18. 5. 2022 uzavřela její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] pomocí prostředků komunikace na dálku. Na základě uvedené smlouvy žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši 37 928,65 Kč, které se zavázal vrátit do 18. 9. 2022. Následně byla pohledávka za žalovaným dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se domáhá po žalovaném úhrady jistiny ve výši 37 928,65 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 928,65 Kč od 19. 9. 2022 do zaplacení. Schopnost žalovaného splatit úvěr byla posuzována jeho lustrací v databázích ISIR, CEE, [anonymizováno], EUCB. Dále byl proveden výpočet mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalovaného, žalovanému byla ponechána rezerva 10 % příjmů. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] byla dne 18. 5. 2022 podepsána úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým limitem 25 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem v sazbě 146,949 % ročně, a to stanovenými alespoň minimálními splátkami vždy do 15. dne od data výpisu. Smlouva byla podepsána za pomocí prostředků komunikace na dálku tak, že se žalovaný nejdříve zaregistroval na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa], následně požádal o úvěr, přičemž odkliknutím (elektronickým podpisem) potvrdil, že se řádně seznámil s podmínkami smlouvy o úvěru a souhlasí s nimi. Žalobkyně s žádostí o úvěr souhlasila a úvěr byl žalovanému poskytnut. Nedílnou součástí smlouvy byly standardní podmínky úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v České republice. Žalovanému byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru. 4. Z doložené tabulky bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovanému byly zaslány platební informace, ze kterých bylo zjištěno, že žalovaný vybral celkem 25 000 Kč, jeho celkový dluh byl 38 129,95 Kč, žalobkyně se na základě výpisu domáhala po žalovaném úhrady alespoň části dluhu splátkou 17 211,93 Kč do 18. 9. 2022. 5. Smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ze dne [datum] byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovaným. Postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 15. 10. 2022. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 10. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů, upomínka byla odeslána žalovanému dne 15. 10. 2022. 6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Dle § 2395 odst. 1 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný podepsali dne 18. 5. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které byla poskytnuta žalovanému na jeho účet částka 25 000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni ve smyslu § 1879 o. z., která je tak aktivně legitimována k vymáhání dluhu. 11. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru proto bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Soudního dvora ve věci C -679/18, OPR-Finance). Soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z., jelikož dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. 12. K otázce posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit žalobkyně nepředložila žádné důkazní prostředky, které by se vztahovaly k majetkovým poměrům žalovaného. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací příjmy, základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat a rovněž dosavadní dluhové zatížení klienta. Soudem současně musí být přezkoumatelné, že úvěruschopnost byla posuzována, proto musí být žalobkyní k posouzení této skutečnosti předloženy doklady. Soud proto konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila, a proto soud konstatuje, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, pročež žalobkyni vzniklo právo pouze na zaplacení jistiny se zákonným úrokem z prodlení. 13. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla ze strany předchůdkyně žalobkyně poskytnuta částka 25 000 Kč, z níž žalovaný žalobkyni ničeho nevrátil. Žalovaný proto žalobkyni nadále dluží 25 000 Kč. Soud s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy žalobkyni nepřiznal zbylou zažalovanou částku jdoucí nad rámec poskytnuté jistiny v částce 12 928,65 Kč (úroky a náhrada účelně vynaložených nákladů). S ohledem na prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to z částky 25 000 Kč od 25. 10. 2022 do zaplacení. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván dopisem odeslaným dne 15. 10. 2022, dluh měl uhradit do tří dnů od doručení dopisu. S ohledem na § 573 o. z. byla žalovanému výzva doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 19. 10. 2022, dluh měl uhradit do 3 dnů, tj. do 24. 10. 2022, proč