6 C 107/2023-33 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky zaplacení 21 700 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] s žalovanou uzavřela smlouvu o zápůjčce dne 18. 6. 2013, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit poplatek ve výši 8 865 Kč Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala splatit v 43 hotovostních týdenních splátkách po 555 Kč. K prověřování schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně uvedla, že žalovaná byla před uzavřením smlouvy dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti předloženým dokladům. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Přesto však žalovaná posléze přestala sjednané splátky hradit, poslední splátku uhradila dne 20. 8. 2013. Žalovaná dosud na pohledávku žalobkyně uhradila celkem částku 2 165 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni ke dni 7. 1. 2022. Nyní tak žalovaná dluží na jistině celkem částku ve výši 21 700 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 18. 6. 2013, uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovanou soud zjistil, že žalovaná podpisem smlouvy stvrdil, že při jejím uzavření převzala v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč. Žalované tak byla poskytnuta zápůjčka ve výši 15 000 Kč a současně se zavázala uhradit jistinu a dále úrok ve výši 1 365 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 500 Kč. Žalovaná si zvolila hotovostní inkaso splátek (hotovostní) režim, kdy se zavázala dlužnou částku uhradit ve 43 týdenních splátkách po 555 Kč v místě svého bydliště. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Dle smlouvy byla úroková sazba sjednána ve výši 20,98 % p. a. Dle všeobecných smluvních podmínek, pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Dle vyjádření žalobkyně uhradila dosud žalovaná na pohledávku žalobkyně částku 2 165 Kč, když poslední splátka byla uhrazena dne 20. 8. 2013. 4. Ze zákaznické karty ze dne 18. 6. 2013 soud zjistil, že žalovaná předložila právní předchůdkyni žalobkyně doklady k prověření úvěruschopnosti, a to výplatní pásky, pracovní smlouvu, SIPO a nájemní smlouvu. Žalovaná zde dále uvedla, že nemá žádné nezaopatřené dítě a žije v nájmu. Jako příjem uvedla částku 13 000 Kč měsíčně z hlavního pracovního poměru a 16 000 Kč z vedlejšího příjmu. K měsíčním výdajům žalovaná uvedla výdaje na bydlení ve výši 6 000 Kč, domácnost ve výši 2 000 Kč, telefon ve výši 200 Kč a splátky úvěru ve výši 4 500 Kč. Žádné další doklady k ověření úvěruschopnosti žalované žalobkyně nepředložila. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 a přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. V oznámení o postoupení pohledávek ze dne 3. 2. 2022, odeslanému žalované dne 4. 2. 2022, byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě deseti dnů. Předžalobní výzva ze dne 10. 10. 2022 byla žalované zaslána dne 10. 10. 2022. 6. [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], [IČO], zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, spisová značka H 863, zanikla v důsledku fúze sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, spisová značka H [číslo]. Na společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], jakožto nástupnickou společnost, v důsledku fúze sloučením přešlo jmění zanikající společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], [IČO], zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, spisová značka H [anonymizováno]. 7. Při právním posouzení věci vycházel soud z občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění ke dni uzavření smlouvy o půjčce (dále jen "obč. zák."). Uvedený zákon soud aplikoval s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku (dále jen "o. z.)., který ho zrušil, avšak stanovil, že jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, se řídí dosavadními právními předpisy. 8. Podle § 657 obč. zák., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 9. Podle § 658 odst. 1 obč. zák., při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Podle § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 13. Předložené důkazy hodnotil soud podle § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dne 18. 6. 2013 byla mezi žalobkyní a žalovanou platně sjednána smlouva o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák., na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované v hotovosti částku 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit pravidelnými týdenními splátkami ve výši 555 Kč. Tuto svou smluvní povinnost žalovaná řádně a včas nesplnila, když dosud uhradila na pohledávku žalobkyně celkem částku 2 165 Kč. 14. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., neboť žalovaná je spotřebitelka, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. Pokud jde o zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je nutné vyjít ze znění účinného po 24. 2. 2013, neboť k uzavření smlouvy došlo dne 18. 6. 2013. 15. Soud se předně zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy řádně posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že nikoliv. Byť žalobkyně předložila zákaznickou kartu, ve které žalovaná uvedla výši svých příjmů a výdajů, žalobkyně nenavrhla a ani nepředložila žádné důkazy k prokázání svých tvrzení týkajících se skutečného ověření uvedených tvrzení v zákaznické kartě při uzavření úvěrové smlouvy. Z listin předložených žalobkyní tak nelze učinit závěr, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ověřením skutečné výše příjmů a výdajů žalované z předložených listin. 16. Na základě shora uvedených skutečností má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně sice poskytla žalované na základě uzavřené smlouvy o půjčce částku 15 000 Kč, nicméně již neposoudila řádně schopnost žalované půjčku splatit, neboť nezjišťovala příjmy a výdaje žalované ověřením předložených listin. V důsledku toho je smlouva o půjčce dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Podle § 39 o. z. se jedná o neplatnost absolutní, neboť smlouva odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Účastníkům z tohoto neplatného právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti. Soud si je vědom toho, že zákon nestanoví taxativní výčet postupu, které musí být ze strany věřitele pro jeho naplnění provedeny, stejně tak, že by výklad dané normy neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěru a také na žadatele o ně. Pokud však má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění