23 C 13/2025-82 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 64 344 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 29. 11. 2023 prostředky dálkové komunikace. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně vycházela z dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a také z jiných zdrojů (např. doklady o příjmech, prohlášení žalované apod.). Dále si žalobkyně ověřila úvěrovou historii žalované v registrech SOLUS a NRKI, prověřila si, že žalovaná nebyla v době žádosti o úvěr evidována v insolvenčním rejstříku a neměla u žalobkyně dluh ve stádiu žalobního vymáhání. Za pomoci zjištěných údajů byl proveden tzv. scoring klienta, na základě kterého bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované v daný den finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem ve výši 64,16 % ročně, a to v celkem 48měsíčních splátkách po 2 330 Kč. Žalovaná však poskytnutý úvěr nesplácela řádně a včas, neuhradila ničeho, v důsledku čehož došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 19. 3. 2024. Nová dlužná jistina činila 46 385,17 Kč (skládala se z původní dlužné jistiny 40 000 Kč a z úroků přirostlých k jistině ke dni zesplatnění ve výši 6 385,17 Kč). Žalobkyni tímto vzniklo rovněž právo na zaplacení dvou smluvních pokut ve výši 998 Kč (2 x 499 Kč za 1. a 2. splátku, s níž se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů), právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč (200 Kč za každou ze dvou splátek, s níž se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů) a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 46 385,17 Kč od 21. 3. 2024 do zaplacení, kterou požadovala v kapitalizované výši 16 561,23 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku za poskytnutí úvěru ve výši 64,16 % ročně z částky původní jistiny úvěru ve výši 40 000 Kč od 21. 3. 2024 do 13. 4. 2024 ve výši 1 654,44 Kč, dále smluvního úroku za poskytnutí úvěru ve výši 64,16 % ročně z částky původní jistiny úvěru ve výši 40 000 Kč od 14. 4. 2024 do zaplacení a také zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 3. 2024 dosáhne částky 134 208 Kč.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.3. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby ohledně částky 16 561,23 Kč a 7 783 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 783 Kč ve výši 14,75 % ročně od 21. 3. 2024 do zaplacení a co do úroku ve výši 64,16 % ročně z částky 40 000 Kč od 21. 3. 2024 do 13. 4. 2024 ve výši 1 645,44 Kč, a co do úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 14. 4. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 3. 2024 dosáhne částky 134 208 Kč, rozhodl soud ve smyslu ust. § 96 odst. 1, 2 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) o zastavení části řízení, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.4. Předmětem řízení se tak stal požadavek žalobkyně na zaplacení jistiny ve výši 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 21. 3. 2024 do zaplacení.5. Soud ve věci provedl dokazování, na základě kterého zjistil následující skutkový stav. Účastnici sjednali dne 29. 11. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit při sjednaném ročním úroku ve výši 64,17 % v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 2 330 Kč. Sjednaný úrok za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění úvěru. Celkem se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni 111 840 Kč. Podle bodu , Anonymizováno, smlouvy k zesplatnění postačuje, dostane-li se dlužník do prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části delším než 65 dnů. Žalované byly před podpisem návrhu poskytnuty předsmluvní informace a dále splátkový kalendář s rozpisem jednotlivých splátek a jejich částí. Žalovaná v návrhu prohlásila, že veškeré informace, které žalobkyni v souvislosti s uzavřením smlouvy poskytla, jsou úplné a pravdivé.6. O schválení této smlouvy byla žalovaná informována dopisem datovaným dnem 29. 11. 2023 (dopis ze dne 29. 11. 2023, důkaz o umístění dokumentů do klientské zóny).7. Dle dokladu o vyplacení úvěru byl úvěr ve výši 40 000 Kč vyplacen dne 29. 11. 2023 na účet žalované uvedený ve smlouvě. Dle karty klienta žalovaná nic neuhradila.8. Dopisy ze dne 14. 2. 2024, 18. 3. 2024 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužných splátek, a dále smluvní pokuty a účelně vynaložených nákladů a upozornila ji na možnost zesplatnění celého úvěru. O zesplatnění úvěru byla žalovaná pak informována v dopise ze dne 19. 3. 2024. Předžalobní výzvou ze dne 15. 7. 2024 odeslanou téhož dne, vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 47 783 Kč do patnácti dnů od odeslání výzvy.9. Žalobkyně dále doložila výpis z NRKI, výpis z běžného účtu žalobkyně, kopii občanského průkazu žalované, výpis z registru SOLUS. Z těchto dokladů zjistil, že žalovaná nemá žádné splátky po splatnosti (SOLUS), žalovaná nebyla vyhodnocena jako rizikový klient (NRKI) a na účet jí pravidelně byla připisována mzda.10. Soud neprovedl jako důkaz úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, neboť tento důkaz považuje za nadbytečný.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. V režimudaného zákona se jedná o povinnost každého poskytovatele úvěru, nezávisle na výši poskytnuté jistiny. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalované strany, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jelikož dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. Soud přistoupil k posouzení této skutečnosti i přesto, že žalobkyně žádá zaplacení toliko jistiny úvěru, neboť je nutno tento její nárok právně kvalifikovat.15. K otázce posouzení schopnosti žalované úvěr splatit žalobkyně předložila pouze výpisy z účtu žalované, dále doložila, že provedla lustrace žalované v databázi NRKI a SOLUS. Výdajovou stránku finančního rozpočtu žalované žalobkyně nijak nezkoumala, alespoň to nedoložila (sama ve vyjádření uvádí, že u tohoto typu půjčky neuvádí klient detailní strukturu výdajů). Bez výdajové stránky však úsudek o úvěruschopnosti žalované učinit nelze. Žalobkyně se měla dostatečně zabývat zejména tím, jakou částku měsíčně žalovaná vynakládá za bydlení (odhad nákladů je možno učinit dle soudu převážně jen u takových dat, které ne