28 C 329/2025-42 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 11 577 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované dne , datum, poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, který se zavázala žalovaná splatit do 30. 3. 2024. Žalovaná však neplnila své povinnosti ze smlouvy a nevrátila poskytnuté finanční prostředky spolu s úroky v dohodnutém termínu a ocitla se v prodlení. Žalobkyně požadovala uhradit celkem částku 11 577 Kč (jistina ve výši 8 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 3 360,29 Kč, úrok ve výši 236,71 Kč mínus úhrada žalované ve výši 20 Kč) a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 577 Kč od 31. 3. 2024 do zaplacení. Podáním ze dne 1. 10. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 1 000 Kč včetně úroku z prodlení požadovaného z této částky, neboť žalovaná tuto částku uhradila ještě před podáním žaloby (dne 13. 5. 2024). Dle vyjádření žalobkyně tak uhradila žalovaná na svůj dluh celkem částku 1 020 Kč.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.3. Dle § 96 o. s. ř platí, že žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.4. S ohledem na žalobkyní učiněné částečné zpětvzetí žaloby rozhodl soud výrokem I. tohoto rozsudku podle § 96 odst. 2 o. s. ř. tak, že řízení částečně zastavil, a to pro částku 1 000 Kč a pro úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 000 Kč od 31. 3. 2024 do zaplacení.5. Řízení tak bylo nadále vedeno již jen pro žalobkyní požadovanou částku 10 577 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 31. 3. 2024 do zaplacení.6. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi společností , IČO, a žalovanou byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena dne 29. 2. 2024 smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout částku 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu, úrok 236,71 Kč a poplatek za sjednání úvěru 3 360,29 Kč do 30. 3. 2024. Informace o úvěru byly shrnuty ve Formuláři pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dne 29. 2. 2024 poskytla žalované částku ve výši 8 000 Kč (informace o vlastníkovi, potvrzení o provedení transakce, sdělení , Anonymizováno, a. s., ze dne 5. 12. 2025).7. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 4. 2025 soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena společností , právnická osoba, ., na žalobkyni; postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 11. 4. 2025, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2025, podací lístek ze dne 25. 4. 2025). Předžalobní výzvou ze dne 25. 4. 2025, která byla odeslána téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů (předžalobní výzva, podací lístek ze dne 25. 4. 2025).8. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“9. Předmětná smlouva o úvěru měla být mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 občanského zákoníku, který stanoví, že „K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním28 C 329/2025jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat,“ a s § 562 odst. 1 občanského zákoníku, který stanoví, že „písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“10. Shora uvedeným jiným právním předpisem je myšlen zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, dle jehož ustanovení § 7 ve znění účinném do 23. 7. 2021 platí, že „K podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.“11. Soud dospěl k závěru, že ze strany žalované došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu tvořený kliknutím na příslušné pole v chráněném webovém rozhraní a zadáním SMS kódu po dřívějším ověření totožnosti žalovaného prostřednictvím verifikační platby. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). Ačkoli se tato judikatura vztahovala k zákonu o elektronickém podpisu, je dle názoru soudu použitelná i za účinnosti nového zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce.12. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s její podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.13. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (tj. ke dni , datum, ) vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“14. Způsob, jakým měla právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“15. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“16. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 28 C 329/20252008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledáván