11 C 144/2021-104 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobce se žalobou doručenou 22. 4. 2021 domáhá po žalovaném zaplacení částky 5.610 Kč, úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5.610 Kč za dobu od 4. 11. 2017 do zaplacení. 2. K jednání dne 4. 11. 2021 se žádný z účastníků řízení nedostavil. Zástupce žalobce se z jednání omluvil, žalovaný nikoliv. Předvolání k jednání a žaloba byly žalovanému doručeny dne 7. 10. 2021 dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. Soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. 3. Dle § 562 odst. 1 o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle § 562 odst. 2 o.z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý. 4. Podle § 7 zákona č. 597/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1. 5. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen jako„ nařízení eIDAS“) pro účely tohoto nařízení se rozumí "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. 6. Podle čl. 25 odst. 2 eIDAS kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu. 7. § 86 z.č. 257/2016 Sb. zní: 1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. zní: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru na jejímž základě poskytl žalovanému 28. 6. 2017 úvěr ve výši 5.100 Kč. K uzavření smlouvy žalobce uvedl:„ Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně odsouhlasil znění Úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 2017 -06-28. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný.“ Tyto skutečnosti žalobce pouze tvrdil. Pro soudní rozhodnutí je ale nutné tyto skutečnosti nejen tvrdit, ale hlavně prokázat. Bylo na žalobci, aby prokázal, že došlo k uzavření jím tvrzené smlouvy o úvěru a ve znění, jak je žalobce předkládá. Toto nebylo dostatečně prokázáno. Nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru v písemné ani jiné formě, v podobě jak jí předložil žalobce. Z předložených důkazů: formulářů pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, smluv o spotřebitelském úvěru, které nejsou podepsány žalovaným, všeobecných obchodních podmínek pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem [anonymizována dvě slova] (pod záštitou [právnická osoba]), dokladu o provedení domácí platby ani z dalších důkazů, které byly založeny ve spise není prokázáno, že by žalovaný s právním předchůdcem žalobce uzavřel tvrzenou smlouvu o úvěru, v podobě, která vyplývá z listin předložených soudu. Věrohodný a dostatečný důkaz o uzavření této smlouvy prostřednictvím internetu či telefonu soudu předložen nebyl. Listiny, které byly soudu předloženy nejsou podepsány žalovaným a to ani ve smyslu § 7 z. č. 297/2016 Sb. ani dle článku čl. 3 bodu 10 eIDAs a nelze z nich dovodit, že by žalovaný souhlasil s uzavřením smlouvy v podobě, jak je nyní předkládána soudu. Důkazem o uzavření smlouvy o úvěru v žalobcem předkládané podobě není ani doklad o provedení domácí platby ani soudem vyžádané výpisy z účtu žalovaného. Skutečnost, že byla žalovanému vyplacena právním předchůdcem částka 5.100 Kč není důkazem o tom, že strany řízení uzavřely smlouvy o úvěru ve znění, jak jí nyní předkládá žalobce. Rovněž ani nebylo dostatečně prokázáno, že by došlo k uzavření smlouvy o úvěru dle § 561 odst. 2 o.z., protože nebylo možné dostatečně ověřit totožnost osoby, která jako dlužník měla komunikovat s věřitelem a že byl žalovaný seznámen a uzavíral smlouvu v podobě, jakou jí nyní předkládá žalovaný. Nebylo doloženo, že při uzavírání smlouvy užity prostředky zakládající odpovídají úroveň záruky dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 eIDAS. Soud odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 327/2018, kde se uvádí:„ Při písemném právním jednání podle ustanovení § 561 odst. 1 o.z. nelze (vlastnoruční) podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoli elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený a navíc je založen na kvalifikovaném certifikátu, zejména uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem…. Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 a 2 o.z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu (§ 561 odst. 1 o.z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání činěno, neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí (jednající osoby), se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoli až z následných jiných okolností (faktické chování, nesporné tvrzení apod.).“ 11. Žalobce dostatečným způsobem nedoložil, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla jeho právním předchůdcem ve smyslu § 86 z.č. 257/2016 Sb. prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalobce pouze tvrdil, že tak bylo učiněno, když byla provedena lustrace žalovaného v databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI, ale nebylo prokázáno, že by tak skutečně postupoval. I z tohoto důvodu je dle § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. žalobcem tvrzená úvěrová smlouva neplatná. K této neplatnosti soud přihlížel z úřední povinnosti na základě rozsudku Soudního Dvora Evropské unie ve věci C - 679/18 z 5. 3. 2020. 12. Z výše uvedených důvodů nemohl soud žalovaný nárok posuzovat jako plnění ze smlouvy o úvěru a na základě tohoto právního titulu žalovanému uložit zaplatit žalovanou částku. Musel ale zvážit, zda-li žalobce nemá vůči žalovanému mu nárok vůči žalované z titulu bezdůvodného obohacení. 13. Zprávou České spořitelny a.s. z 24. 9. 2021 a dokladu o provedení domácí platby bylo prokáz