5 C 66/2018-402 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení částky 621 926 Kč s příslušenstvím z důvodu (titulu) neuhrazeného hypotečního úvěru.2. Tvrzeno bylo, že mezi právním předchůdcem žalobkyně , Anonymizováno, bankou jako věřitelem a , jméno FO, a žalovaným jako solidárně zavázanými dlužníky byla dne 24. 9. 2008 uzavřena smlouva o poskytnutí hypotečního úvěru ve výši 1.300.000 Kč. Dlužníky byl přijat závazek při čerpání prostředků k jejich vrácení včetně úroku ve výši 5,94 % formou anuitních splátek na základě výzvy banky po dočerpání úvěru. Pohledávka věřitele byla zajištěna zástavním právem k nemovitostem. K čerpání úvěru došlo dne 7. 10. 2008 ve výši 620.000 Kč, návazně na to došlo dne 29. 7. 2010 k oznámení banky o ukončení čerpání úvěru a stanovení data prvé splátky ve výši 3.693,40 Kč na den 25. 8. 2010. Usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne 3. 2. 2014, č. j. , spisová značka, , byl zjištěn úpadek dlužníka , jméno FO, a na jeho majetek prohlášen konkurz. Právní předchůdce žalobkyně přihlásil svou zajištěnou pohledávku ve výši 769.147,15 Kč, když z toho připadalo na jistinu 615.563,50 Kč a na příslušenství 153.583,65 Kč. Ze zajištění byl právní předchůdce žalobkyně uspokojen ve výši 84.512,90 Kč. Věřitel vzhledem k úpadku jednoho z dlužníků přistoupil ve vztahu k žalovanému s odkazem na čl. III. odst. 3 písm. b), čl. IV. odst. 2 písm. f) a čl. IV. odst. 4 písm. e) obchodních podmínek k uplatnění práva na okamžité splacení úvěru včetně příslušenství výzvou ze dne 6. 3. 2015 a to ke dni 6. 4. 2015. K dalšímu uspokojení věřitele co do částky 66.758,25 Kč došlo dne 17. 2. 2017 ze zpeněžení předmětu dražby provedené soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, na podkladě usnesení ze dne 24. 1. 2017, č. j. , spisová značka, . Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 11. 2017 nabyla žalobkyně pohledávky z předmětné smlouvy ve výši 624.876 Kč sestávající z jistiny úvěru ve výši 520.316,20 K4, úroků ve výši 54.960,96 Kč, úroků z prodlení ve výši 39.748,84 K4 a poplatků po době splatnosti ve výši 9.850 Kč. Žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena písemností ze dne 10. 11. 2017. Stran vyčíslení odkázala žalobkyně na listinu označenou jako stav pohledávky ke dni 8. 11. 2017. K uspokojení žalobkyně nedošlo ani na podkladě předžalobní výzvy ze dne 4. 1. 2018.3. Žalovaný označil nárok za nedůvodný v celém rozsahu. Vymezil jako nesporné okolnosti vztahující se k uzavření smlouvy s výhradou, že neměl k úvěrovému účtu přístup a neměl ani zřízeno dispoziční právo. Právní předchůdce žalobkyně s ním nekomunikovala, vše bylo řešeno s jeho spoludlužníkem, tudíž měl za to, že došlo k zániku celé pohledávky. O postoupení pohledávky se dozvěděl až po více než 9 letech od uzavření smlouvy. Žalovaný, neznaje bližší informace k závazku, odmítl uznat dluh, neboť mu nebyla bankou potažmo žalobkyní poskytnuta potřebná součinnost. Vznesena byla námitka promlčení dluhu odůvodněná absencí jakýchkoli úkonů banky po dobu 9 let od uzavření smlouvy včetně splatnosti a ve vztahu k jednotlivým splátkám. Bez významu k osobě žalovaného jsou úkony, které banka činila vůči druhému dlužníkovi. Vyloženo bylo postavení solidárních dlužníků včetně citace rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 493/2013 se zdůrazněním, že tu existovaly 2 samostatné právní vztahy mezi věřitelem a každým z dlužníků.4. V procesní reakci žalobkyně reagovala na výzvu soudu k doplnění tvrzení a označení důkazů (usnesení ze dne 13. 4. 2018, č. j. 5 C 66/2018-55) a současně na námitky žalovaného. Upřesnila, že oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 6. 3. 2015 bylo žalovanému adresováno doporučeně a přijato dne 12. 3. 2015. Označen k tomu byl důkaz dodejkou. Poslední úhrada splátky byla provedena dne 25. 2. 2011, přičemž do zesplatnění nedošlo k úhradě splátek ve výši 3.693,40 Kč v období od 26. 2. 2011 do 24. 9. 2013 a ve výši 3.629,20 Kč v období od 25. 9. 2013 do 5. 4. 2015. K vyčíslení kapitalizované výše úroku ke dni zesplatnění žalobkyně uvedla, že vyšla ze sjednané úrokové sazby 5,59 % a vysvětlila způsob, jakým dospěla k částce 86.656,04 Kč. Nižší výše kapitalizovaného vyčíslení 54.960,96 Kč je pochybením banky, které je třeba brát ve prospěch žalovaného. Podobné pochybení nastalo při výpočtu úroku z prodlení, v řízení uplatněného ve výši 39.748,84 Kč, když podle zpřístupněného výpočtu dosáhl úrok z prodlení do 8. 11. 2017 částky 124.790,90 Kč. Opět je rozdílová hodnota připisována ve prospěch žalovaného. V případě dlužných poplatků žalobkyně omezila vzhledem k námitce promlčení jejich rozsah s poukazem na dobu od ledna 2014 do října 2017 a sazbu 150 Kč měsíčně za vedení účtu. Z původní hodnoty 9.600 Kč tak byl nárok omezen na částku 6.900 Kč. Označen byl důkaz v podobě úvěrové historie k prokázání průběhu splácení úvěru.5. Usnesením ze dne 9. 5. 2018, č. j. 5 C 66/2018-78, bylo řízení zastaveno k návrhu žalobkyně co do částky 2.950 Kč v souvislosti s omezením dílčího nároku na zaplacení poplatků spojených s vedením úvěrového účtu. Předmět řízení tím byl ustanoven nárokem žalobkyně na zaplacení 621.926 Kč s příslušenstvím.6. Procesní obrana žalovaného byla rozšířena při prvém jednání, kdy nejenom že byla opakována výhrada k doručení oznámení o zesplatnění s výzvou k zaplacení úvěru, ale současně o popření pravosti podpisu žalovaného na předložené doručence.7. Žalobkyně reagovala na zpřístupnění hodnocení námitky promlčení založené na premise, že se zesplatnění ze své povahy může vztahovat pouze k té části úvěru, která dosud ve formě jednotlivých splátek nebyla splatnou. Jinak řečeno, nutno lišit z hlediska promlčení mezi tou částí dluhu, který již byl k okamžiku zesplatnění splatným a (zbylou) částí dluhu, na který zesplatnění dopadlo. Žalobkyně vyložila s odkazem na obratovou historii úvěru, že předmětem nároku není žádná ze splátek, které by předcházely zesplatnění, neboť u nich došlo k soluci v rámci exekučního a insolvenčního řízení, kdy přijatá plnění umořila právě dluh před zesplatněním.8. Průniky procesních podání účastníků dovolily v rovině skutkové vymezit podle § 120 odst. 3 o. s. ř. nesporné okolnosti věci tak, že mezi , Anonymizováno, bankou, a.s. a žalovaným spolu s , jméno FO, došlo dne 24. 9. 2008 k uzavření smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru. Nebylo rovněž sporováno, že byly čerpány prostředky ve výši 620.000 Kč. Dále, že došlo k úpadku , jméno FO, a úhradě částek z exekučního a insolvenčního řízení. Tím se stává obsoletním prokazování skutečností vyjádřených v žalobě pod body I. až III. a pod bodem V. a hodnocení k tomu označených důkazů.9. Z pohledu níže uvedeného hodnocení nutno zdůraznit znění čl. IV. odst. 4 a , právnická osoba, podmínek. Odstavec 4 obsahuje taxativně stanovené důvody, pro které může banka požadovat okamžité jednorázové splacení jistiny úvěru a příslušenství nebo odstoupit od smlouvy. Navazující odstavec 5 je ujednáním zakládajícím povinnost vrátit bance neuhrazenou část úvěru a zaplatit příslušenství a to do jednoho měsíce ode dne odeslání výzvy banky.10. Sporné z pohledu skutkového stalo se tvrzení žalobkyně, že žalovaný přijal cestou doporučeně dodané zásilky dne 12. 3. 2015 oznámení o zesplatnění úvěru s výzvou k jeho zaplacení do 6. 4. 2015. K tomu soud podle § 120 odst. 2 o. s. ř. rozhodl o provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, neboť potřeba takového důkazu vzešla z obsahu spisu.11. Sluší se uvést, že při jednání byl okamžik koncentrace řízení prodloužen o dalších 21 dní a obě procesní strany uvedenou lhůtu využily k doplnění tvrzení a označení důkazů.12. Žalobkyně brojila proti námitce promlčení, připojila se k potřebě provedení důkazu znaleckým posudkem k posouzení pravosti podpisu a dodala, že i při absenci takového zjištění by i nadále docházelo k prodlení žalovaného, neboť by byl jinak úvěr splatný v dohodnutém rozvržení splátek do 25. 8. 2040. Již tato skutečnost vylučuje promlčení práva žalobkyně. Z opatrnosti, se stejným výčtem ujednání obchodních podmínek, přistoupila žalobkyně k opakování výzvy k zesplatnění pohledávky výzvou ze dne 20. 9. 2018 zaslanou žalovanému doporučeně. Zopakováno (opět s odkazem na obratovou historii úvěru) bylo, že žalobkyně neuplatňuje žádný dílčí nárok vzniklý před 24. 1. 2014, tudíž nároky nejsou promlčeny.13. Žalovaný rozvinul námitku promlčení, dovolával se rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009 se zdůrazněním, že počátek promlčecí lhůty nemusí být shodný s okamžikem splatnosti závazku, když je na věřiteli, aby prostřednictvím výzvy podle § 563 obč. zák., resp. § 391 odst. 1 obch. zák. vyzval dlužníka k plnění. Žalovanému se takové výzvy oproti druhému solidárně zavázanému nedostalo a tudíž se v jeho sféře nemohl nacházet poznatek o ukončení čerpání úvěru a stanovení výše a data 1. splátky. Pakliže se nejprve promlčuje vlastní právo a teprve po té vlastní plnění, došlo k promlčení nesplatné pohledávky úvěru, když na uvedeném již ničeho nemění výzva ze dne 6. 3. 2015.14. V rozsahu sporných skutečno