11 C 90/2006-887 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 2. 6. 2006 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 40 000 Kč s přísl. představující zisk z pěstování švestky domácí, a to jeho soudem nedořešenou část ve výši 25 595 Kč za rok 2004 a zisk za rok 2005 ve výši 14 405 Kč. Tvrdil, že 1. 11. 1993 uzavřel v postavení tichého společníka se žalovaným jakožto podnikatelem smlouvu o tichém společenství. Předmětem podnikání byla výroba a realizace švestky domácí na pozemku č. , hodnota, v kat. území , adresa, , v době uzavření smlouvy ve vlastnictví matky žalobce. Žalobce se na základě smlouvy zavázal uhradit žalovanému jeho vklad do podnikání ve výši 69 290 Kč představující hodnotu vysázeného sadu. Zisk z podnikání se dle smlouvy měl dělit mezi účastníky rovným dílem s tím, že žalovaný se zavázal minimalizovat výrobní a další náklady tak, aby byl dosažen optimální zisk. Současně se žalovaný zavázal předkládat žalobci na jeho žádost k nahlédnutí účetní a další ekonomicko-obchodní a technické podklady týkající se společného podnikání účastníků. Žalobce tvrdil, že žalovaný tuto povinnost porušil, tvrdil mu, že výroba švestky domácí je v mínusu, kdy náklady na její výrobu převyšují příjmy. Pokud by tomu tak bylo, žalobce vyjádřil přesvědčení, že by žalovaný v takovém podnikání nepokračoval a ukončil by jej. Žalobce se odkázal na obsah rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8, který rozhodoval pod sp. zn. 25C 96/2004 ohledně období předcházejícímu nyní žalovanému období a který při rozhodnutí postupoval cestou finanční úvahy tak, že výdaje potřebné k dosažení příjmů odhadl 50ti % výše příjmu. V závěru řízení poukázal i na výpočet, který provedl v podání ze dne 13. 4. 2016 jeho právní zástupce, a to na základě informací získaných v průběhu řízení – zejména informací získaných ze svědecké výpovědi syna žalovaného , jméno FO, .2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznává ani co do důvodu ani co do výše. Poukázal na od roku 2005 samostatně vedené účetnictví ohledně výroby a realizace švestky domácí, tudíž dle jeho názoru nelze výdaje na výrobu a realizaci švestky domácí paušalizovat, jak to provedl Obvodní soud pro Prahu 8 ve svém rozsudku. Náklady na produkci švestky domácí jsou oddělovány od ostatních nákladů a oddělovány jsou také příjmy. V dané věci je třeba vycházet z prokazatelně vynaložených výdajů. Metodu výsledných kalkulací, kterou žalovaný zvolil pro vyúčtování, znalec označil jako možnou metodu. Poukázal na obsah smlouvy o tichém společenství, která nestanovila postup výpočtu podílu na zisku a ztrátě ani požadavek na odsouhlasení žalovaným zvoleného postupu žalobcem. V průběhu řízení uplatnil kompenzační námitku, a to v podání doručeném soudu dne 6. 12. 2010. Oproti žalované částce žalovaný započetl svou pohledávku ve výši 39 194,46 Kč s příslušenstvím vzniklou z titulu podílu žalobce na ztrátě produkce švestky za roky 2006 až 2009. Podíl žalobce na ztrátě v hospodaření z produkce švestky činil 15 787,85 Kč za rok 2006, v roce 2007 to byla částka 14 476 Kč, v roce 2008 ztráta na podíl žalobce činila 5 490,89 Kč a v roce 2009 ztráta dosáhla výše 3 439,72 Kč. Žalovaný žalobce vyzval k zaplacení jeho podílu na ztrátě produkce švestky domácí, což prokázal dopisy ze dne 19. 8. 2010, 7. 6. 2009 a 31. 7. 2007 a podacími lístky adresovanými žalobci. Žalobce žalovanému ničeho neuhradil, což žalobce potvrdil i ve své účastenské výpovědi při jednání soudu dne 26. 11. 2013.3. Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 17. 3. 2017 čj. 11 C 90/2006 – 564, a to tak, že žalobu na zaplacení částky 40 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 25.595 Kč od 1. 1. 2005 do 31. 12. 2005 a z částky 40 000 Kč od 1. 1. 2006 do zaplacení, zamítl (výrok ad I), žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 93 042 Kč (výrok ad II) a žalobci uložil povinnost zaplatit státu na nákladech řízení částku 14 800 Kč (výrok ad III).4. Proti uvedenému rozsudku bylo ze strany žalobce podáno v zákonné lhůtě odvolání. Namítal, že okresní soud nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem a jím označeným důkazům, že dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a k nesprávnému právnímu posouzení. Tvrdil, že žalovaný neplnil povinnosti dané smlouvou o tichém společenství, nevyplácel mu finance ze společného podnikání, když tvrdil, že výdaje převyšují příjmy. Dále namítal, že žalovaný nevedl oddělenou evidenci za pěstování švestky domácí. Výdaje započítával za celé své zemědělské hospodářství. Žalobce provedl svůj vlastní výpočet příjmů a výdajů žalovaného, vycházel přitom z výpovědi svědka , jméno FO, , syna žalovaného. Namítal, že nelze vycházet ze znaleckého posudku vyhotoveného v rámci soudního řízení. Výdaje vykonstruované žalovaným žalovaný neprokázal, proto je možné kalkulovat pouze s příjmovou položkou. Poukázal na obsah svých výpočtů zaslaných soudu a navrhoval, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu dokazování.5. Odvolací soud o odvolání rozhodl usnesením ze dne 5. 9. 2017 čj. 47 Co 117/2017 – 604, a to tak, že rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a rozhodnutí. Odvolací soud dospěl k závěru, že smlouva o tichém společenství uzavřená mezi účastníky dne 1. 1. 1993 je absolutně neplatná podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). K tomuto závěru dospěl s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1733/2010.Uzavřel, že v daném případě nelze na smlouvu pohlížet ani jako na smlouvu nepojmenovanou podle § 269 odst. 2 obch. zák.6. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1733/2010 překročí-li účastníci smlouvy při formulaci svých práv a povinností prvky charakterizující v kogentním ustanovení daný smluvní typ, nejde o smlouvu nepojmenovanou. Smlouva je absolutně neplatná podle § 39 občanského zákoníku. Pokud by strany formulovaly svou smlouvu jako nepojmenovanou a dodržely zákonný požadavek dostatečného určení předmětu svých závazků (§ 269 odst. 2 obch. zák.), nebyl by - alespoň pokud jde o obsah smlouvy – důvod k posuzování smlouvy jako absolutně neplatné.7. Soud uvedl, že „i kdyby by smlouva uzavřená mezi účastníky dne 1. 1. 1993 byla hodnocena jako nepojmenovaná, nebyl by dostatečně určen předmět závazku žalovaného podnikatele. Z čl. VI smlouvy plyne, že podíl na zisku nebo ztrátě určený podle roční účetní uzávěrky se dělí mezi společníky rovným dílem, tedy 50 ku 50 % s tím, že , tituly před jménem, , jméno FO, se zavazuje minimalizovat výrobní a další náklady tak, aby byl dosažen optimální zisk. Z čl. VIII vyplynulo, že podnikatel je povinen předat vyúčtování a podíl ze zisku společníkovi nejpozději do 15. 3. následujícího roku. Tichý společník je povinen uhradit případný podíl na ztrátě do 30 dnů od předložení tohoto vyúčtování. Z daného ujednání není zřejmé, zdali se podíl na zisku nebo ztrátě má určit z celého podnikání žalovaného (z jeho účetní závěrky), když žalovaný neúčtoval odděleně o výrobě a prodeji švestky domácí pěstované na pozemku označeném ve smlouvě. Jak vyplynulo z tvrzení účastníků před okresním soudem, žalobce měl za to, že žalovaný bude účtovat o švestce domácí pěstované na pozemku č. , hodnota, v obci a k. ú. , adresa, odděleně. Žalovaný měl naopak za to, že v souladu se smlouvou vedl řádně účetnictví pouze ohledně celého svého podnikání. Pokud šlo o úmysl smluvních stran ohledně stanovení zisku či ztráty, tento se neshodoval. Nadto, pokud by měl žalovaný žalobci vyplácet zisk či ztrátu z celého podnikání, nelze vycházet z čl. I a II smlouvy, podle kterých bylo podnikání a vklad do něj vymezeno pouze pozemkem č. , hodnota, v obci a k. ú. , adresa, jako vysazeným sadem švestky domácí.“8. Odvolací soud uzavřel, že pohledávku žalobce je třeba posuzovat dle ustanovení o bezdůvodném obohacení, tj. § 457 obč. zák. ,podle něhož je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal a dle § 451 odst. 1 obč. zák., podle něhož kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.9. Soud prvního stupně vázán názorem odvolacího soudu usnesením ze dne 20. 12. 2017 čj. 11 C 90/2006-611 vyzval žalobce, aby do jednoho měsíce ode dne doručení usnesení doplnil tvrzení a označil důkazy tak, že uvede rozhodující skutková tvrzení ohledně existence pohledávky žalobce vůči žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného na úkor žalobce v souvislosti s pěstováním švestky domácí na pozemku č. , hodnota, , kat. území , adresa, v roce 2004 a 2005, tzn. že vylíčí rozhodující skutečnosti ohledně existence předpokladů vzniku bezdůvodného obohacení tj. ohledně existence majetkového prospěchu žalovaného a s tím související majetkové újmy žalob