Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 2. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 28 277,27 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 16. 4. 2025 až do výše 18 700 Kč s možností postupného čerpání a se splatností nejpozději do 21. 3. 2030. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 18 000 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 337,57 Kč, smluvního úroku ve výši 9 401,29 Kč, poplatku za službu „, název, “ ve výši 155,46 Kč a smluvní pokuty ve výši 382,95 Kč. Úvěruschopnost žalované ověřovala žalobkyně lustrací v dlužnických registrech a z údajů poskytnutých žalovanou. Úvěr ve výši 18 000 Kč byl žalované vyplacen bezhotovostně převodem na bankovní účet č. , č. účtu, dne 16. 4. 2025 v částce 18 000 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením pravidelných splátek, proto žalobkyně smlouvu o úvěru ke dni 26. 9. 2025 vypověděla a úvěr zesplatnila. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 30. 1. 2026. Žalobkyně podáním ze dne 17. 6. 2026 následně doplnila o tvrzení, že žalovaná na dluh zaplatila celkem 12 000 Kč, a tudíž že žalobu bere zpět co do částky 12 000 Kč s příslušenstvím.2. Žalovaná se k žalobě přes poučení a výzvy soudu nevyjádřila.3. Soud ve věci nevydával platební rozkaz z důvodu nemravně vysokého smluvního úroku ve výši 0,93 % denně.4. Soud rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).5. Z předložených důkazů bylo soudem zjištěno:6. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 16. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovanou uzavřela úvěrovou smlouvu až do částky 18 700 Kč s možností postupného čerpání a se splatností do 21. 3. 2030. Žalovaná se zavázala zaplatit smluvní úrok ve výši 0,93 % denně (kapitalizován ke dni podání žaloby v částce 9 401,29 Kč). Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 27. 4. 2026 soud zjistil, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, , které bylo uvedeno jako místo plnění v úvěrové smlouvě, je žalovaná a že na tento účet byla dne 16. 4. 2025 připsána částka 18 000 Kč od žalobkyně. Ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaná při uzavření smlouvy uvedla, že žije ve společné domácnosti s další výdělečně činnou osobou. Její pravidelné měsíční výdaje činí 5 000 Kč, s tím že měsíční příjmy činí 43 954 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 1. 2026 ve spojení s potvrzením o podání zásilky ze dne 30. 1. 2026 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána ke splnění dluhu před podáním žaloby.7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Shora uvedený skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně:12. Po zhodnocení práv a povinností, které pro oba účastníky vyplývaly z uzavřené smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že ujednání smlouvy jsou absolutně neplatná dle ust. § 580 a 588 o.z., a to pro rozpor sjednaného úroku s dobrými mravy. Úroková sazba byla sjednána na 0,933 % denně, tj. 340 % ročně. Nemravnost tohoto ujednání ve smyslu ust. § 1 odst. 2 o.z je zjevná, když dle databáze ARAD činila obvyklá úroková sazba u úvěrů v daném období celkem cca 10 % ročně. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je v důsledku toho absolutně neplatná podle § 588 o. z., k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli 34 násobek. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů. Soud současně dospěl k závěru, že moderace nepřiměřených úroků podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou výši, zde možná není. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně je profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů, proto jí musí být zjevné, že smlouva má neobvykle (excesivně) vysokou sazbou zatížení spotřebitele. Z toho vyplývá, že ve smyslu § 576 o.z. část smlouvy týkající se úroků nelze oddělit od ostatního obsahu, když by k uzavření smlouvy za jiných parametrů patrně nedošlo. K tomu lze dále odkázat na závěry z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, č. j. 47 Co 87/2023-81.13. Současně má soud pochybnosti o řádném prověření úvěruschopnosti žalované, neboť žalobkyně sice uvádí skutečnosti týkající se úvěruschopnosti žalované, avšak k těmto tvrzením nepřikládá důkazy, ze kterých tvrzení zjistila. Tvrzení v podobě výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud považuje za nedostatečná, neboť není zřejmé, z jakých zdrojů žalobkyně vycházela (např. výpisy z účtu, výplatní pásky). Za těchto okolností lze uzavřít, že úvěruschopnost žalované nebyla v projednávaném případě náležitě posouzena. Důsledkem nesplnění uvedené povinnosti je dle § 87 z.s.ú. neplatnost smlouvy o úvěru.14. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi účastníky existuje právní poměr z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 o.z. Žalobkyně prokázala, že žalované poskytla celkem částku 18 000 Kč a žalovaná dosud uhradila 12 000 Kč. Soud proto žalovanou zavázal k zaplacení jistiny v částce 6 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy soud pro účely stanovení data prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud vycházel z okamžiku, kdy žalobkyně požadovala úhradu celého dluhu, přičemž žalovaná tento okamžik nesporovala. Soud vycházel z domněnky doby dojití dle § 573 o. z, když výzva byla žalobkyní odeslána 30. 1. 2026. Dle zmíněného ustanovení totiž platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle domněnky dojití proto došla výzva žalované dne 4. 2. 2026. Listina obsahovala výzvu k okamžité úhradě dluhu, přičemž žalovaná svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnila, dostala se dnem 5. 2. 2026 do prodlení. Žalobkyně tak má vůči žalované právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb (výrok II.).15. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podáním ze dne 17. 6. 2026 vzala svou žalobu částečně zpět, soud řízení v rozsahu zpětvzetí dle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil (výrok I.).16. Výrokem rozsudku pod bodem III. pak soud žalobu v částce 9 894,32 Kč s příslušenstvím a částce 382,95 Kč zamítl s odkazem na absolutní neplatnost smlouvy. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby úroků, smluvních pokut ani jiných poplatků.17. K povinnosti žalobkyně uhradit doplatek soudního poplatku dle výroku IV. tohoto rozsudku, soud uvádí, že elektronický platební rozkaz dle návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebyl vydán a návrh byl převeden do agendy C s ohledem na sjednaný vysoký smluvní úrok ve výši 0,933 % denně. Žalobkyni tak vznikla povinnost uhradit soudní poplatek ve výši 1 414 Kč dle položky 1 bodu 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobkyně na tomto poplatku dosud zaplatila pouze 1 132 Kč, zbývá jí tedy doplatit 282 Kč. Poplatková povinnost k doplacení soudního poplatku do výše, jako by byl podán návrh v agendě C, potom vzniká dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložením takové povinnosti v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013).18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř., kdy úspěch žalovaného převažuje nad úspěchem žalobkyně, ovšem žalovaný dosud neměl v řízení žádné náklady, a proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.19. Lhůtu k plnění povinností výroků tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.