Okresní soud v Jičíně 9 C 123/2026-17 – Náklady řízení

Žalobkyně se žalobou podanou u soudu domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 192 780,05 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdce – společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě, které poskytl žalovanému na jeho bankovní účet částku celkem 121 300 Kč. Žalovaný měl kromě jistiny zaplatit ještě úrok z úvěru ve výši 40 % měsíčně. Žalobkyně tvrdila, že pohledávka na ní z původního věřitele přešla na základě smluv o postoupení pohledávky ze dne 23. 1. 2026 uzavřené mezi ní společností , právnická osoba, . na kterou přešla tato pohledávka z původního věřitele společnosti , právnická osoba, . na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026. Žalovaný uhradil na svůj dluh částku 25 074,75 Kč. O tom, zda a jakým způsobem byla prověřena úvěruschopnost neuvedla žalobkyně nic.2. Ve věci bylo nařízeno jednání dne 24. 7. 2026. Žalobkyně se z jednání omluvila. Žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno postupem podle dle § 49 odst. 1, 4 o. s. ř. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že se právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, ) a žalovaný se měli dohodnout s odkazem na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru na tom, že žalovanému bude poskytnut úvěr až do výši 120 000 Kč. Splatnost úvěru nebyla přesně stanovena. Sjednaná úroková sazba měla činit 40 % měsíčně. Tato smlouva není nijak podepsána ani datována.4. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že dne 8. 8. 2024 byla na účet č. , č. účtu, zaplacena částka 120 000 Kč, a to z účtu právního předchůdce žalobkyně.5. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že dne 31. 10. 2024 byla na účet č. , č. účtu, zaplacena částka 1 300 Kč, a to z účtu právního předchůdce žalobkyně.6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně společnost AvaFin s. r. o. a společnost , právnická osoba, . uzavřely tuto smlouvu dne 23. 1. 2026. Žalobkyně a společnost , právnická osoba, . uzavřely dále smlouvu o postoupení pohledávek dne 23. 1. 2026. Dle příloh smluv o postoupení pohledávek byla postupována i pohledávka za žalovaným.7. Z oznámení o postoupení pohledávek datované dnem 6. 2. 2026 bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávek na žalobkyni. Z potvrzení o odeslání zásilky bylo zjištěno, že odeslána byla dne 10. 2. 2026.8. Podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření předmětné smlouvy, (dále ZSÚ) je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.9. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že v daném případě nelze učinit závěr, že právní předchůdce žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy s žalovaným postupoval s odbornou péčí a splnil svou povinnost posoudit schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet. Účelem povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jenž vyplývá ze shora cit. zákonných ustanovení, je ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnosti jako celku, neboť napomáhá předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a součástí této péče je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k jejich prověření a posouzení. Důsledkem nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele je dle již ustálené judikatury závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku k tomu viz. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-79/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Žalobkyně netvrdila nic o tom, že by její právní předchůdce prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by byla splněna povinnost ve smyslu § 86 odst. 1 ZS hodnotí předmětnou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatné právní jednání se všemi důsledky, jež z tohoto závěru plynou.13. Nárok žalobkyně proto soud posoudil jako pohledávku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku celkem ve výši 121 300 Kč. Žalovaný uhradil částku 25 074,75 Kč. Následně tato pohledávka přešla na žalobkyni. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 96 225,25 Kč. Soud vzhledem k přijatým výše uvedeným závěrům zbytek žaloby shledal za nedůvodnou a jako takovou ji zamítl, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku. O úroku z prodlení rozhodoval soud podle § 1970 o. z. a uložil jej žalovanému zaplatit od 11. 2. 2026 tj. od data následujícího poté co byl žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné částky podle předžalobní výzvy u které žalobkyně prokázala, že byla žalovanému zaslána.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že by jí přiznal žalovanému, který byl úspěšnější. Nebylo však zjištěno, že by žalovanému nějaké náklady vznikly, soud proto nepřiznal jejich náhradu žádnému z účastníků.