Okresní soud v Jičíně 9 C 74/2026-26 – Náklady řízení

Žalobkyně se žalobou podanou u soudu domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 39 776 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdce, společnost , právnická osoba, (dále též jen „právní předchůdce žalobkyně“) uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě, které poskytla žalované na její bankovní účet částku celkem 26 400 Kč. Žalovaná měla kromě jistiny zaplatit ještě úrok z úvěru ve výši 13 376 Kč. Žalobkyně tvrdila, že pohledávka na ni z původního věřitele přešla na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 12. 12. 2024 uzavřené mezi ní a právním předchůdcem žalobkyně. Žalovaná úvěr neuhradila.2. K posouzení úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy o úvěru žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně provedl lustraci žalované v dlužnických registrech (SOLUS atd.) a hodnotil tvrzení žalované o jejích příjmech a výdajích. Žalobkyně nedisponuje dokumentací ohledně lustrace v databázích ani o tvrzených příjmech a výdajích.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 14. 8. 2026. Žalobkyně se z jednání omluvila. Žalované bylo předvolání k jednání doručeno 7. 7. 2026, avšak k jednání se bez omluvy nedostavila a k žalobě se nevyjádřila.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 11. 3. 2025 bylo zjištěno, že se právní předchůdce žalobkyně a žalovaná se měli dohodnout s odkazem na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru na tom, že žalované bude poskytnut úvěr až do výše 21 000 Kč se splatností minimální měsíční splátky úvěru, tedy 5 % výše jistiny + úroku přirostlého za předchozích 30 dnů, každého 30. dne ode dne načerpání úvěru do úplného splacení. Sjednaná úroková sazba měla činit 279,83 % ročně. Dle smluvních ujednání je účtem pro poskytnutí úvěru účet č. , č. účtu, .5. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru ze dne 28. 4. 2025 bylo zjištěno, že se právní předchůdce žalobkyně a žalovaná se měli dohodnout na zvýšení úvěrového rámce na částku 26 400 Kč. Smlouva o spotřebitelském úvěru ani dodatek č. , hodnota, nejsou nijak podepsány.6. Z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, , bylo zjištěno, že dne 11. 3. 2025 byla na tento účet zaplacena částka 21 000 Kč, a to z účtu právního předchůdce žalobkyně.7. Z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že dne 28. 4. 2025 byla na tento účet zaplacena částka 5 400 Kč, a to z účtu právního předchůdce žalobkyně.8. Z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně eviduje příchozí platbu z účtu žalované dne 20. 3. 2025 ve výši 5 880 Kč.9. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 včetně dodatku č. , hodnota, mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, ve spojení se seznamem postoupených pohledávek, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.10. Z podání označeného jako „poslední možnost dohody na úhradě“, datované dnem 18. 6. 2025, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil ke dni 18. 6. 2025, vyčíslil úrok z úvěru na částku 13 376 Kč a vyzval žalovanou k úhradě celé pohledávky.11. Z oznámení o postoupení pohledávek datované dnem 14. 11. 2025 bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávek na žalobkyni. Z podání označeného jako „výzva k úhradě před podáním žaloby“ bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě zesplatnění pohledávky včetně úroku z prodlení s upozorněním, že v případě neuhrazení bude ve věci podána žaloba. Z potvrzení o odeslání zásilky bylo zjištěno, že výzva byla odeslána žalované dne 18. 11. 2025.12. Podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření předmětné smlouvy, (dále ZSÚ) je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.13. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že v daném případě nelze učinit závěr, že právní předchůdce žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy s žalovanou postupoval s odbornou péčí a splnil svou povinnost posoudit schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet. Účelem povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jenž vyplývá ze shora cit. zákonných ustanovení, je ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnosti jako celku, neboť napomáhá předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a součástí této péče je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k jejich prověření a posouzení. Důsledkem nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele je dle již ustálené judikatury závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku k tomu viz. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Žalobkyně sice tvrdila, že by její právní předchůdce prověřil schopnost žalované úvěr řádně splácet, nicméně nijak neprokázala, že byla tato povinnost splněna. Soud vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by byla splněna povinnost ve smyslu § 86 odst. 1 ZSÚ hodnotí předmětnou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatné právní jednání se všemi důsledky, jež z tohoto závěru plynou.17. Nárok žalobkyně proto soud posoudil jako pohledávku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku celkem ve výši 26 400 Kč. Žalovaná uhradila částku 5 880 Kč. Následně tato pohledávka přešla na žalobkyni. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 20 520 Kč, tedy částku poskytnuté jistiny po zohlednění příchozí platby ze strany žalované. Soud vzhledem k přijatým výše uvedeným závěrům zbytek žaloby shledal za nedůvodnou a jako takovou ji zamítl, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku. O úroku z prodlení rozhodoval soud podle § 1970 o. z. a uložil jej žalované zaplatit od 19. 11. 2025, tj. od data následujícího poté, co byla žalovaná v prodlení se zaplacením dlužné částky podle předžalobní výzvy, u které žalobkyně prokázala, že byla žalované zaslána.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně měla ve věci úspěch v rozsahu 51,59 %, zatímco žalovaná v rozsahu 48,41 %. Procesní úspěch účastníků byl tedy prakticky shodný; rozdíl činí pouze 3,18procentního bodu. Soud proto s ohledem na téměř shodný procesní úspěch účastníků rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.