10 C 21/2020-91 — Okresní soud v Jeseníku

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá zaplacení částky 70 000 Kč, a to z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním žalobkyně co do výše 60 000 Kč a z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené poškozením dobrého jména žalobkyně v důsledku nezákonného trestního stíhání co do výše 10 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum rozhodnutí] usnesením [číslo jednací] vydaným Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie [územní celek], Územním odborem [obec], bylo podle § 160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu zahájeno trestní stíhání žalobkyně jako obviněné ze spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, přičemž rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (dále jako„ zprošťující rozsudek“) byla žalovaná v dané věci zproštěna obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v žalobě označený skutek není trestným činem. Zprošťující rozsudek pak nabyl právní moci dne [datum]. Dle žalobkyně tato byla po dobu více než 4 let vystavena nepříznivým následkům vyvolaným neoprávněným trestním řízením, které mělo negativní dopad na její osobní integritu a projevilo se v pocitech úzkosti, nejistoty, ve ztížení jejího společenského uplatnění a poškození jejího dobrého jména jak v soukromém, tak pracovním a veřejném životě. Trestním řízením pak mělo dojít k narušení důvěryhodnosti žalobkyně mezi nadřízeními i ke ztrátě její autority mezi podřízenými. Žalobkyně pak svůj nárok vyčíslila tak, že za první dva roky řízení požaduje odškodnění dvakrát 10 000 Kč a za druhé dva roky požaduje dvakrát 20 000 Kč, celkem tedy 60 000 Kč a dále za poškození dobrého jména požaduje částku 10 000 Kč. Žalobkyně uplatnila své nároky u žalovaného svým přípisem ze dne [datum], přičemž žalovaný ničeho neuhradil. Mimo trestní řízení u ní byla provedena domovní prohlídka již v únoru [rok], zásah od jejích práv tedy trval déle, že od zahájení trestního řízení vůči její osobě. Žalobkyně odkázala na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, které je dle jejího hodnocení přenositelné na tuto věc a uvedla, že žádá minimální částky odpovídající ekonomické realitě společnosti a není tedy nutné provádět komparaci s obdobnými rozhodnutími soudů. Nezákonným trestným řízením bylo pak zasaženo do rodinného života žalobkyně a byly ovlivněny její osobní a rodinné poměry. Byla dvakráte uznána vinnou ze spáchání trestného činu a byla jí uložena povinnost k náhradě škody přesahující jeden milion korun, to vše nepravomocně. Žalobkyně odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 590/08 dle kterého materiální právní stát musí nést odpovědnost za jednání svých orgánů, které se nelze zbavit, dále na rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 554/04, IV. ÚS 642/05 či IV ÚS 3193/10, kdy každé trestní řízení představuje významný zásah do osobního života trestně stíhané osoby a negativně se dotýká její cti a dobré pověsti, a to i při důsledném dodržování presumpce neviny, zásah je pak o to intenzivnější, prokáže-li se následně, že stíhaný skutek se nestal, nebo nebyl trestným činem. Trestní řízení vedené proti žalobkyni přispělo k rozpadu manželství žalobkyně, když ji toto manžel vyčítal. 2. Žalovaný nárok vznesený žalobkyní neuznal a uvedl, že žalobkyně u něj nárok uplatnila svým podáním doručeným žalovanému dne [datum] a žalovaný konstatoval, že považuje za splněné podmínky dle § 14 odst. 3 a § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti. Žalovaný uvedl, že je nespornou existence odpovědnostního titulu, tedy že bylo zasaženo do práva žalobkyně. Z tvrzení žalované je zřejmé, že škodlivé následky, jež mělo způsobit nezákonné trestní řízení, byly způsobeny pouze tím, že třetí osoby nerespektovaly presumpci neviny žalobkyně a dále žalovaný zdůrazňuje, že žalobkyně žádná ze svých tvrzení neprokazuje. Podle žalovaného pak tedy jako dostatečná forma zadostiučinění postačí omluva učiněná v rámci mimosoudního jednání, jak je vyjádřena v přípise žalovaného žalobkyni ze dne [datum]. Žalobkyni nenáleží náhrada za uplatnění nároku vůči žalovanému dle § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, dle kterého žalobce vždy musí tvrdit rozhodné skutečnosti ohledně vzniklé újmy včetně příčinné souvislosti, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 dle kterého žalobce musí odkázat na komparativní rozhodnutí. Pokud jde o kritéria dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, stran povahy trestní věci se zde jedná o hrozící sazbu trestu ve výši šest měsíců až 5 let s tím, že obavy žalobkyně z nepodmíněného trestu odnětí svobody byly rozptýleny v momentě, kdy proti rozsudku ze dne [datum] podala odvolání pouze žalobkyně (obžalovaná) a tedy v souladu se zásadou prohibitio reformationis in peius nemohla být odsouzena více než k uloženému podmíněnému trestu. Co se týče hrozby povinnosti k náhradě škody, tato hrozba trvá vůči žalobkyni nadále, neboť ji lze uplatnit v občanskoprávním řízení, jak konstatoval i soud ve zprošťujícím rozsudku. V řízení nedocházelo k nežádoucím časovým prodlevám a dále soud ve zprošťujícím rozsudku konstatoval, že před nalézacím soudem nedocházelo k podstatným procesním vadám. K dopadům trestního řízení do osobní sféry žalobkyně žalovaný upozorňuje, že tato učinila pouze obecná tvrzení a nijak je nekonkretizuje ani neprokazuje. Je povinností žalobkyně tvrdit a prokazovat dopady trestního řízení do její osobnostní sféry a výše zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových okolností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném, není-li to pečlivě odůvodněno. Žalovaný poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 ze kterého podává, že je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma není z hlediska spravedlnosti menší, než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka. Žalovaný pak považuje za dostatečnou satisfakci učiněnou omluvu. 3. Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně uplatnila u žalovaného nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním zahájeným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] (dále jako„ sdělení obvinění“), a ukončeným zprošťujícím rozsudkem, a to ve výši 70 000 Kč. 4. Z dopisu žalovaného ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] je patrno, že žalovaný dne [datum] obdržel dopis právního zástupce žalobkyně ze dne [datum]. 5. Dopis žalovaného ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] (č. l. 16), prokazuje, že žalovaný uznal nezákonný zásah do práv žalobkyně vedením nezákonného trestního stíhání, za tento zásah se omluvil a odmítl jakoukoliv svou povinnost k finanční náhradě nemajetkové újmy, když omluvu považuje za dostatečné zadostiučinění. 6. Zprošťujícím rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] (č. l. 17-21) bylo prokázáno, že s právní mocí dne [datum] se žalobkyně (obžalovaná) zprošťuje podle § 226 písm. b) trestního řádu obžaloby Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], když skutek, ze kterého byla žalobkyně obžalována, není trestným činem. 7. Z trestního spisu Okresního soudu v Jeseníku sp. zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že dne [datum] vydal Okresní soud v Jeseníku pod č. j. [číslo jednací] příkaz k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor (č. l. 136 – uváděná č.l. trestního spisu), kterým nařídil prohlídku bytové jednotky [číslo] nacházející se v budově [adresa] na pozemku [parcelní číslo], to vše v k. ú. [obec], ve společném jmění žalobkyně a jejího manžela, dále nařídil prohlídku bytové jednotky [číslo] nacházející se v 2. NP budovy [číslo] na pozemku p. [číslo] p. [číslo] včetně příslušenství bytové jednotky tvořeného kójí o velikosti [výměra] označenou [číslo] nacházející se v 1. NP domu, to vše v k. ú. [obec] ve vlastnictví [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [ulice] [obec a číslo], a prohlídku nákladního motorového vozidla [značka automobilu], [registrační značka], [VIN kód], ve vlastnictví žalobkyně. Příkaz k domovní prohlídce si žalobkyně převzala dne [datum]. Protokoly o provedení domovní prohlídky ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací] (č. l. 137, 138, 139), bylo prokázáno, že byla provedena prohlídka nemovitých věcí a automobilu toho dne, jak bylo uvedeno v příkazu k domovní prohlídce (shora). Dále sdělením obvinění s doručenkou (č.l. 1122-1124) bylo prokázáno, že sdělní obvinění bylo žalobkyni doručeno dne [datum] a žalobkyni bylo sděleno obvinění z přečinu porušení povinnosti při správě cizího majet