3 C 201/2021-35 — Okresní soud v Jeseníku

1. V odůvodnění tohoto rozsudku uvede soud pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 2. Předmětem řízení zahájeného návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu je zaplacení částky 5.737 Kč s příslušenstvím, které sestává z kapitalizovaného úroku ve výši 2.119,42 Kč (při sazbě 29 % ročně z částky 5.737 Kč od 23. 10. 2018 do 20. 1. 2020), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 799,71 Kč (ve výši 8,5 % z dlužné jistiny ve výši 5.737 Kč od 19. 6.2018 do 20. 1. 2020) úroku ve výši 29 % ročně z částky 5.737 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5.737 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ Právní předchůdkyně“) a žalovanou. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] podepsali Právní předchůdkyně, oprávněná k poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů, a žalovaná listinu nazvanou SMLOUVA O ZÁPŮJČCE – [název] [jméno] [příjmení]. Svým podpisem žalovaná potvrdila, že od Právní předchůdkyně převzala v hotovosti částku 7.000 Kč jako spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky s úrokovou mírou 29 % ročně. Poskytnutou částku se žalovaná zavázala vrátit Právní předchůdkyni spolu s náklady se spotřebitelským úvěrem spojenými, a to úrokem ve výši 932 Kč, částkou za doručení, zpracování a flexibilní splácení ve výši 2.194 Kč a částkou za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2.204 Kč ve 45 týdenních splátkách po 274 Kč. V listině nazvané ZÁKAZNICKÁ KARTA – [anonymizována čtyři slova], žalovaná svým podpisem jako pravdivé a úplné stvrdil údaje vyplněné zprostředkovatelkou úvěru: mj. adresa trvalého pobytu [obec a číslo], [PSČ] [obec], dále adresa místa výběru [ulice a číslo], [PSČ] [obec], a jako náhradní kontaktní adresa [adresa]; že je svobodná, bydlí v nájmu, a toho času je na mateřské dovolené, přičemž její čistý příjem doložený poštovními poukázkami činí [částka] s tím, že další příjmy domácnosti, které blíže neuvedla, činí [částka], a běžné měsíční výdaje činí 2.000 Kč, aniž by byly jakkoli rozvedeny. K ověření finanční situace měly být předloženy poštovní poukázky. Dne [datum] podepsaly Právní předchůdkyně a žalobkyně listinu označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek vymezených v příloze 1 smlouvy, kde je uvedena pohledávka Právní předchůdkyně za žalovanou. Postoupení své pohledávky oznámila Právní předchůdkyně dopisem zaslaným žalované tzv. doporučeně prostřednictvím České pošty, s. p. dne 14. 2. 2020, přičemž v tomto dopise byla žalovaná zároveň vyzvána k zaplacení dlužné částky. Žalovaná Právní předchůdkyni uhradila celkem 2.500 Kč. Obvyklá úroková míra u spotřebitelských úvěrů ve výši 7.000 Kč činila v listopadu 2017 v [obec] 19,9 %. 4. Po právní stránce soud věc posoudil takto: Právní předchůdkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě zápůjčky dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Ten den totiž Právní předchůdkyně poskytla žalované částku 7.000 Kč (jistinu, zápůjčku), kterou žalovaná převzala a zavázala se Právní předchůdkyni vrátit se sjednanou úplatou a se sjednanými poplatky ve 45 týdenních splátkách po 274 Kč. Není sporu o tom, že žalovaná v době uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitelka, což se podává jak ze smlouvy, tak z karty zákazníka. Zato Právní předchůdkyně vystupovala při poskytnutí zápůjčky jako podnikatelka. 5. S ohledem na údaje uvedené v kartě zákazníka je zjevné, že Právní předchůdkyně řádně nezkoumala a nevyhodnotila tzv. úvěruschopnost spotřebitele (zde žalované) ve smyslu § 86 z. s. ú. Právní předchůdkyně se vůbec nepozastavila nad skutečností, že žalovaná v době poskytnutí zápůjčky bydlela v bytě či domě [obec], potažmo ve [obec] (záleží na tom, zda žalovaná bydlela na místě výběru, anebo v místě svého trvalého pobytu), a to na základě nájemní smlouvy, přičemž však uvedla, že její celkové náklady (výdaje) činí jen 2.000 Kč, ač je svobodná a je na mateřské dovolené a neuvedla, že bydlela s jinou osobou, jen, že jiné příjmy domácnosti činí [částka], aniž by však předložila jakoukoli listinu tento příjem potvrzující. Právní předchůdkyně měla řádně zkoumat, zda životní výdaje žalované mohly v listopadu 2017 na [obec] dosahovat pouze 2.000 Kč; nota bene pokud v té době částka životního minima jednotlivce činila 3 410 Kč – § 2 zákona č. 110/2006 Sb., ve znění účinném do 31. 3. 2020. Ohledně výdajů žalované se Právní předchůdkyně spolehla jen na údaje tvrzené žalovanou, aniž by je prověřila, byť vzhledem k uvedenému musela mít, resp. měla mít důvodné pochybnosti o jejich výši. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by Právní předchůdkyně ověřovala, zda má žalovaná další závazky či zda proti němu nejsou vedena exekuční řízení. Soud je proto toho názoru, že Právní předchůdkyně zanedbala svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované. Z toho důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 588 věty první o. z. ve spojení s § 86 a § 87 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. Ke zjevnému narušení dobrých mravů došlo i sjednáním úplaty a poplatků za„ služby“, které ve svém souhrnu dosáhly více než 67 % jistiny (zápůjčky), tedy úplata za poskytnutí spotřebitelského úvěru přesáhla více než třiapůlkrát úplatu v té době běžnou. Nelze opominout ani skutečnost, že z důvodu nesplácení zápůjčky žalovanou nemohla být zcela realizována služba hotovostního inkasa splátek. Je více než pravděpodobné, že poplatky za služby jsou skrytým úrokem (úplatou) za poskytnutí peněžité zápůjčky. Bez ujednání o úplatě by ke kontraktaci nedošlo, a i proto je smlouva o zápůjčce neplatná jako celek (§ 576 o. z.) Námitka žalobkyně, že ustanovení § 87 z. s. ú. stanovuje za porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost sankci v podobě relativní neplatnosti, je lichá. I přes znění předmětného ustanovení je nutno neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť zákonem č. 257/2016 Sb. mělo dojít k implementaci předpisů Evropské unie – zejm. směrnice 2008/48/ES –, vydaných na ochranu spotřebitele, které vyžadují zajištění posouzení úvěruschopnosti spotřebitele na základě dostatečných informací a stanovení účinných, přiměřených a odrazujících sankcí pro případ porušení takové povinnosti. K otázce absolutní neplatnosti odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích. Pro svou neplatnost smlouva o zápůjčce nevyvolala žádné právní účinky. 6. V řízení bylo prokázáno, že Právní předchůdkyně poskytla žalované částku ve výši 7.000 Kč. Pohledávka z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Dále bylo prokázáno, že žalovaná uhradila na svůj závazek z absolutně neplatné smlouvy celkem 2.500 Kč. Ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z. se žalovaná v rozsahu částky 4.500 Kč (7000-2500) bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně, potažmo Právní předchůdkyně, která tuto svou pohledávku (byť jako pohledávku z platné smlouvy o zápůjčce) postoupila na žalobkyni. 7. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do žalobního žádání na zaplacení částky 4.500 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 4.500 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 799,71 Kč. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbylém rozsahu žalobu zamítl pro nedůvodnost (výrok II.). Soud dodává, že nárok na úrok z prodlení z dlužné částky má žalobkyně v souladu s § 1970 o. z. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Z větší části úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly, pročež soud rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná byla zjevně úspěšná více než z 50 %, jelikož žalobě bylo vyhověno jen co do částky 4.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 799,71 Kč – ke dni vydání rozhodnutí celkem co do částky 5.812,12 Kč –, kdežto žaloba byla zamítnuta co do částky 1.237 Kč a co do úroku ve výši 29 % ročně z částky 5.737 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, c