3 C 225/2021-32 — Okresní soud v Jeseníku

1. V odůvodnění tohoto rozsudku uvede soud pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 2. Předmětem řízení zahájeného návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu je zaplacení částky 8.414,67 Kč s příslušenstvím, které sestává z kapitalizovaného úroku ve výši 5.159,96 Kč (při sazbě 29 % ročně z částky 8.414,67 Kč od 15. 1. 2019 do 18. 12. 2020), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2.033,50 Kč (ve výši 9 % z dlužné jistiny ve výši 8.414,67 Kč od 21. 8. 2018, tj. od prodlení po marném uplynutí sedmidenní lhůty pro zaplacení poslední splátky, do 18. 12. 2020) úroku ve výši 29 % ročně z částky 8.414,67 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8.414 od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ Právní předchůdkyně“) a žalovaným. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] [anonymizováno] [rok] podepsali Právní předchůdkyně, oprávněná k poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů, a žalovaný listinu nazvanou [anonymizována tři slova] – [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Svým podpisem žalovaný potvrdil, že od Právní předchůdkyně převzal v hotovosti částku 14.000 Kč jako spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky s úrokovou mírou 29 % ročně. Poskytnutou částku se žalovaný zavázal vrátit Právní předchůdkyni spolu s náklady se spotřebitelským úvěrem spojenými, a to úrokem ve výši 2.504 Kč, částkou za doručení, zpracování a flexibilní splácení ve výši 3.888 Kč a částkou za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 5.891 Kč v 60 týdenních splátkách po 439 Kč (poslední splátka ve výši 382 Kč) splatných do 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy a následně každý 7. den. V listině nazvané ZÁKAZNICKÁ KARTA – ŽÁDOST O SPOTŘEBITELSKÝ ÚVĚR, žalovaný svým podpisem jako pravdivé a úplné stvrdil údaje vyplněné zprostředkovatelem úvěru: mj. adresa trvalého pobytu byt [číslo] v ulici [ulice a číslo], [PSČ]; je svobodný a žije s rodiči, pracuje jako [anonymizováno], přičemž jeho čistý příjem činí [částka] měsíčně, a měsíční odhahované výdaje činí 5.000 Kč, aniž by byly jakkoli rozvedeny. O zápůjčku žádal z důvodu mimořádných výdajů. K ověření finanční situace nebyly předloženy žádné listiny. V listině nazvané„ 1. čFaktura“ vystavené žalovaným jako dodavatelem dne 8. 11. 2017 se splatností 15. 11. 2017 je odběrateli [jméno]. [jméno] fakturováno k úhradě 74.000 Kč jako částka dle dohody za stavební práce. Dne [datum] podepsaly Právní předchůdkyně a žalobkyně listinu označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek vymezených v příloze 1 smlouvy, kde je uvedena pohledávka Právní předchůdkyně za žalovaným. Postoupení své pohledávky oznámila Právní předchůdkyně dopisem zaslaným žalovanému tzv. doporučeně prostřednictvím České pošty, s. p. dne 25. 1. 2021, přičemž v tomto dopise byl žalovaný zároveň vyzván k zaplacení dlužné částky. Žalovaný Právní předchůdkyni uhradil celkem 11.683 Kč (poslední platba ve výši 6.683 Kč byla provedena 7. 6. 2019). 4. Po právní stránce soud věc posoudil takto: Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě zápůjčky dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. s. ú.“). Ten den totiž Právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 14.000 Kč (jistinu, zápůjčku), kterou žalovaný převzal a zavázal se Právní předchůdkyni vrátit se sjednanou úplatou a se sjednanými poplatky (v souhrnné výši 12.283 Kč) v 60 týdenních splátkách po 439 Kč (poslední splátka ve výši 382 Kč). Není sporu o tom, že žalovaný v době uzavření smlouvy a pro účely poskytnutí zápůjčky vystupoval jako spotřebitel, což se podává jak ze smlouvy, tak z karty zákazníka. Zato Právní předchůdkyně vystupovala při poskytnutí zápůjčky jako podnikatelka. 5. S ohledem na údaje uvedené v kartě zákazníka je zjevné, že Právní předchůdkyně řádně nezkoumala a nevyhodnotila tzv. úvěruschopnost spotřebitele (zde žalovaného) ve smyslu § 86 z. s. ú. Právní předchůdkyně se vůbec nepozastavila nad skutečností, že žalovaný v době poskytnutí zápůjčky bydlel v bytě ve [obec], a to se svými rodiči, přičemž však uvedl, že jeho celkové náklady (výdaje) činí jen 5.500 Kč. Právní předchůdkyně měla řádně zkoumat, zda životní výdaje žalovaného mohly v listopadu 2017 dosahovat jen 5.000 Kč, zvlášť když podnikal; neměla a nemohla se spokojit toliko s odhadem výdajů učiněných žalovaným, nota bene za situace, kdy o zápůjčku žádal z důvodu mimořádných výdajů. Ohledně výdajů žalovaného se Právní předchůdkyně spolehla jen na údaje tvrzené žalovaným, aniž by je prověřila, byť vzhledem k uvedenému musela mít, resp. měla mít důvodné pochybnosti o jejich výši. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by Právní předchůdkyně ověřovala, zda má žalovaný další závazky či zda proti němu nejsou vedena exekuční řízení. Soud je proto toho názoru, že Právní předchůdkyně zanedbala svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Z toho důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 588 věty první o. z. ve spojení s § 86 a § 87 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. Ke zjevnému narušení dobrých mravů došlo i sjednáním úplaty a poplatků za„ služby“, které ve svém souhrnu dosáhly více než 87 % jistiny (zápůjčky) – ([číslo]). Nelze opominout ani skutečnost, že z důvodu nesplácení zápůjčky žalovaným nemohla být zcela realizována služba hotovostního inkasa splátek. Je více než pravděpodobné, že poplatky za služby jsou skrytým úrokem (úplatou) za poskytnutí peněžité zápůjčky. Bez ujednání o úplatě by ke kontraktaci nedošlo, a i proto je smlouva o zápůjčce neplatná jako celek (§ 576 o. z.) Opakující se námitka žalobkyně, že ustanovení § 87 z. s. ú. stanovuje za porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost sankci v podobě relativní neplatnosti, je lichá. I přes znění předmětného ustanovení je nutno neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť zákonem č. 257/2016 Sb. mělo dojít k implementaci předpisů Evropské unie – zejm. směrnice 2008/48/ES –, vydaných na ochranu spotřebitele, které vyžadují zajištění posouzení úvěruschopnosti spotřebitele na základě dostatečných informací a stanovení účinných, přiměřených a odrazujících sankcí pro případ porušení takové povinnosti. K otázce absolutní neplatnosti odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18, a na shora citovaná rozhodnutí českých soudů, s nimiž se zcela ztotožňuje. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích. 6. V řízení bylo prokázáno, že Právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku ve výši 14.000 Kč. Pohledávka z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Dále bylo prokázáno, že žalovaný uhradil na svůj závazek z absolutně neplatné smlouvy celkem 11.683 Kč. Ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z. se žalovaný v rozsahu částky 2.317 Kč (14000-11683) bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně, potažmo Právní předchůdkyně, která tuto svou pohledávku (byť jako pohledávku z platné smlouvy o zápůjčce) postoupila na žalobkyni. 7. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do žalobního žádání na zaplacení částky 2.317 s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2.317 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2.033,50 Kč. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbylém rozsahu žalobu zamítl pro nedůvodnost (výrok II.). Soud dodává, že nárok na úrok z prodlení z dlužné částky má žalobkyně v souladu s § 1970 o. z. Žalovaný měl další splátku po poslední řádné splátce zaplatit nejpozději do 19. 8. 2018, což se však nestalo. V prodlení se tak ocitl 21. 8. 2018, od nějž žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok z prodlení. Následně byl vyzván k zaplacení celé zápůjčky. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Z větší části úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, pročež soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl zjevně úspěšnější více než z 50 %, jelikož žalobě bylo vyhověno jen co do částky 2.317 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2.317