3 C 233/2021-25 — Okresní soud v Jeseníku

1. V odůvodnění tohoto rozsudku uvede soud pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 2. Předmětem řízení zahájeného návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu je zaplacení částky 4.900 Kč s příslušenstvím, které sestává z kapitalizovaného úroku ve výši 2.072,29 Kč (při sazbě 29 % ročně z částky 4.900 Kč od 16. 1. 2018 do 24. 6. 2019), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 697,96 Kč (ve výši 8,05 % z dlužné jistiny ve výši 4.900 Kč od 26. 9. 2017, tj. prodlení od marného uplynutí sedmidenní lhůty pro zaplacení poslední splátky, do 24. 6. 2019), úroku ve výši 29 % ročně z částky 4.900 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.900 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 6. 3. 2017 uzavřené mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ Právní předchůdkyně“) a žalovaným. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] podepsali Právní předchůdkyně, oprávněná k poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů, a žalovaný listinu nazvanou [anonymizována čtyři slova] [příjmení] [jméno] [příjmení]. Svým podpisem žalovaný potvrdil, že od Právní předchůdkyně převzal v hotovosti částku 6.000 Kč jako spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky s úrokovou mírou 29 % ročně. Poskytnutou částku se žalovaný zavázal vrátit Právní předchůdkyni spolu s náklady se spotřebitelským úvěrem spojenými, a to úrokem ve výši 799 Kč, částkou za doručení, zpracování a flexibilní splácení ve výši 1.832 Kč a částkou za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2.009 Kč ve 45 týdenních splátkách po 237 Kč (poslední splátka ve výši 212 Kč) splatných do 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy a následně každý 7. den. V listině nazvané ZÁKAZNICKÁ KARTA – ŽÁDOST O SPOTŘEBITELSKÝ ÚVĚR, žalovaný svým podpisem jako pravdivé a úplné stvrdil údaje vyplněné zprostředkovatelem úvěru: mj. adresa trvalého pobytu v rodinném domě v ulici [ulice a číslo], [PSČ] [obec], adresa výběru rodinný dům [adresa] [obec]; že je svobodný a žije s rodiči, je nezaměstnaný, přičemž jeho čistý příjem činí [částka] měsíčně, k jejichž prokázání předložil rozhodnutí [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]; a též stvrdil, že jeho měsíční odhadované výdaje činí 200 Kč, aniž by tyto bylo jakkoli rozvedeny. O zápůjčku žádal z důvodu neočekávaných výdajů. Dne [datum] podepsaly Právní předchůdkyně a žalobkyně listinu označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek vymezených v příloze 1 smlouvy, kde je uvedena pohledávka Právní předchůdkyně za žalovaným. Postoupení své pohledávky oznámila Právní předchůdkyně dopisem zaslaným žalovanému tzv. doporučeně prostřednictvím České pošty, s. p. dne 17. 7. 2019, přičemž v tomto dopise byl žalovaný zároveň vyzván k zaplacení dlužné částky. Žalovaný Právní předchůdkyni uhradil celkem 2.000 Kč (poslední platba ve výši 240 Kč byla provedena 18. 9. 2017). 4. Po právní stránce soud věc posoudil takto: Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě zápůjčky dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. s. ú.“). Ten den totiž Právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 6.000 Kč (jistinu, zápůjčku), kterou žalovaný převzal a zavázal se Právní předchůdkyni vrátit se sjednanou úplatou a se sjednanými poplatky (v souhrnné výši 4.640 Kč) ve 45 týdenních splátkách po 237 Kč (poslední splátka ve výši 212 Kč). Není sporu o tom, že žalovaný v době uzavření smlouvy a pro účely poskytnutí zápůjčky vystupoval jako spotřebitel, což se podává jak ze smlouvy, tak z karty zákazníka. Zato Právní předchůdkyně vystupovala při poskytnutí zápůjčky jako podnikatelka. 5. S ohledem na údaje uvedené v kartě zákazníka je zjevné, že Právní předchůdkyně řádně nezkoumala a nevyhodnotila tzv. úvěruschopnost spotřebitele (zde žalovaného) ve smyslu § 86 z. s. ú. Právní předchůdkyně se vůbec nepozastavila nad skutečností, že žalovaný v době poskytnutí zápůjčky bydlel v rodinném domě ve [obec], nebo ve [obec] (záleží, zda se jeho bydliště nacházelo na adrese trvalého pobytu, nebo místa výběru), a to se svými rodiči, byť pobíral [anonymizováno 9 slov] –, přičemž však uvedl, že jeho celkové náklady (výdaje) činí jen 200 Kč. Právní předchůdkyně měla zkoumat, zda životní výdaje žalovaného mohly v březnu 2017 dosahovat jen 300 Kč; nota bene pokud v té době částka životního minima jednotlivce činila 3.410 Kč – § 2 zákona č. 110/2006 Sb., ve znění účinném do 31. 3. 2020. Ohledně výdajů žalovaného se Právní předchůdkyně spolehla jen na údaje tvrzené žalovaným, aniž by je prověřila, byť vzhledem k uvedenému musela mít, resp. měla mít důvodné pochybnosti o jejich výši. Nepozastavila se ani nad tím, že částku 6.000 Kč potřeboval žalovaný k uhrazení mimořádných výdajů, z čehož jasně plyne, že jeho finanční situace nebyla dobrá; neměl k dispozici ani tuto minimální částku jako finanční rezervu. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by Právní předchůdkyně ověřovala, zda má žalovaný další závazky či zda proti němu nejsou vedena exekuční řízení. Soud proto dospěl k tomu, že Právní předchůdkyně zanedbala svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Z toho důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 588 věty první o. z. ve spojení s § 86 a § 87 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. Ke zjevnému narušení dobrých mravů došlo i sjednáním úplaty a poplatků za„ služby“, které ve svém souhrnu dosáhly více než 77 % jistiny (zápůjčky) – ([číslo]). Nelze opominout ani skutečnost, že z důvodu nesplácení zápůjčky žalovaným nemohla být zcela realizována služba hotovostního inkasa splátek. Je více než pravděpodobné, že poplatky za služby jsou skrytým úrokem (úplatou) za poskytnutí peněžité zápůjčky. Bez ujednání o úplatě by ke kontraktaci nedošlo, a i proto je smlouva o zápůjčce neplatná jako celek (§ 576 o. z.). Konečně je třeba přihlédnout i k tomu, že v době poskytnutí spotřebitelského úvěru byl žalovaný ve věku blízkém věku dítěte, neboť zletilosti nabyl teprve v lednu uzavření smlouvy. Opakující se námitka žalobkyně, že ustanovení § 87 z. s. ú. stanovuje za porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost sankci v podobě relativní neplatnosti, je lichá. I přes znění předmětného ustanovení je nutno neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť zákonem č. 257/2016 Sb. mělo dojít k implementaci předpisů Evropské unie – zejm. směrnice 2008/48/ES –, vydaných na ochranu spotřebitele, které vyžadují zajištění posouzení úvěruschopnosti spotřebitele na základě dostatečných informací a stanovení účinných, přiměřených a odrazujících sankcí pro případ porušení takové povinnosti. K otázce absolutní neplatnosti odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18, a na shora citovaná rozhodnutí českých soudů, s nimiž se zcela ztotožňuje. Odkaz žalobkyně na jí předložený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích jako soudu odvolacího ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, je zcela nepřiléhavý, neboť v této věci jsou zcela jiné skutkové okolnosti. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl jen odhadované měsíční výdaje jedinou částkou, aniž by tyto výdaje jakkoli blíže specifikoval a aniž by k jejich ověření poskytl jakékoli listiny. Právní předchůdkyně se tedy výlučně spolehla na údaje tvrzené žalovaným. Ve věci řešené v odkazovaném rozsudku tomu však bylo jinak. V oné věci byly jednotlivé výdaje (výdaje na bydlení, náklady na domácnost, telefon) vymezeny v tzv. kartě zákazníka a jejich ověření měla poskytovatelka spotřebitelského úvěru k dispozici žalovaným předložené listiny. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích. 6. V řízení bylo prokázáno, že Právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku ve výši 6.000 Kč. Pohledávka z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Dále bylo prokázáno, že žalovaný uhradil na svůj závazek z absolutně neplatné smlouvy celkem 2.000 Kč. Ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z. se žalovaný v rozsahu částky 4.000Kč (6000-2000) bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně, potažmo Právní p