8 C 174/2020-53 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou, ve znění jejího doplnění, domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) celkem částku 48 752,36 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 22 000 Kč, který byl vyplacen v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peníze a zaplatit úrok, poplatek za vyhodnocení a správu úvěru, poplatek za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru a inkasní poplatek. Dluh měl být uhrazen ve 14 měsíčních splátkách do [datum]. Na svůj dluh žalovaný řádně nehradil a dluží celkem 34 973 Kč. Tato částka je přitom tvořena jistinou ve výši 22 000 Kč, rokem za dobu od [datum] do [datum] ve výši 2 118 Kč, poplatkem za poskytnutí a sjednání úvěru ve výši 10 780 Kč a poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 75 Kč. Žalobkyně uplatňuje žalobou také nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 34 973 Kč za dobu od [datum] do [datum] ve výši 13 779,36 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena nejdříve na společnost [právnická osoba] (smlouvou o postoupení z [datum]) a poté na žalobkyni (smlouvou o postoupení z [datum]), což bylo žalovanému oznámeno. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka, ale žalovaný dosud žalobou uplatněnou pohledávku neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala bonitu žalovaného porovnáním pravidelného příjmu a pravidelných výdajů, které musel žalovaný doložit úředními doklady a dalšími dokumenty, jako je výpis z bankovního účtu, pracovní smlouva či jiné potvrzení o výši příjmů. 2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil, aniž by se omluvil. K jednání se nedostavila ani žalobkyně, která se prostřednictvím svého zástupce omluvila. 3. Ze smlouvy podepsané dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Smlouva má podobu formuláře a číselně je označena [číslo] Smlouvou úvěrující poskytuje žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč, který dle prohlášení obsaženého ve smlouvě byl při podpisu smlouvy vyplacen žalovanému v celé výši. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s náklady úvěru ve výši 18 894 Kč ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 2 921 Kč Náklady úvěru jsou tvořeny co do částky 2 118 Kč úrokem, ohledně částky 10 780 Kč úhradou za poskytnutí úvěru, v částce 2 036 Kč náklady na vyhodnocení úvěru a ohledně částky 3 960 Kč inkasním poplatkem. Ve smlouvě je sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dle části smlouvy označené jako„ Splatnost, úrok a RPSN úvěru“, je při sjednané splatnosti v délce 14 měsíců ujednána úroková sazba 15 % ročně. Žalovaný byl o nákladech úvěru informován listinou nazvanou standardní informace o spotřebitelském úvěru, kterou podepsal při uzavírání smlouvy. Dále žalovaný podepsala stejného dne formulář označený jako žádost o úvěr, v níž ohledně svých poměrů uvedl, že bydlí u rodičů, je ženatý, bezdětný a je zaměstnán od [datum]. Dle žádosti dosahoval žalovaný příjmu ve výši 17 833 Kč měsíčně u zaměstnavatele [jméno] [celé jméno žalovaného] – zednictví [obec a číslo]. Ohledně svých měsíčních výdajů uvedl žalovaný částku 1 000 Kč za bydlení a energie a částku 3 410 Kč za dopravu, jídlo a osobní náklady. Zaškrtnuto bylo doložení výplatních pásek a pracovní smlouvy. Dále bylo předloženo čestné prohlášení žalovaného o tom, že žije u rodičů, a souhlas žalovaného se zpracováním osobních údajů. 4. Pohledávka ze smlouvy byla postoupena písemnou smlouvou ze dne [datum] ze společnosti [právnická osoba] na společnost [právnická osoba] Následně byla pohledávka z úvěrové smlouvy postoupena písemnou smlouvou ze dne [datum] na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem z [datum]. Žalovaný byl přípisem ze dne [datum] vyzván k úhradě dluhu ve výši 55 572,79 Kč, přičemž tento přípis byl dle podacího lístku předán k poštovní přepravě dně [datum]. 5. Po zhodnocení skutkových zjištění učiněných z provedených důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: žalovaný jako spotřebitel uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně spotřebitelskou smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 921 Kč spolu s náklady úvěru ve výši 18 894 Kč. Žalovaný v rámci žádosti o úvěr uvedl, že je ženatý, žije u rodičů a je zaměstnán v pracovním, přičemž jeho čistý měsíční příjem je 17 833 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 22 000 Kč. Z nesporovaných tvrzení žalobkyně potom soud učinil závěr o úhradách žalovaného ve výši 5 921 Kč, což činí rozdíl mezi původně dlužnou částkou ve výši 40 894 Kč a dlužnou částkou postoupenou na žalobkyni ve výši 34 973 Kč. 6. Žalobkyně zcela obecně tvrdila, že její právní předchůdkyně prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr na základě dokumentů předložených žalovaným. K těmto svým tvrzením žalobkyně však nenavrhla žádný důkaz, a to ani na dodatečnou výzvu soudu. Pouhé vyplnění údajů v žádosti o úvěr nepostačuje k učinění závěru o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného. Tím, že se žalobkyně nedostavila k jednání, se tato připravila o možnost být dále poučena ve smyslu § 118 odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o tom, že dosud netvrdila, zda a jakým způsobem prověřovala výdajovou stránku žalované, jakož i její další příjmové možnosti po skončení v té době trvajícího pracovního poměru, jakož i nutnosti navržení nových důkazů, když toto poučení soud poskytuje zásadně při jednání. Žalobkyně tedy neprokázala, že by její právní předchůdkyně při uzavírání smlouvy o úvěru vyvinula přiměřenou aktivitu k posouzení schopnosti žalované sjednaný úvěr splácet. V otázce posouzení schopnosti splácet tak žalobkyně neunesla břemeno tvrzení, a ani důkazní břemeno. 7. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. pak poskytovatel úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že pokud poskytovatel poskytl spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle [číslo] odst. 1 o.z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle § 2993 odst. 1 věta první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 12. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky řízení podle § 2395 a násl. o.z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatelka vystupovala v rámci výkonu své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný v této pozici nejednal. Podle názoru soudu však právní předchůdkyně žalobkyně měla přistoupit k bližšímu zkoumání jak příjmové, tak zejména výdajové stránky hospodaření žalovaného, neboť nedisponovala ani jedinou relevantní informací o výdajích žalovaného (s výjimkou tvrzení žalovaného, na které ale nemohla právní předchůdkyně žalobkyně spoléhat). V moci právní předchůdkyně žalobkyně pak nepochybně bylo požadovat od žalovaného doložení např. výpisů z účtu, které by obsahovaly i debetní operace, či dokladů o úhradách nákladů souvisejících s bydlením. Soud proto dospěl k závěru, že