20 C 300/2021-32 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost uhradit jí částku 28 572 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřela se žalovanou dne 15. 7. 2006 smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě žalovaná převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy částku ve výši 22 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 14 608 Kč prostřednictvím 52 týdenních splátek po 704 Kč Poslední splátka byla stanovena na den 14. 7. 2007. Žalovaná na tuto půjčku uhradila částku 8 036 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla postoupena na žalobkyni smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a postoupení bylo žalované oznámeno dopisem. Žalovaná byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 60 837,77 Kč do 13. 8. 2021 výzvou ze dne 29. 7. 2021. Podáním ze dne 13. 12. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 1 398,53 Kč a úroku z prodlení z částky 1 277,20 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovanou dne 15. 7. 2006 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, poskytla žalované půjčku ve výši 22 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku včetně souhrnného poplatku ve výši 14 608 Kč vrátit v 52 měsíčních splátkách po 704 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí částky 22 000 Kč v hotovosti. Ze zákaznické karty ze dne 15. 7. 2006 soud zjistil, že žalovaná pracuje jako uklízečka v [příjmení] [jméno] [příjmení] a má příjmy ve výši 11 000 Kč měsíčně a její celkové výdaje činí 5 700 Kč měsíčně. Použitelný příjem tak měl činit 5 400 Kč. K ověření měly být použity: občanský průkaz, pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní smlouva a SIPO. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a její přílohy soud zjistil, že předmětné pohledávky byly postoupeny na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla informována o postoupení pohledávek. Z dopisu„ informace o zpracování osobních údajů“ ze dne 6. 1. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla informována o zpracování osobních údajů. Z výzvy k plnění ze dne 29. 7. 2021 a podacího lístku soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 60 837,77 Kč nejpozději do 13. 8. 2021. 5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dne 15. 7. 2006 uzavřely smlouvu o půjčce, na základě které žalovaná obdržela v hotovosti částku 22 000 Kč. Žalovaná se zavázal tuto částku splácet týdenními splátkami spolu se souhrnným poplatkem. Za trvání smlouvy žalovaná uhradila částku 8 036 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku z výše uvedené smlouvy na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Žalovaná byla informována o postoupení pohledávek. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 6. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“) platí, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 7. Podle § 38 odst. 2 obč. zák. platí, že právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Podle § 38 odst. 3 obč. zák. platí, že právní úkony vyjádřené jinak než slovy se vykládají podle toho, co způsob jejich vyjádření obvykle znamená. Přitom se přihlíží k vůli toho, kdo právní úkon učinil, a chrání se dobrá víra toho, komu byl právní úkon určen 8. Podle § 55 odst. 1 obč. zák. platí, že smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. 9. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 10. Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 zák.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Soud posoudil závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o půjčce podle ustanovení § 657 a násl. obč. zák., ve spojení s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Soud toto ujednání posoudil jako smlouvu spotřebitelskou, neboť právní předchůdce žalobkyně vystupoval při sjednání smlouvy a poskytnutí půjčky jako dodavatel v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná v této pozici nejednala. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdce řádně splnil své povinnosti vyplývající ze smlouvy, neboť jako věřitel poskytl žalované peněžní prostředky ve sjednané výši. Co se týká souhrnného poplatku, smluvní ujednání týkající se této platby je formulováno tak, že„ zákazník se zavazuje zaplatit Providentu v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek v částce 14 608 Kč“. Právní úkon je neurčitý, a tedy neplatný, je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, ale jednoznačný (a tím určitý) není jeho věcný obsah, přičemž neurčitost obsahu nelze překlenout ani za použití výkladových pravidel obsažených v ustanovení § 35 odst. 2, 3 obč. zák., která soudu ukládají, aby případné pochybnosti odstranil výkladem, včetně návodu, jak to má učinit (jaká hlediska jsou pro tento výklad rozhodná). Ve světle tohoto požadavku na určitost právního úkonu je smluvní ujednání, jímž byl mezi účastníky sjednán souhrnný poplatek, obsažené v předmětné smlouvě o půjčce, zcela neurčité a tuto neurčitost nelze nijak odstranit, neboť ze smlouvy o půjčce ani ze smluvních podmínek této smlouvy nelze žádným způsobem dovodit, z jakých jednotlivých položek se tzv. souhrnný poplatek skládá. Tím je ovšem dán prostor pro to, aby do tohoto poplatku byly zahrnuty i položky, které by v případě, že by byly formulovány výslovně, byly shledány v rozporu s dobrými mravy nebo v rozporu se zákonem. Nadto v případě spotřebitelské smlouvy, jakou smlouva o půjčce v projednávané věci je, nelze takovou neurčitost připustit (k tomu blíže např. rozsudek Krajského soudu v [obec] – pobočky v Jihlavě ze dne 8. 8. 2017, č. j. 72 Co 38/2017-55, nebo rozsudek Krajského soudu v [obec] ze dne 18. 8. 2015, č. j. 30 Icm 3955/2013-32, případně rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 11. 2013, č. j. 79 Icm 2139/2013-27). Ujednání o povinnosti spotřebitele zaplatit podnikateli v souvislosti s hlavním závazkem určitou částku, z nějž není zřejmé, proč ji má spotřebitel hradit, respektive co jí je vlastně hrazeno, dle názoru soudu nepochybně zhoršuje smluvní postavení spotřebitele ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 obč. zák. Tyto úvahy vedou soud k závěru, že v této části je smlouva o půjčce uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou neplatná, a tudíž žalobkyni nárok na úhradu souhrnného poplatku nevznikl. Pokud se týká půjčené jistiny ve výši 22 000 Kč, na tu žalovaná uhradila 8 036 Kč, tedy k úhradě zbývá částka 13 964 Kč. Soud tak žalované uložil zaplacení částky 13 964 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 14 919,25 Kč a s úrokem z prodlení z částky 13 964 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná je v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. Soud tak zamítl žalobu ohledně částky 14 604 Kč (souhrnný poplatek a vrácená jistina) spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 16 057,60 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 604 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. 12. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky 29 421,34 Kč, tj. ze 48 %, zatímco žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 31 224,35 Kč, tj. z 52 %. Žalované tudíž vzniklo právo na náhradu nák