20 C 340/2021-40 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost uhradit jí částku 35 981 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], IČ: [číslo] uzavřela se žalovaným dne 14. 10. 2015 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy částku ve výši 24 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku spolu s úrokem ve výši 3 160 Kč, s úrokem 20,50 % ročně z dlužné jistiny, poplatkem za administrativní zpracování ve výši 4 932 Kč, poplatkem za hotovostní splácení ve výši 11 974 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 735 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 7. 12. 2016. Žalovaný nesplácel řádně. Žalovaný uhradil pouze 8 085 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni ke dni 14. 6. 2018 smlouvou o postoupení pohledávek z téhož dne, o čemž byl dopisem ze dne 14. 6. 2018 žalovaný informován. Dále byl sjednán ve smlouvě úrok ve výši 20,50 % ročně, kterým se úročí neuhrazená jistina úvěru ve výši 20 095,11 Kč od 7. 12. 2016 do zaplacení. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení. Schopnost žalovaného dlužnou částku splácet zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, které byly uvedeny v Zákaznické kartě. Tyto údaje ověřila dokumenty, uvedenými v zákaznické kartě. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se nedostavila žalobkyně, která svou neúčast omluvila, ani žalovaný. Soud ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.)). 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným dne 14. 10. 2015 soud zjistil, že [právnická osoba] poskytl žalovanému půjčku ve výši 24 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku včetně poplatků vrátit v 60 týdenních splátkách po 735 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za administrativní činnost ve výši 4 932 Kč, poplatek za hotovostní splácení ve výši 11 974 Kč, úroky ve výši 3 160 Kč. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 20,50 % ročně (v případě splácení úvěru ve 60 týdenních splátkách). Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí částky 24 000 Kč v hotovosti. 4. Ze zákaznické karty ze dne 14. 10. 2015 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že pracuje jako dělník tepelného zpracování ve společnosti [právnická osoba] Na straně příjmů je uvedena pouze mzda ve výši 18 300Kč. Výdaje jsou uvedeny ve výši 13 839 Kč. Z těchto částek je vypočten použitelný příjem ve výši 4 461 Kč. Také je uvedeno, že žalovaný má již jinou půjčku se splátkou 5 189 Kč měsíčně. V části„ doložení příjmu“ jsou zaškrtnuta políčka: občanský průkaz, pracovní smlouva, výplatní pásky. 5. Z tabulky umoření ze dne 1. 7. 2018 (ke smlouvě [číslo]) soud zjistil přehled předepsaných a splacených splátek. Tabulku umoření ke smlouvě [číslo] soud k důkazu neprováděl, neboť související nárok není předmětem řízení. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 a přílohy soud zjistil, že žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně adresovaného žalovanému ze dne 14. 6. 2018 (odeslaném dne 13. 7. 2018) a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky ze smlouvy o půjčce [číslo] ve výši 35 981 Kč s příslušenstvím na žalobkyni. Současně byl žalovaný informován o zpracování osobních údajů. 7. Z předžalobní upomínky ze dne 16. 1. 2019 soud zjistil, že touto byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 89 760 Kč s příslušenstvím nejpozději do 23. 1. 2019. Dle podacího lístku byla výzva odeslána žalovanému dne 17. 1. 2019. 8. Po zhodnocení provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o půjčce, na základě níž byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč. Žalovaný tyto peněžní prostředky převzal v hotovosti, což potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky včetně úroků a poplatků vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 735 Kč. Byla sjednána úroková sazba ve výši 20,50 % ročně. Žalovaný do doby postoupení pohledávky uhradil pouze část dluhu ve výši 8 085 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena písemnou smlouvou na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka ze dne 16. 1. 2019. 9. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 22 odst. 5 téhož zákona není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil. 10. Dle § 2991 odst. 1. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 12. Podle ustanovení § 1968 o. z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný v rámci tohoto právního jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalovaného a dále po něm nepožadovala tato tvrzení doložit, a tím si ověřit jejich správnost. Svoje tvrzení o lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku stejně jako o předložení pracovní smlouvy a výplatních pásek žalovaným žalobkyně soudu nijak neprokázala. Rovněž neprokázala, že by zkoumala, jaké má žalovaný závazky. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohla být ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. poučena o tom, že dosud nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svého tvrzení o prověření schopnosti žalovaného dlužnou částku splácet. Neunesla tak důkazní břemeno. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost posoud