21 C 259/2022-43 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 6 869,98 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 351,71 Kč. V odůvodnění žaloby uvedla, že původní věřitel, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (dále také jen„ původní věřitel“), uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru. K uzavření smlouvy mělo dojít za užití prostředků komunikace na dálku, a to po poskytnutí požadovaných údajů žalovaného původnímu věřiteli, zadáním zaslaného SMS kódu do smlouvy zaslané na e-mail žalovaného. Dodatkem ke smlouvě byly následně zohledněny úhrady žalovaného, čímž došlo k ponížení dlužné částky jistiny na 6 869,98 Kč a poplatků na 3 179 Kč s tím, že nová splatnost celé částky byla stanovena na [datum]. Žalovaný ovšem svou povinnost nesplnil ani v prodloužené době a na dluh dále neuhradil ničeho. Původní věřitel dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], která byla uzavřena na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. Žalobkyně dále požaduje zaplacení kapitalizovaných úroků, úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné částky, a nákladů na vymožení pohledávky. Žalobkyně rovněž požaduje smluvní pokutu ve výši 351,71 Kč. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn předžalobní výzvou ze dne 12. 4. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, aniž by se omluvil. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. V dokumentu nepodepsaném žalovaným a nazvaném„ Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]“ ze dne [datum] je původní věřitel označen jako„ úvěrující“ a žalovaný jako„ úvěrovaný“ a identifikován je jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště a adresou pro doručování, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, e-mailovou adresou a číslem bankovního účtu. Úvěrující se měl zavázat poskytnout úvěrovanému převodem na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 7 000 Kč s datem splatnosti do 30 dnů od odeslání úvěru. Poplatek za poskytnutí úvěru měl činit 2 823,29 Kč a výše zápůjční úrokové sazby měla činit 36 % ročně. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením úvěru si měly strany ujednat, že žalovaný je povinen zaplatit mimo jiné smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. V místě pro podpis žalovaného je uveden elektronický kód [číslo] Součástí smlouvy je i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a sazebník. Dle dodatku ke smlouvě ze dne [datum] pak došlo po úhradách žalovaného k ponížení jistiny na 6 869,98 Kč a nákladů na půjčku na 3 030,41 Kč, byla také prodloužena splatnost do 21. 11. 2020 a úroková sazba změněna na 36 % denně. Dodatek neobsahuje podpis žalovaného. Dne [datum] byla z účtu č. [bankovní účet] zaslána platba ve výši 1 Kč na účet původního věřitele. Původní věřitel dle potvrzení [anonymizována dvě slova], zaslal částku 7 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne [datum]. Upomínkami ze dnů 26. 11. 2020, 1. 12. 2020, 11. 12. 2020 a 21. 12. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek do tří dnů od doručení jednotlivých výzev. Dle výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky byl k žalovanému dne [datum] a [datum] vyslán terénní pracovník, dne [datum] mu byl zaslán obyčejný dopis. Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] (podle podacího archu odeslaným dne [datum]). Dále byl žalovaný k úhradě dlužné částky vyzýván dopisy ze dnů 4. 2. 2022 a 28. 2. 2022 a také předžalobní výzvou ze dne 12. 4. 2022. 4. Dle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Dle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Dle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 5. Soud zhodnotil zjištěný skutkový stav z hlediska výše uvedených ustanovení a dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena tvrzená smlouva o úvěru. Otázku elektronických podpisů upravuje zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce a Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 910/2014 ze dne 23. července 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. Pro elektronický podpis platí, že musí být jednoznačně spojen s podepisující osobou, tak aby umožňoval identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou, a byl k datové zprávě, ke které se vztahoval, připojen takovým způsobem, že bylo možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně předložila soudu pouze nepodepsaný dokument, nebylo prokázáno, že by žalovaný akceptoval (byť elektronicky) dokument právě v podobě, kterou žalobkyně předkládá. S ohledem na to, že žalovaný čerpala finanční prostředky od původního věřitele a provedl částečné úhrady, je zřejmé, že k nějakému jednání mezi původním věřitelem a žalovaným došlo. Není však prokázáno, že výsledkem těchto jednání bylo uzavření smlouvy za podmínek tvrzených žalobkyní. Žalobkyně tedy neprokázala, že mezi původním věřitelem a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru v podobě, jak tvrdila v žalobě. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohla být poučena ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že dosud nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svého tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru v tvrzené podobě, neboť soud toto poučení činí zásadně při jednání. Na základě výše uvedeného proto dospěl soud k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným nedošlo platně a účinně k uzavření smlouvy o úvěru. 6. Nadto je třeba rovněž uvést, že žalobkyně rovněž neprokázala, že původní věřitel splnil svoji povinnost odborně posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Při nesplnění této povinnosti, je nutné takovou smlouvu posoudit rovněž jako neplatnou, a to dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem tohoto zákona je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18. I z tohoto důvodu by tak bylo nutno v případě prokázání existence tvrzené smlouvy mezi původním věřitelem a žalovaným posoudit smlouvu jako absolutně neplatnou. 7. Žalobkyně však soudu prokázala, že původní věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 7 000 Kč a že svůj nárok na vrácení neuhrazené části těchto prostředků žalovaným platně a v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. postoupil na žalobkyni. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaný zbývající část ve výši 6 869,98 Kč žalobkyni či původnímu věřiteli vrátil. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní, respektive původním věřitelem, a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť původní věřitel mu plnil bez právního důvodu, a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co bylo žalovanému plněno. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. S ohledem na skutečnost, že žalovaný dle nesporovaných tvrzení žalobkyně nadále dluží částku 6 869,98 Kč, soud rozhodl, že je tuto částku povinen zap