4 C 332/2021-43 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 9 273 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), dne 4. 2. 2006 smlouvu o půjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 7 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit úvěr právnímu předchůdci žalobkyně v 39 týdenních splátkách společně se souhrnným poplatkem ve výši 4 193 Kč. Žalovaný však svůj dluh řádně neuhradil, poslední splátku zaplatil dne 11. 3. 2006, přičemž dle smlouvy měla být celá částka uhrazena dne 4. 11. 2006. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky se žalovaný dostal do prodlení s úhradou všech dosud neuhrazených splátek z uvedené smlouvy, a proto právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, tj. neuhrazené části jistiny a souhrnného poplatku. Smlouvou ze dne 18. 12. 2020 postoupil právní předchůdce žalobkyně na žalobkyni pohledávku za žalovaným v neuhrazené výši 9 273 Kč, sestávající z dlužné části jistiny ve výši 5 799,25 Kč a souhrnného poplatku ve výši 3 473,75 Kč. Právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení pohledávky dopisem ze dne 6. 1. 2021. Po datu postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem podle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, aniž by se předem omluvil. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 3. 2. 2006 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdce žalobkyně se ve smlouvě zavázal poskytnout žalovanému půjčku ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek ve výši 4 193 Kč, a to vše v 39 týdenních splátkách. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že půjčenou částku převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. Z článku 5 smluvních podmínek, jež tvořily součást smlouvy, soud zjistil, že účastníci se dohodli, že splátky zaplacené žalovaným se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném uhrazení na jistinu. Podle článku 8 smluvních podmínek se účastníci dohodli, že v případě včasného neuhrazení příslušné splátky žalovaným má právní předchůdce žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky žalovaného. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil na žalobkyni neuhrazenou pohledávku za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 a z podacího archu se podává, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil postoupení pohledávky na žalobkyni a požádal jej o uhrazení dlužné částky ve výši 9 273 Kč do 10 dnů od doručení oznámení. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2021 a z podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 13. 8. 2021. 5. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu o půjčce, na jejímž základě mu poskytl částku 7 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit ve splátkách spolu se souhrnným poplatkem ve výši 4 193 Kč. Následně postoupil právní předchůdce žalobkyně svou pohledávku za žalovaným v dosud neuhrazené celkové výši 9 273 Kč na žalobkyni, přičemž toto postoupení bylo žalovanému řádně písemně oznámeno a rovněž byl před podáním žaloby písemně vyzván k úhradě dlužné částky. 6. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 7. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. 8. Podle § 52 odst. 1 obč. zák., spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle § 55 odst. 1, 3 obč. zák., se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. 9. Podle § 37 odst. 1 obč. zák., právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Právní úkon je neurčitý, a tedy neplatný, je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, ale jednoznačný (a tím určitý) není jeho věcný obsah, přičemž neurčitost obsahu nelze překlenout ani za použití výkladových pravidel obsažených v § 35 odst. 2 a 3 obč. zák., která soudu ukládají, aby případné pochybnosti odstranil výkladem, včetně návodu, jak to má učinit (jaká hlediska jsou pro tento výklad rozhodná). Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 10. Soud posoudil závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako platně postoupený nárok z platně a účinně uzavřené smlouvy o půjčce. Soud toto ujednání posoudil jako smlouvu spotřebitelskou, neboť právní předchůdce žalobkyně vystupoval při sjednání smlouvy a poskytnutí půjčky jako dodavatel v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný v této pozici nejednal. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdce řádně splnil své povinnosti vyplývající ze smlouvy, neboť jako věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve sjednané výši. Soud se dále zabýval platností sjednaného souhrnného poplatku. Smluvní ujednání týkající se této platby je formulováno tak, že„ (z) ákazník se zavazuje zaplatit Providentu v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek v částce 4 193 Kč“. Právní úkon je neurčitý, a tedy neplatný, je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, ale jednoznačný (a tím určitý) není jeho věcný obsah, přičemž neurčitost obsahu nelze překlenout ani za použití výkladových pravidel obsažených v § 35 odst. 2, 3 obč. zák., která soudu ukládají, aby případné pochybnosti odstranil výkladem, včetně návodu, jak to má učinit (jaká hlediska jsou pro tento výklad rozhodná). Ve světle tohoto požadavku na určitost právního úkonu je smluvní ujednání, jímž byl mezi účastníky sjednán souhrnný poplatek, obsažené v předmětné smlouvě o půjčce, zcela neurčité a tuto nejednoznačnost nelze nijak odstranit, neboť ze smlouvy o půjčce ani ze smluvních podmínek této smlouvy nelze žádným způsobem dovodit, z jakých jednotlivých položek se tzv. souhrnný poplatek skládá. Tím je ovšem dán prostor pro to, aby do tohoto poplatku byly zahrnuty i položky, které by v případě, že by byly formulovány výslovně, byly shledány v rozporu s dobrými mravy nebo v rozporu se zákonem. Nad to v případě spotřebitelské smlouvy, jakou smlouva o půjčce v projednávané věci je, nelze takovou neurčitost připustit (k tomu blíže např. rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 8. 8. 2017, č. j. 72 Co 38/2017-55, nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 8. 2015, č. j. 30 Icm 3955/2013-32, případně rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 11. 2013, č. j. 79 Icm 2139/2013-27). Ujednání o povinnosti spotřebitele zaplatit podnikateli v souvislosti s hlavním závazkem určitou částku, z nějž není zřejmé, proč ji má spotřebitel hradit, respektive co jí je vlastně hrazeno, dle názoru soudu nepochybně zhoršuje smluvní postavení spotřebitele ve smyslu § 55 odst. 1 obč. zák. Tyto úvahy vedou soud k závěru, že v této části je smlouva o půjčce uzavřená mezi právním předchůd