21 C 278/2023-29 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 800 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaném uzavřela se žalobkyní smlouvu o podnikatelském úvěru ze dne [datum], na základě které byly žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se spolu s poplatkem za čerpání ve výši 2 800 Kč zavázala vrátit do [datum]. Žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetové stránky [webová adresa], a to registrací žalovaného na těchto stránkách zadáním osobních údajů, zřízením uživatelského účtu a následným zasláním žádosti o poskytnutí konkrétního úvěru. Žalobkyně poté žalovanému zaslala konkrétní návrh úvěrové smlouvy, kterou žalovaný akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo. Následně byly prostředky zaslány na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný poskytnutý úvěr nevrátil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, aniž by se omluvil. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Z listin předložených žalobkyní k důkazu soud zjistil, že v dokumentu označeném jako smlouva o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne [anonymizována dvě slova], [rok] je žalobkyně označena jako„ Společnost“ a žalovaný jako„ Klient“ a identifikován je jménem a příjmením, rodným číslem, datem narození, adresou bydliště, identifikačním číslem, e-mailovou adresou a číslem účtu [bankovní účet]. Dokument obsahuje závazek žalobkyně poskytnout klientovi částku v celkové výši 10 000 Kč a závazek zákazníka tuto částku splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 % z jistiny úvěru do 14 dnů od čerpání, tj. do [datum]. K uzavření smlouvy mělo dojít za užití prostředků komunikace na dálku, a to registrací klienta na webových stránkách žalobkyně [webová adresa]) a poskytnutím požadovaných údajů a zasláním verifikační platby. Smlouva není ze strany žalovaného podepsána, v místě pro podpis je pouze uvedeno„ Datum [datum]“. Tato verifikační platba byla dle informací o platbě na účet žalobkyně připsána z účtu [číslo]. Dne [datum] byla z účtu žalobkyně odeslána platba ve výši 10 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovanému byla dne [datum] zaslána předžalobní upomínka z téhož dne, v níž byl vyzván k zaplacení částky 36 662 Kč do 3 dnů. 4. Po zhodnocení důkazů učinil soud závěr, že žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného částku 10 000 Kč. Žalovaný byla k úhradě dlužné částky vyzván dopisem ze dne [datum]. 5. Dle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále též jen„ o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Dle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní podle § 562 odst. 1 o. z. dvě funkce: 1) prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a 2) zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce splňuje pouze zaručený elektronický podpis ve smyslu čl. 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). 6. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 7. Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Dle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu jiného státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 9. Soud posoudil žalobou uplatněný nárok podle ustanovení § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalovaný získal majetkový prospěch na úkor žalobkyně plněním bez právního důvodu. Po zhodnocení provedených důkazů totiž nelze učinit závěr, že by mezi žalobkyní a žalovaným došlo ke sjednání vzájemných závazků v podobě, v jaké vyplývají ze„ Smlouvy o podnikatelském úvěru“ ze dne [datum]. Tento dokument neobsahuje podpis žalovaného, není na ní ani žádný specifický identifikátor (např. potvrzená e-mailová komunikace včetně elektronického podpisu) a ani z jiných skutečností nelze dovodit, jestli skutečně šlo o konsenzus mezi žalobkyní a žalovaným v těchto otázkách. Jednoznačná identifikace osoby je při elektronické komunikaci v zásadě možná jen při použití datové schránky zřízené podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, nebo zaručeného elektronického podpisu, neboť pouze tento druh elektronického podpisu je podle ustanovení čl. 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES, účinného od 1. 7. 2016, jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou a je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. Na základě výše uvedeného proto dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nedošlo platně a účinně k uzavření smlouvy o úvěru. Soud rovněž podotýká, že ani zadání podpisového SMS kódu do příslušného pole v internetovém prohlížeči bez výše uvedené identifikace osoby žalovaného nesplňuje požadavek právní jistoty ohledně jednající osoby a její vůle. Postup vytvořený žalobkyní k uzavření výše uvedené smlouvy totiž připouští možnost, aby za žalovaného právně jednala jiná osoba, neboť žádný z použitých prostředků komunikace (ověřovací platba, registrace na internetových stránkách, podpisový SMS kód) není schopen jednoznačné autentizace a identifikace žalovaného a jím skutečně projevené vůle. 10. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 10 000 Kč, žalovaný pak netvrdil ani neprokazoval žádné úhrady. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva o úvěru a není mezi nimi ani jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť mu žalobkyně plnila bez právního důvodu a má tak právo na vrácení toho, co žalovanému plnila. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Žalovanému proto vznikla povinnost vrátit částku 10 000 Kč. Podle předžalobní výzvy měl žalovaný plnit do tří dnů. Jelikož výzva byla předána k poštovní přepravě 11. 3. 2023 a není zřejmé, kdy byla doručena, soud aplikoval domněnku doby dojití dle § 573 o. z., dle níž došlo k doručení výzvy dne 15. 3. 2023. Třetí den od doručení potom připadá na sobotu 18. 3. 2023, resp. s přihlédnutím k možnosti plnit na pondělí 20. 3. 2023. Žalobkyni tedy byl přiznán úrok z prodlení v požadované výši 15 % ročně (což je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) z částky 10 000 Kč od 21. 3. 2023, kdy již žalovaný prokazatelně byl v prodlení, do zaplacení. Ohledně všech zbývajících žalobou uplatněných částek, včetně