21 C 49/2023-39 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 13 250 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 2 155 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce na částku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč vrátit žalobkyni do [datum]. Částka 10 000 Kč byla žalovanému zaslána na účet č. [bankovní účet] dne [datum] Smlouva byla uzavřena registrací na internetových stránkách žalobkyně [webová adresa]), kde žalovaný vyplnil formulář Žádost o poskytnutí zápůjčky, uvedl svou e-mailovou adresu a telefonní číslo. Následně odsouhlasil znění smlouvy o zápůjčce a znění Všeobecných obchodních podmínek, a to zadáním [příjmení] kódu, který byl zaslán žalobkyní na telefonní číslo uvedené žalovaným. Žalovaný na dluh uhradil částku 1 245 Kč. V důsledku prodlení vznikla žalovanému v souladu se smlouvou povinnost zaplatit smluvní pokutu, kterou žalobkyně vyčíslila na částku 2 155 Kč, a účelně vynaložené náklady na zaslání výzev k úhradě ve výši 2 500 Kč. Žalovaný zbývající dlužnou částku neuhradil, přestože byl upomínán. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřena na základě dokumentů předložených žalovaným. 2. Žalovaný se se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ač byl řádně předvolán v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen„ o. s. ř.“). Soud tak jednal v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně se z jednání omluvila. 3. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že v této je žalobkyně označena jako věřitel a žalovaný jako klient, přičemž tento je identifikován jménem a příjmením, rodným číslem, telefonním číslem, adresou trvalého bydliště i adresou doručovací a e-mailovou adresou. Dokument obsahuje závazek žalobkyně poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 8 600 Kč na účet č. [bankovní účet], závazek žalovaného tuto částku splatit do [datum] spolu s poplatkem ve výši 2 795 Kč, povinnost žalovaného v případě prodlení se splacením zápůjčky zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením. Dále obsahuje výčet nákladů vznikajících v souvislosti s prodlením, přičemž za písemnou upomínku činí náklady 500 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Dodatkem ke smlouvě ze dne [datum] pak bylo mezi stranami sjednáno navýšení zápůjčky o 1 400 Kč na celkovou částku ve výši 10 000 Kč; za dodatečné poskytnutí této částky se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši 455 Kč. Splatnost částky 1 855 Kč byla stanovena též na [datum] Smlouva, dodatek ani všeobecné obchodní podmínky neobsahují žádný podpis žalovaného, pouze u jeho jména v závěru všech dokumentů je uveden PIN kód (v případě smlouvy a VOP [číslo], v případě dodatku [číslo]), datum [datum] a čas (u smlouvy a VOP [anonymizováno], u dodatku [anonymizováno]). 4. Z výpisu z účtu žalobkyně je zřejmé, že dne [datum] byla na tento z účtu žalovaného č. [bankovní účet] zaslána částka 1 Kč. Z potvrzení o platbě vystaveného [právnická osoba], soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] zaslala na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 8 600 Kč. Vlastnictví účtu žalovaným bylo potvrzeno sdělením [právnická osoba] 5. Dopisy ze dnů 30. 9. 2021, 7. 10. 2021, 14. 10. 2021, 23. 10. 2021 a 7. 11. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž žalobkyně nedoložila odeslání těchto přípisů žalovanému. Dne [datum] byla žalovanému dle podacího lístku zástupcem žalobkyně odeslána předžalobní upomínka, podle které měl svou povinnost splnit do tří dnů. 6. Po zhodnocení důkazů učinil soud závěr, že žalobkyně převedla na bankovní účet vedený ve prospěch žalovaného částku 10 000 Kč. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil částku 1 245 Kč, poté již nehradil ničeho. Následně byl žalovaný vyzván, aby mimo jiné uvedenou částku vrátil. 7. Dle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále též jen„ o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Dle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní podle § 562 odst. 1 o. z. dvě funkce: 1) prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a 2) zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce splňuje pouze zaručený elektronický podpis ve smyslu čl. 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). 8. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 9. Soud posoudil žalobou uplatněný nárok podle ustanovení § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalovaný získal majetkový prospěch na úkor žalobkyně plněním bez právního důvodu. Po zhodnocení provedených důkazů totiž nelze učinit závěr, že by mezi žalobkyní a žalovaným došlo ke sjednání vzájemných závazků v podobě, v jaké vyplývají ze smlouvy o zápůjčce a dodatku ze dne [datum] Tyto dokumenty neobsahují podpis žalovaného, není na ní ani žádný specifický identifikátor (např. potvrzená e-mailová komunikace včetně elektronického podpisu) a ani z jiných skutečností nelze dovodit, jestli skutečně šlo o konsenzus mezi žalobkyní a žalovaným v těchto otázkách. Jednoznačná identifikace osoby je při elektronické komunikaci v zásadě možná jen při použití datové schránky zřízené podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, nebo zaručeného elektronického podpisu, neboť pouze tento druh elektronického podpisu je podle ustanovení čl. 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES, účinného od 1. 7. 2016, jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou a je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. Na základě výše uvedeného proto dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nedošlo platně a účinně k uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud rovněž podotýká, že ani zadání podpisového SMS kódu do příslušného pole v internetovém prohlížeči bez výše uvedené identifikace osoby žalovaného nesplňuje požadavek právní jistoty ohledně jednající osoby a její vůle. Postup vytvořený žalobkyní k uzavření výše uvedené smlouvy totiž připouští možnost, aby za žalovaným právně jednala jiná osoba, neboť žádný z použitých prostředků komunikace (ověřovací platba, registrace na internetových stránkách, podpisový SMS kód) není schopen jednoznačné autentizace a identifikace žalovaného a jím skutečně projevené vůle. 10. Nadto má soud za to, že žalobkyně nedodržela ani požadavky § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného. Při posuzování se poskytovatel úvěru nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a také k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (k uvedeným závěrům viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy