18 C 288/2024-93 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal, aby mu žalovaná vydala osobní automobil , název, , reg. zn. , SPZ, , VIN , VIN kód, , s nadstandardní výbavou: disky provedení , název, , automatická klimatizace, lak – metalíza, sedadla – loketní opěrka přední, sedadlo spolujezdce – výškově stavitelné, skla tmavá, střecha – nosiče podélné, systém hill holder, volant multifunkční, volant – kůže, zavazadlový prostor – zádržná síť; včetně 2 klíčků od vozidla včetně technického průkazu vozidla, osvědčení o registraci vozidla a smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, . Žalobce k odůvodnění tohoto nároku uvedl, že dne , datum, uzavřel se společností , právnická osoba, (dále též jako „společnost“), smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě které byl žalobci na nákup uvedeného vozidla poskytnut účelově vázaný spotřebitelský úvěr ve výši 153 398 Kč (kupní cena vozidla činila 203 398 Kč). Žalobce se zavázal na poskytnutý úvěr uhradit celkem částku 269 052 Kč (v níž je zahrnuto i pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) v 84 měsíčních splátkách po 3 203 Kč. Podle ujednání ve smlouvě byl úvěr zajištěn zajišťovacím převodem práva, kdy podpisem smlouvy žalobce převedl na společnost vlastnické právo k vozidlu a společnost toto vlastnické právo přijala. Současně se žalobce jako vypůjčitel domluvil se společností jako půjčitelem na uzavření smlouvy o výpůjčce za účelem umožnění žalobci užívat vozidlo. Účastníci spolu žili v družském poměru, a to do března , datum, , kdy se žalovaná odstěhovala ze společné domácnosti. Od dubna , datum, předmětný automobil užívala výlučně žalovaná s tím, že měsíční splátky úvěru bude hradit právě ona. Žalovaná automobil užívala a splátky úvěru hradila i po skončení družského poměru s žalobcem. Žalobce souhlasil, že by automobil žalovaná užívala i nadále, ovšem pouze za situace, že kromě splátek úvěru uhradí žalobci též zaplacenou akontaci ve výši 50 000 Kč. S tím žalovaná nesouhlasila. Žalobce ji proto opakovaně vyzýval k vrácení vozidla, naposledy prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne 3. 9. 2024. Žalovaná však odmítla automobil žalobci vydat a uplatnila vůči žalobci zadržovací právo k vozidlu. Žalobce toto zadržovací právo neuznal, o čemž žalovanou vyrozuměl a znovu ji vyzval k vydání vozidla. Vzhledem k tomu, že žalovaná vozidlo žalobci nevydala a užívá jej i nadále, žalobce se domáhá svého práva prostřednictvím žaloby, kdy kromě automobilu požaduje vydání i 2 klíčků a všech souvisejících dokumentů (tj. technického průkazu, osvědčení o registraci vozidla a smlouvy o spotřebitelském úvěru), které má spolu s vozidlem v držení žalovaná.2. K žalobou uplatněnému nároku žalovaná uvedla, že je pravdou, že žalobce uzavřel se společností , právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru na pořízení předmětného vozidla a že žalovaná vozidlo užívala, nicméně činila tak na základě konkludentní dohody s žalobcem, že tak může činit bezúplatně (žalovaná má za to, že tato dohoda vzešla z jejich družského vztahu). Žalovaná současně namítá, že předmětný automobil sloužil i pro rodinné účely a užíval ho také sám žalobce. Vzhledem k tomu, že vozidlo převážně užívala žalovaná pro dojíždění do práce, hradila za to namísto žalovaného úvěrové splátky. Žalovaná takto v období od května , datum, do srpna , datum, uhradila leasingové společnosti 28 splátek po 3 203 Kč v celkové výši 89 684 Kč. Žalovaná současně hradila opravu automobilu, která stála 16 664 Kč. Je pravdou, že žalobce žalovanou vyzýval předžalobní upomínkou ze dne 3. 9. 2024 k vydání automobilu, žalovaná však v reakci na tuto upomínku vyzvala žalobce upomínkou ze dne 13. 9. 2024 k zaplacení vzájemného nároku v celkové výši 93 536 Kč představující uhrazené splátky úvěru a opravu automobilu, a to nejpozději do , datum, . Jelikož žalobce v této lhůtě dlužnou částku neuhradil, žalovaná dopisem ze dne 27. 9. 2024 uplatnila vůči žalobci zadržovací právo k předmětnému automobilu do doby zaplacení dlužné částky. Žalobce však uplatnění zadržovacího práva neuznal z důvodu údajné neexistence dluhu vůči žalované. Žalovaná nepopírá, že žalobce má na vrácení automobilu nárok z důvodu odpadnutí právního důvodu obohacení zánikem družského vztahu, nicméně je toho názoru, že ze stejného důvodu má vůči žalobci nárok na vrácení peněžních prostředků vynaložených na úhradu splátek z úvěrové smlouvy a na náhradu nákladů za opravu automobilu. Žalovaná se domnívá, že má automobil ve svém držení po právu a žalobce nemá s ohledem na řádně uplatněné zadržovací právo k automobilu ze strany žalované právo na jeho vydání. Žalovaná tedy navrhla, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta.3. Žalovaná současně uplatnila vůči žalobci vzájemný návrh, kdy z titulu uhrazených úvěrových splátek a opravy automobilu požaduje po žalobci úhradu částky ve výši 106 348 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 93 536 Kč od 17. 9. 2024 do zaplacení.4. Vzájemný návrh uplatněný žalovanou žalobce považuje za nedůvodný, neboť dle jeho názoru neexistuje pohledávka žalované za žalobcem. Žalobce předně uvádí, že mezi ním a žalovanou nebyla uzavřena konkludentní dohoda o bezplatném užívání automobilu. Pokud žalovaná hradila úvěrové splátky, kompenzovala tím výlučné užívání automobilu. Žalobce tak není povinen zaplacené splátky žalované vracet. Pokud jde o opravu vozidla, žalobce uvádí, že o potřebě opravy vozidla nevěděl. Žalovaná jej o tom neinformovala, opravu vozidla neodsouhlasil a dle jeho názoru nebyla nutná a účelná. O provedené opravě se dozvěděl až z dopisu právního zástupce žalované ze dne , datum, . Podle faktury byla na vozidle provedena diagnostika, výměna EGR a předních pružin. Žalobce se domnívá, že se nejedná o běžné opravy, nýbrž o opravy, které svědčí o nesprávném užívání vozidla žalovanou. Žalobce tak není povinen žalované jako výlučnému uživateli vozidla náklady vynaložené na opravu nahradit, zvlášť za situace, kdy opravu zapříčinila žalovaná nesprávným způsobem jízdy. Žalobce namítá, že i pokud by žalovaná měla právo na náhradu za opravu vozidla, toto její právo zaniklo. Dle žalobce lze na tuto situaci analogicky aplikovat zákonnou úpravu nájmu dopravního prostředku, dle které neuplatní-li nájemce právo na náhradu nákladů za údržbu dopravního prostředku u pronajímatele do tří měsíců od vynaložení nákladů, toto právo zanikne. Žalovaná své právo na náhradu za opravu vozidla uplatnila proti žalobci až dopisem právního zástupce ze dne , datum, , samotnou fakturu žalobci zaslala až dopisem ze dne , datum, , tj. po uplynutí lhůty 3 měsíců. Vzájemnou žalobu žalobce považuje za nedůvodnou také z toho důvodu, že s žalovanou uzavřel dne , datum, dohodu o vypořádání, jejíž součástí předmětný automobil nebyl, a to proto, že vozidlo není ve vlastnictví ani jednoho z účastníků, nýbrž ve vlastnictví třetí osoby. Pokud jde o žalovanou uplatněné zadržovací právo, toto právo žalobce neuznává, neboť pro neexistenci pohledávky žalované proti žalobci nebylo uplatněno důvodně. V případě, že by žalovanou tvrzená pohledávka přesto byla důvodná, žalobce z opatrnosti dopisem ze dne , datum, započítal na tuto pohledávku žalované svoji pohledávku za žalovanou z titulu náhrady za užívání vozidla za období od listopadu , datum, do srpna , datum, . Žalobce se domnívá, že za užívání vozidla mu náleží náhrada ve výši obvyklé ceny, kdy se v zásadě jedná o výši nájmu vozidla, tj. náhrada v hodnotě úvěrové splátky ve výši 3 203 Kč měsíčně v celkové výši 76 872 Kč. Žalobce současně tvrdí, že v okamžiku uplatnění zadržovacího práva žalovaná držela automobil protiprávně a byla povinna jej žalobci vrátit. Žalobce dále namítá, že zadržovací právo bylo žalovanou uplatněno v rozporu s dobrými mravy, veřejným pořádkem a je zjevným zneužitím práva, neboť žalovaná automobil užívala i poté, co jí žalobce sdělil, že se zadržovacím právem nesouhlasí a vyzval ji k vrácení vozidla (žalovaná užila vozidla nejméně dne , datum, , kdy s ním přijela k žalobci domů vyzvednout si své věci, tedy v době po uplatnění zadržovacího práva). Z uvedených důvodů žalobce trvá na svém návrhu na vydání automobilu.5. Mezi účastníky není sporné, že žalobce je leasingový nájemce předmětného vozidla na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , kterou dne , datum, uzavřel se společností , právnická osoba, . Podpisem této smlouvy žalobce převedl vlastnické právo k automobilu na tuto společnost s tím, že se se společností současně dohodl na výpůjčce vozidla s účelem umožnit žalobci toto vozidlo užívat. Při jednání dne , datum, účastníci učinili nesporným i skutkové tvrzení, že žalovaná uhradila v období od , datum, do , datum, celkem 28 leasingových splátek po 3 203 Kč v celkové výši 89 684 Kč. Mezi účastníky panuje shoda také v tom, že od března , datum, se předmětné vozidlo nachází ve výlučném držení žalované, žalobce ho neužívá a žalobce vyzval žalovanou k vydání vozidla. Účastníci za shodná skutková tvrzení označují také to, že platbu leasingové splátky za září , datum, ve výši 3 203 Kč