9 C 13/2024-31 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, uzavřené dne , datum, mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, ) celkem částku 139 637,89 Kč s příslušenstvím v podobě úroků, úroků z prodlení a nákladů řízení. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že na základě uzavřené smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 158 000 Kč, který byl vyplacen na bankovní účet obchodníka. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peníze a zaplatit úrok ve výši 13,48 % ročně. Dluh měl být uhrazen v 84 měsíčních splátkách po 2 916 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, a to prověřením informací sdělených žalovanou. Za tímto účelem žalovaná předložila doklady o svých příjmech a výdajích, zejména výpisy z bankovního účtu, a současně byly opatřeny z veřejných rejstříků. Na svůj dluh žalovaná uhradila 123 656 Kč. Z důvodu neplacení sjednaných splátek byl dluh k , datum, zesplatněn, když žalovaná byla průběžně upomínána. Žalobkyně uplatňuje žalobou nárok na úhradu jistiny ve výši 63 127 Kč, poplatků ve výši 23 896 Kč, smluvní pokuty ve výši 52 614,89 Kč, úroků (částečně kapitalizovaných ve výši 19 192,77 Kč) a úroků z prodlení (částečně kapitalizovaných ve výši 17 390,43 Kč). Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení ze , datum, , což bylo žalované oznámeno. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka, ale žalovaná dosud žalobou uplatněnou pohledávku neuhradila.2. Žalovaná při jednání soudu sdělila, že smlouvu uzavřela, ale v současné době je schopna splácet pouze částkou 3 000 Kč měsíčně, když je rozvedená a samoživitelka.3. Právní osobnost žalobkyně byla doložena výpisem z obchodního rejstříku.4. Z listiny označené jako „SMLOUVA O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU , název, “ soud zjistil, že jde o vyplněný formulář, který byl podepsán dne , datum, . Jako jedna strana smlouvy je označena společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, vystupující jako věřitel, a jako klient je označena žalovaná. Smlouva je číselně označena , číslo, . Smlouvou věřitel poskytuje žalované úvěr ve výši 158 000 Kč, který je určen na úhradu kupní ceny za vozidlo , název, , VIN , VIN kód, . Kupní cena vozidla činí 153 398 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr spolu s poplatkem za sjednání ve výši 3 % a úrokem ve výši 13,48 % v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 2 916 Kč.5. Podle přehledu transakcí byla dne , datum, zaúčtován bankovní převod částky 153 398 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, . Dle přehledu plateb zaplatila žalovaná na úhradu úvěru celkem částku 123 656 Kč.6. Přípisem z , datum, bylo žalované oznámeno odstoupení od smlouvy o úvěru pro nehrazení splátek.7. Pohledávka ze smlouvy byla postoupena písemnou smlouvou ze dne , datum, (ve spojení se stranou 1 a 5 seznamu postoupených pohledávek) ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem z , datum, , který dle podacího lístku byl odeslán dne , datum, . V oznámení byla žalované určena nová lhůta pro úhradu dluhu, a to 10 dnů od obdržení dopisu.8. Žalovaná byla přípisem ze dne 4. 6. 2024, podaným dle podacího lístku k přepravě dne 4. 6. 2024, vyzvána k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy ve výši 188 799,51 Kč ve lhůtě do , datum, .9. Po zhodnocení skutkových zjištění učiněných z provedených důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, že žalovaná jako spotřebitel uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 158 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 % a úrokem ve výši 13,48 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 916Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně uhradila za žalovanou kupní cenu vozidla ve výši 153 398 Kč. Žalovaná na úvěr uhradila 123 656 Kč.10. Žalobkyně byla soudem poučena, aby doplnila svá tvrzení ohledně prověřování schopnosti žalované splácet úvěr a současně aby navrhla důkazy prokazující taková tvrzení. Žalobkyně však tvrzení nedoplnila a nenavrhla ani žádný důkaz. Žalobkyně tedy neunesla břemeno tvrzení a současně také neprokázala, že by její právní předchůdkyně při uzavírání smlouvy o úvěru vyvinula přiměřenou aktivitu k posouzení schopnosti žalované sjednaný úvěr splácet.11. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (s ohledem na datum akceptačního dopisu, který následuje po dni účinnosti tohoto zákona), ve znění účinném do 30. 9. 2021 (dále též jen „ZoSÚ“), je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ pak poskytovatel úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že pokud poskytovatel poskytl spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky řízení podle § 2395 a násl. o. z. a podle ZSoÚ, přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatelka vystupovala v rámci výkonu své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná v této pozici nejednala. Podle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně měla prověřit jak příjmové, tak zejména výdajové stránky hospodaření žalované, aby posoudila, zda neexistují pochybnosti o jejích schopnostech úvěr splácet. Vzhledem k tomu, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení, dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované v pozici spotřebitele, když neposoudila schopnost žalované splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru porovnáním příjmů a výdajů žalované ve smyslu § 86 odst. 2 ZoSÚ, a tedy nemohla kvalifikovaně dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je nutné předmětnou smlouvu posoudit jako neplatnou.15. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (dostupný na www.nsoud.cz) vyplývá, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. a v neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu České republiky se též uvádí, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a této své povinnosti nedostojí, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, když dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o j