9 C 26/2025-33 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 22 900 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě níž byla žalovanému poskytnuta bankovním převodem částka ve výši 12 000 Kč, kterou se spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 8 400 Kč zavázal vrátit do , datum, . Žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetové stránky , webové stránky, , a to registrací žalovaného na těchto stránkách zadáním osobních údajů, zřízením uživatelského účtu a následným zasláním žádosti o poskytnutí konkrétního úvěru. Žalobkyně poté žalovanému zaslala konkrétní návrh úvěrové smlouvy, kterou žalovaný akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo. Následně byly prostředky zaslány na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Z důvodu prodlení uplatňuje žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, a to ani po zaslání předžalobní upomínky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen „o. s. ř.“). K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, aniž by se omluvil. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast včas neomluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).3. Z důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že v dokumentu označeném jako „Smlouva o podnikatelském úvěru č. , číslo, “ je žalobkyně označena jako „Společnost“ a žalovaný jako „Klient“, přičemž žalovaný je identifikován jménem a příjmením, rodným číslem, datem narození, adresou místa podnikání, identifikačním číslem osoby, telefonním číslem, e-mailovou adresou a číslem účtu , č. účtu, . Dokument obsahuje závazek žalobkyně poskytnout klientovi částku v celkové výši 12 000 Kč a závazek klienta tuto částku splatit do , datum, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 % z jistiny úvěru za každý den čerpání do 70 dnů ode dne čerpání. Na smlouvě je připojen elektronický podpis žalobkyně. Smlouva neobsahuje podpis žalovaného, v místě pro podpis je uvedeno datum , datum, a kód SMS verifikace , hodnota, .4. Totožnost žalovaného měla být ověřena z kopie občanského průkazu.5. Podle potvrzení společnosti , právnická osoba, o provedené platbě byla dne , datum, z účtu žalobkyně odeslána platba pod ID , číslo, ve výši 12 000 Kč na účet č. , č. účtu, . Z potvrzení o úhradě 1 Kč a současně ze sdělení společnosti , právnická osoba, a z výpisu z účtu soud zjistil, že bankovní účet č. , č. účtu, je veden ve prospěch žalovaného. Ze sdělení také vyplývá, že dne , datum, byla ve prospěch uvedeného účtu připsána platba ve výši 12 000 Kč pod ID , číslo, .6. Žalovanému byla dle podacího lístku dne 9. 11. 2024 zaslána předžalobní upomínka z téhož dne, v níž je uvedeno, že žalovaný se vyzývá k zaplacení částky 37 228,80 Kč do 3 dnů.7. Podle výpisu ze Živnostenského rejstříku a byl žalovaný držitelem živnostenského oprávnění od , datum, do , datum, .8. Dle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále též jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Dle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní podle § 562 odst. 1 o. z. dvě funkce: 1) prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a 2) zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce splňuje pouze zaručený elektronický podpis ve smyslu čl. 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne , datum, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz).9. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Dle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu jiného státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.11. Po zhodnocení provedených důkazů není podle názoru soudu možné učinit závěr, že by mezi žalobkyní a žalovaným došlo ke sjednání vzájemných závazků v podobě, v jaké tvrdí žalobkyně, když z listin žalobkyní předložených nevyplývá žádným způsobem, že to byl právě žalovaný, kdo akceptoval podmínky předložené ve formulářové podobě. Na žádné z listin není podpis žalovaného (logicky s ohledem na odkaz žalobkyně na internetovou adresu), není na nich ani žádný specifický identifikátor (např. potvrzená e-mailová komunikace včetně elektronického podpisu) a ani z jiných skutečností nelze dovodit, jestli skutečně šlo o konsenzus mezi žalobkyní a žalovaným v těchto otázkách. Z předložených důkazů tedy nevyplývá dohoda o tom, jakou částku se žalovaný měl zavázat vrátit, za jakých podmínek a kdy. Tím, že se žalobkyně k jednání soudu nedostavila, připravila se o možnost být poučena dle § 118a o. s. ř., že dosud nenavrhla dostatek důkazů k prokázání svých tvrzení, když procesní poučení poskytuje soud toliko při jednání. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně o svých tvrzeních ohledně obsahu smlouvy neunesla břemeno důkazní povinnosti. Po provedeném dokazování učinil soud jednoznačný závěr o skutkovém stavu, že žalovaný obdržel od žalobkyně částku 12 000 Kč, kterou žalobkyni nevrátil, ač byl vyzván dopisem ze dne 9. 11. 2024, v němž byla stanovena lhůta 3 dnů.12. Vzhledem k tomu, že žalovaný zůstal nečinný, neuvedl žádný právní důvod, pro který mu byla částka 12 000 Kč žalobkyní zaslána, a současně nebylo prokázáno, že byla za podmínek tvrzených žalobkyní uzavřena smlouva o úvěru, soud dospěl k závěru, že žalovanému vzniklo ve vztahu k žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 12 000 Kč, a to přijetím plnění bez právního důvodu. Žalobkyně tak má nárok ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. na vrácení toho, oč se žalovaný obohatil. Soud tak rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni prokazatelně poskytnutou částku ve výši 12 000 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne 19. 11. 2024, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla zaslána dne 9. 11. 2024 výzva k zaplacení do 3 dnů. V souladu s § 537 o. z. se má výzva za doručenou třetím pracovním dnem od odeslání, tj. dne 13. 11. 2024. Následně měl žalovaný 3 dny k plnění, tato lhůta skončila (s přihlédnutím k možnosti plnění v pracovní dny) 18. 11. 2024 a od 19. 11. 2024 je tak žalovaný v prodlení. Povinnost zaplacení byla stanovena ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvody.13. Ohledně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč a zbývajících požadovaných úroků z prodlení soud žalobu zamítl, protože nedošlo k platnému uzavření výše uvedené smlouvy a žalobkyni právo požadovat po žalovaném poplatek, smluvní pokutu i další úrok z prodlení nevzniklo, nevzniklo jí ani právo požadovat úrok z prodlení za předchozí období, neboť žalobkyně neprokázala, že by již v této době byl žalovaný v prodlení.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala (včetně v žalobě úroků z prodlení kapitalizovaných k 14. 10. 2025 ve výši 3 527,69 Kč) částky 26 427,69 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 13 383,28 Kč (přiznaná jistina ve výši 12 000 Kč a úrok z prodlení kapitalizovaný k 14. 10. 2025 ve výši 1 383,28 Kč), tj. z 51 %. Žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky tedy z 49 %. Míra úspěchu žalobkyně a žalovaného je tedy přibližně stejná, a proto nebyla žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení přiznána.