18 C 329/2025-34 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 10 400 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , číslo, . Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě prostřednictvím internetové stránky žalobkyně, na nichž se žalovaný registroval a zvolil si parametry smlouvy. Žalovaný provedl ze svého účtu č. , č. účtu, verifikační platbu ve výši , částka, , Anonymizováno, a na jeho účet pak žalobkyně poskytla dne , datum, peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do , datum, . Žalovaný se však dostal do prodlení, když ve stanovené lhůtě splatnosti na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil. Žalobkyně tedy žalobou uplatňuje dlužnou částku ve výši 10 400 Kč sestávající z nesplacené jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč a smluvního úroku ve výši 1 % denně z jistiny za dobu čerpání úvěru v kapitalizované výši 2 400 Kč. Jako příslušenství pohledávky žalobkyně žádá zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 3. 8. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svoji účast u jednání řádně omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.3. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně jako věřitel měla žalovanému jako klientovi poskytnout na jeho bankovní účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč se splatností do , datum, , kdy kromě jistiny úvěru měl žalovaný uhradit i smluvní úrok ve výši 1 % denně, tj. celkem uhradit částku 10 400 Kč. Písemné vyhotovení smlouvy předložené soudu obsahuje podpis žalobkyně, na místě podpisu žalovaného je uvedeno, že jeho podpis byl uskutečněn elektronicky prostřednictvím webových stránek žalobkyně, kam žalovaný zadal specificky vygenerovaný SMS kód, jež mu byl zaslán na jeho telefonní číslo. Tento SMS kód měl být do systému zadán , datum, v 10:10 hodin, smlouva obsahuje i IP adresu, z níž měl být podpisový kód zadán. V hlavičce smlouvy byl žalovaný identifikován svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, doručovací adresou, průkazem totožnosti a dále uvedl své telefonní číslo, email a číslo bankovního účtu. Nedílnou součástí smlouvy je formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, jenž obsahuje shrnutí všech smluvních podmínek poskytnutí úvěru.4. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že z účtu žalobkyně byly dne , datum, zaslány na účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Ze sdělení , právnická osoba, bylo zjištěno, že majitelem uvedeného bankovního účtu byl v období provedené transakce žalovaný.5. Z výzvy ze dne 22. 2. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl ze strany žalobkyně naposledy před podáním žaloby vyzván k zaplacení dluhu do tří dnů. Přiložený podací lístek osvědčuje odeslání výzvy žalovanému dne 22. 2. 2025.6. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně poskytla dne , datum, na bankovní účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalobkyně postupovala na základě ujednání, které mělo být dne , datum, dohodnuto právě s žalovaným. Na základě takového ujednání měla žalobkyně na účet žalovaného poskytnout uvedené peněžní prostředky a žalovaný měl tyto prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 1 % denně nejpozději do , datum, . Ujednání mezi stranami probíhalo elektronicky na internetové stránce žalobkyně, ze strany žalovaného mělo být podepsáno zadáním vygenerovaného SMS kódu zaslaného na telefonní číslo , tel. číslo, žalovaným. Ve lhůtě splatnosti žalovaný ničeho neuhradil. Žalovaný byl předžalobní upomínkou ze dne 22. 2. 2025 vyzván k úhradě dluhu do 3 dnů (výzva byla odeslána žalovanému téhož dne).7. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.8. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.9. S ohledem na zjištěný skutkový stav a výše uvedená zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že předmětný závazkový vztah nelze považovat za platnou smlouvu o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 85/2024 Sb. účinném od , datum, do , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Tento zákon sám v ustanovení § 104 větě první stanoví, že smlouva o spotřebitelském úvěru musí být uzavřena v písemné formě. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis [ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne , datum, , o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES]. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným elektronicky prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu nepodepsal způsobem uvedeným výše.10. Z ostatních okolností kontraktačního procesu, které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním smlouvy o úvěru, by bylo možné dovodit, že žalobkyně skutečně jednala s žalovaným (zejména pokud jde o provedenou bankovní transakci). Z písemného vyhotovení smlouvy předloženého soudu je pak zřejmé, že se jedná o elektronickou podobu právního jednání, které bylo řádně podepsáno pouze žalobkyní. Údajný podpis smlouvy ze strany žalovaného zadáním vygenerovaného SMS kódu není způsobilý zajistit ochranu právního jednání před jeho případnou změnou tak, jak uvádí zákon č. 297/2016 Sb. S ohledem na tyto skutečnosti nelze uzavřít, že znění posuzované smlouvy v okamžiku jejího „podepsání“ žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tj. že nedošlo k následné změně smlouvy. Absence formy právního jednání a podpisu osoby jednající má za následek, že není zřejmé, kdo, kdy a jak takové právní jednání učinil. Žalobkyně tedy neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení jeho obsahu a jeho nezměnitelnost. Žalobkyně sice doložila, že v červenci , datum, jednala s žalovaným, avšak neprokázala, že výsledkem takového jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu. Přestože ustanovení § 104 zákona o spotřebitelském úvěru nespojuje s nedodržením písemné formy neplatnost smlouvy, soud má za to, že v tomto případě vůbec nebyla prokázána vůle žalovaného posuzovanou smlouvu o úvěru uzavřít. Jedná se tedy o zdánlivé právní jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž se podle § 554 o. z. nepřihlíží.11. Vzhledem k tomu, že předmětnou smlouvu o úvěru nelze považovat za platně uzavřenou, nelze za platná považovat žádná peněžitá plnění (jako i smluvní úrok) tak, jak vyplývají ze smlouvy. Žalobkyně přesto prokázala, že poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 8 000 Kč. Soud má za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně podle § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu. Ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má tedy žalobkyně právo na vrácení toho, co bylo žalovanému plněno. Vzhledem k tomu, že žalovaný nárok žalobkyně nerozporoval, ani netvrdil a neprokázal, že by na dlužnou částku již cokoli uhradil, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni poskytnutou neuhrazenou jistinu ve výši 8 000 Kč s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 S