22 C 59/2025-229 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 145 830,58 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 30. 10. 2013 smlouvu o revolvingové půjčce č. , hodnota, . Na základě této smlouvy byla žalovanému dne 5. 11. 2013 na účet uvedený ve smlouvě vyplacena částka 150 000 Kč. Žalovaný se poskytnutou půjčku zavázal vrátit společně se sjednaným úrokem ve 48 měsíčních splátkách (počínaje prosincem 2013) po 6 097 Kč. Mezi stranami jde o vztah podnikatelský, když žalovaný byl označen identifikačním číslem i místem podnikání. Ve smlouvě je výslovně uvedeno, že půjčka se poskytuje pro podnikatelské účely. Žalovaný uhradil žalobkyni částky ve výši 6 097 Kč dne 20. 1. 2014, 7 656 Kč dne 23. 6. 2014, 7 656 Kč dne 29. 7. 2014, 1 000 Kč dne 29. 9. 2014, 1 000 Kč dne 30. 10. 2014 a 1 000 Kč dne 1. 12. 2014. Protože žalovaný řádně nehradil splátky, žalobkyně půjčku zesplatnila. Žalobkyně následně přepočítala své nároky; půjčku úročila sazbou 13,77 % p. a., odpovídající průměrné bankovní úrokové sazbě dle časových řad , jméno FO, národní banky platné v době vyplacení peněžních prostředků žalovanému. Tento postup opřela o § 502 odst. , právnická osoba, zákoníku. Zároveň žalobkyně uvádí, že na uvedený úrok by měla nárok i z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalovaný vyplacené prostředky užíval bez běžného úročení, čímž se na úkor žalobkyně obohatil ve smyslu § 458 odst. 1 starého občanského zákoníku. Uhrazené platby žalobkyně započetla nejprve na úhradu úroku a následně na úhradu jistiny. Dluh žalovaného tak na jistině činí 143 575,58 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení od 2. 12. 2014 do zaplacení a dále s obvyklým úrokem ve výši 13,77 % p. a. od 2. 12. 2014 do zaplacení. Účastníci si ve smlouvě také sjednali, že při prodlení s úhradou splátky delším než 15 dnů činí smluvní pokuta 8 % z výše splátky a při prodlení s úhradou splátky delším než 30 dnů činí smluvní pokuta 13 % výše splátky Za prodlení s úhradou první a třetí splátky byla uplatněna smluvní pokuta ve výši 487,76 Kč za každou z nich. Za prodlení s úhradou druhé splátky byla uplatněna smluvní pokuta ve výši 487,76 Kč a současně smluvní pokuta ve výši 792,61 Kč. Celková výše smluvních pokut tak činí 2 255,89 Kč, přičemž žalobkyně zaokrouhlila dolů na částku 2 255,89 Kč. K úhradě celé dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne 3. 4. 2014. Žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že pro vymožení pohledávky žalobkyně proti němu byla vedena exekuce , tituly před jménem, , jméno FO, , , právnická osoba, .M., Exekutorský úřad , adresa, , pod sp. zn. , spisová značka, , na základě rozhodčího nálezu č. j. , spisová značka, , který vydal rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, . Exekuce byla zastavena pro nevykonatelnost exekučního titulu usnesením zdejšího soudu ze dne 29. 8. 2024, č. j. , spisová značka, . Podle žalovaného výstup rozhodčího řízení nebyl rozhodčím nálezem, a tak byla exekuce vedena podle titulu, jenž není vykonatelným rozhodnutím. Ke smlouvě o revolvingové půjčce uvedl, že je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle starého občanského zákoníku a dále pro neposouzení úvěruschopnosti žalovaného dle zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný rozporuje nárok žalobkyně na úrok i smluvní pokutu. Protože žalovaný uhradil celkem částku 24 909 Kč, měla by jistina činit 125 591 Kč. Nadto má však za to, že nárok žalobkyně je promlčen. Žalovaný rovněž poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle něhož rozhodčí nález neztrácí účinky pravomocného rozhodnutí, nebyl-li zrušen podle zákona o rozhodčím řízení. V projednávané věci exekuce nebyla zastavena z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky a rozhodčí nález dosud zrušen nebyl. Žaloba je proto nepřípustná pro překážku věci rozhodnuté. Žalovaný uzavřel se smlouvou o půjčce současně rozhodčí smlouvu. Ačkoliv měl žalovaný v té době podnikatelské oprávnění, smlouvu neuzavíral v rámci své podnikatelské činnosti, nýbrž jako spotřebitel, neboť prostředky z půjčky použil pro osobní potřebu. Žalobkyně jej oslovila jako spotřebitele, přesto mu nabídla smlouvu určenou pro podnikatele. Ze smlouvy vyplývá, že při poskytnuté jistině 150 000 Kč činil sjednaný úrok 142 656 Kč. Takto sjednaný úrok odpovídá sazbě přesahující 37 % p. a., která výrazně převyšovala obvyklé úrokové sazby v době uzavření smlouvy, a je proto v rozporu s dobrými mravy. Smlouva dále obsahovala kaskádu smluvních pokut, včetně pokuty ve výši 50 % z celkové výše splátek při zesplatnění úvěru, tedy 146 328 Kč. Tyto sankce jsou dle žalovaného zjevně nepřiměřené. Žalovaný má proto za to, že smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nadto žalobkyně před uzavřením smlouvy neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, když namísto zjištění skutečných výdajů vycházela z paušálních a nepodložených údajů. K výši požadované úrokové sazby žalovaný sdělil, že žalobkyní uplatněné právo na plnění ze smlouvy o půjčce nelze přiznat, neboť smlouva je absolutně neplatná. Uplatnění nižší částky, úroku či smluvních pokut nemůže tuto neplatnost zhojit. Podle směrnice 93/13/EHS a judikatury SDEU musí být zneužívající ujednání ze smlouvy vyloučena bez možnosti jejich moderace. Žalobkyni proto nelze přiznat žádné plnění, včetně úroku či smluvních pokut. Žalobkyně si musela být již při uzavření smlouvy vědoma její absolutní neplatnosti, a tím i neplatnosti navazující rozhodčí smlouvy, přesto iniciovala rozhodčí řízení. V něm se domáhala částky 435 142 Kč, tedy téměř trojnásobku poskytnuté jistiny 150 000 Kč, přičemž rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, tento nárok rozhodčím nálezem v plném rozsahu přiznal. Na základě tohoto rozhodčího nálezu byla proti žalovanému po dobu více než devíti let vedena exekuce, která byla následně zastavena pro nepřípustnost, neboť rozhodčí nález nebyl způsobilým exekučním titulem. Spor totiž fakticky nerozhodoval uvedený rozhodce, nýbrž , právnická osoba, , jež neměla pravomoc vystupovat jako stálý rozhodčí soud. Řízení probíhalo na základě netransparentní smlouvy o zajištění služeb rozhodců, uzavřené mezi žalobkyní, rozhodci a , právnická osoba, , o níž žalovaný neměl žádné vědomí. Tato smlouva upravovala mimo jiné odměňování rozhodců a podstatně modifikovala průběh rozhodčího řízení, aniž by byla žalovanému zpřístupněna. Tím byly porušeny požadavky na transparentnost rozhodčí doložky i na nezávislost a nestrannost rozhodce podle zákona o rozhodčím řízení. Uvedené uspořádání bylo shledáno soudy jako účelový a nepřípustný systém směřující k výrobě vyhovujících exekučních titulů, což potvrzuje i judikatura Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Praze. Žalobkyně si byla tohoto stavu vědoma, přesto nechala vést proti žalovanému exekuci a účelově se tak vyhýbala soudnímu přezkumu platnosti smlouvy. K promlčení nároku žalobkyně dále specifikoval, že judikatura k nepřiměřené výši úroku i k nemravnosti smluvních pokut je ustálena nejméně od roku 2004. V době uzavření Smlouvy tak musela být žalobkyni jakožto profesionálnímu poskytovateli úvěrů známa její absolutní neplatnost pro rozpor s dobrými mravy, což potvrzuje i judikatura Ústavního soudu vztahující se přímo k žalobkyni. Žalobkyně si byla vědoma, že by v soudním řízení se svými nároky neuspěla a že jí může náležet nanejvýš vydání bezdůvodného obohacení. Proto se obrátila na , právnická osoba, , na žalobkyni ekonomicky závislou, která vydala nicotný rozhodčí nález. Tento postup představuje zneužití práva, a proto nemohlo dojít ke stavení promlčecí lhůty ani v rozhodčím, ani v exekučním řízení. Nárok žalobkyně je tak promlčen, jak potvrzuje i recentní judikatura odvolacích soudů v obdobných věcech. Navzdory tomu žalobkyně po více než devíti letech vedení protiprávní exekuce znovu uplatňuje nárok, který navíc převyšuje výši bezdůvodného obohacení. Takový postup je v rozporu s dobrými mravy, a proto žalovaný navrhuje žalobu v celém rozsahu zamítnout.3. V reakci na vyjádření žalovaného zaslala žalobkyně vyjádření, v němž uvedla, že ze zastavení exekuce nelze vyvozovat zánik hmotněprávního závazku, pohledávka žalobkyně tak nadále existuje a v této souvislosti poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu ve věci exekuce vedené na základě nezpůsobilého exekučního titulu – rozhodčího nálezu. Žalobkyně se s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu také vymezila proti námitce promlčení pohledávky, když podle zmíněné judikatury dochází ke stavení promlčecí doby i tehdy, je-li rozhodčí řízení zahájeno na základě neplatné rozhodčí doložky, příp. je exekučním soudem shledán jako bez právních účinků. V případě pravomocného zastavení exekuce má věřitel bez zbytečného odkladu podat žalobu, jíž uplatní své právo přiznané rozhodčím nálezem, což žalobkyně učinila ve lhůtě 30 dnů, kterou Nejvyšší soud shledal jako adekvátní. S názorem žalovaného, že ve věci panuje překážka věci rozhodnuté, nesouhlasí. Žalobkyně nemá jinou možnost n