Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 30 492,92 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 15. 8. 2025 se společností , Anonymizováno, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) v elektronické podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 30 492,92 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku úvěru do 15. 12. 2025. K uzavření smlouvy došlo po registraci žalovaného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně. Pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného nahlédla právní předchůdkyně žalobkyně do databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB a využila žalovaným poskytnuté informace o jeho příjmech a výdajích. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru na žalobkyni a žalovanému toto postoupení oznámila dopisem ze dne 23. 1. 2026. Téhož dne zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Z nepodepsaného dokumentu nazvaného „, Anonymizováno, . – úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřená s klientem dne 15.08.2025“ soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně je v této listině označena jako „věřitel“ a žalovaný jako „klient“ a identifikován je jménem a příjmením, rodným číslem, adresou bydliště, e-mailovou adresou a telefonním číslem. V uvedeném dokumentu se měla právní předchůdkyně žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému úvěr do výše 20 000 Kč a žalovaný se měl zavázat úvěr splácet v minimální částce buď 13 % z celkové splatné částky, nebo ve výši 1 000 Kč podle toho, co je vyšší, a to do 15 dnů od data výpisu. Smluvní úrok měl být sjednán ve výši 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru. Součástí smlouvy jsou i Standardní podmínky úvěrové smlouvy, podle jejichž čl. 3.1 až 3.4 musel klient při podání žádosti o úvěr navštívit internetové stránky právní předchůdkyně žalobkyně, kde vyplnil a odeslal žádost o úvěr s tím, že si přečetl úvěrovou smlouvu dříve, než se k ní zavázal, bere na vědomí její obsah a souhlasí s jejími ustanoveními. Z dokumentu „, Anonymizováno, “ soud zjistil parametry poskytovaného úvěru včetně referenčního čísla úvěru , Anonymizováno, a číslo účtu žalovaného , č. účtu, . Z dokumentu nazvaného Standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil základní parametry úvěru. Z kopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil jeho osobní údaje a podobenku. Z faktury VS , var. symbol, soud zjistil, že dlužná částka měla k datu splatnosti, tj. ke dni 15. 12. 2025, činit 30 573,44 Kč. Z přehledu pohybů na úvěrovém účtu soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr dne 15. 8. 2025 ve výši 20 000 Kč, že na splacení úvěru žalovaný nezaslal žádnou platbu a že ke dni 14. 12. 2025 činil dluh žalovaného 30 492,92 Kč a zahrnoval nesplacenou jistinu ve výši 20 000 Kč, poplatky ve výši 750 Kč a úrok ve výši 9 742,92 Kč. Z potvrzení o provedení úhrady soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala dne 15. 8. 2025 na účet žalovaného částku 20 000 Kč s VS , var. symbol, . Ze zákaznické karty žalovaného soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný, jeho mzda činí 37 000 Kč, jeho měsíční výdaje činí 5 000 Kč a že je zaměstnán na plný úvazek.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, ve znění jejího dodatku č. , hodnota, ze dne 18. 11. 2021, včetně příloh soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 1. 2026, z předžalobní výzvy z téhož dne a z potvrzení o podání doporučené zásilky soud zjistil, že žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno a rovněž byl vyzván k úhradě svého dluhu do tří dnů; oznámení i předžalobní výzva byly podány k poštovní přepravě dne 27. 1. 2026.5. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 17. 6. 2026 soud zjistil, že žalovaný je jediným majitelem a disponentem účtu č. , č. účtu, . Z výpisu z tohoto účtu soud zjistil, že dne 15. 8. 2025 byla na účet připsána částka 20 000 Kč s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, .6. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že podle nepodepsaného dokumentu ze dne 15. 8. 2025 se měla právní předchůdkyně žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému možnost čerpání úvěru až do výše 20 000 Kč a žalovaný se měl zavázat hradit vyčerpané prostředky spolu s úrokem ve splátkách. Žalovaný vyčerpal celkem částku 20 000 Kč a na splátkách neuhradil ničeho. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému toto postoupení oznámila. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu.7. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.10. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v podobě předložené soudu, tj. smlouvy ze dne 15. 8. 2025. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalovaného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru nepodepsal. Z ostatních okolností kontraktačního procesu (zejména z následného čerpání finančních prostředků žalovaným), jež časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru, lze dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným jednala. Žalobkyně nicméně soudu předložila znění předmětné smlouvy ve formátu elektronického souboru .pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku jejího podepsání žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k její následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tento dokument vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru ze dne 15. 8. 2025, neboť tato smlouva nebyla žalovaným podepsána, v podobě předložené soudu a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž sice podařilo prokázat, že jednala s žalovaným, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání uvedené smlouvy nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v podobě předložené soudu.12. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, z nichž žalovaný nevrátil ničeho. Jeho dluh tak nadále trvá v rozsahu nesplacené jistiny v uvedené výši. Nárok na vrácení této částky byl platně postoupen na žalobkyni. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že uvedenou částku žalobkyni či její právní předchůdkyni vrátil nebo že jeho dluh zanikl jinak. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným platně uzavřena a že mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a následně svou pohledávku za žalovaným platně postoupila na žalobkyni. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni dosud nesplacené poskytnuté prostředky ve výši 20 000 Kč, a to z titulu trvajícího bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo předžalobní výzvou s lhůtou splatnosti do tří dnů; tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne 27. 1. 2026, žalovanému byla doručena podle domněnky dojití třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 30. 1. 2026, třídenní lhůta k plnění žalovaném uplynula dne 2. 2. 2026 a následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Soud proto žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 20 000 Kč od 3. 2. 2026 do zaplacení a uložil žalovanému povinnost zaplatit přisouzenou částku s příslušenstvím ve lhůtě podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), neboť pro uložení jiné lhůty k plnění neshledal důvod.13. Zbývající část žaloby ohledně požadovaného smluvního úroku a poplatků ve výši 10 492,92 Kč soud s ohledem na výše uvedenou neexistenci smlouvy o úvěru jako nedůvodnou zamítl. Soud rovněž žalobkyni nepřiznal vzhledem k výše uvedenému úrok z prodlení z této částky a dále žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z dlužné částky 20 000 Kč za období od 16. 12. 2025 do 2. 2. 2026, neboť v tomto období žalovaný nebyl v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, jak soud uvedl výše.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně příslušenství kapitalizovaného k tomuto dni) částky 32 942,79 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 21 298,08 Kč, tj. v rozsahu 65 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 11 644,71 Kč, tj. v rozsahu 35 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 30 % a v tomto rozsahu jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 220 Kč a z nákladů zastoupení advokátkou, jíž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 30 492,92 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu na zahájení řízení včetně podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 3 620 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 30 %, tj. částka 1 086 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty k plnění neshledal důvod.