13 C 1/2022-37 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobou podanou k soudu ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum] se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí pohledávku ve výši 3 61,47 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky ode dne 10. 8. 2018 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný byl v době od 23. 5. 2018 do 22. 7. 2018 na základě smlouvy o poskytování služeb ze dne 30. 5. 2018 účastníkem telekomunikační služby [anonymizováno] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo]. V souladu se smlouvou a čl. 14 Všeobecných podmínek žalobkyně žalovaný využil možnosti dané mu smlouvou a zadal prostřednictvím sítě žalobkyně pokyn k provedení platebních transakcí za poskytnuté služby obsahu třetími stranami. Částky za poskytnuté platební transakce byly žalovanému následně žalobkyní vyčísleny v samostatné části pravidelného vyúčtování fakturou [číslo] za období od 23. 5. 2018 do 22. 6. 2018, se stanovenou splatností k 11. 7. 2018, za tel. [číslo] v částce 552 Kč za 18 SMS, tel. [číslo] ve výši 1 422 Kč za 48 SMS, tel. [číslo] ve výši 25 Kč za 1 SMS a tel. [číslo] ve výši 429 Kč za 15 SMS a za 18 ks [anonymizována tři slova] ve výši 57,50 Kč; dále v samostatné části pravidelného vyúčtování fakturou [číslo] za období od 23. 6. 2018 do 22. 7. 2018, se stanovenou splatností k 9. 8. 2018 za tel. [číslo] v částce 31 Kč ze 1 SMS, tel. [číslo] ve výši 1 036 Kč za 9 SMS a 3 SMS na tel. [číslo] služby pro dospělé, a tel. [číslo] ve výši 93 za 3 SMS Kč a dále za 5 ks [anonymizována tři slova] ve výši 15,97 Kč Částky byly vypočteny dle délky volání na audiotextovou linku, podle počtu zaslaných SMS či Premium MMS. Žalobkyně vysvětlila, že běžným způsobem platby pomocí Pemium SMS je platba za SMS jízdenku u dopravních podniků různých měst, soutěže, dárcovské SMS apod. O2 Activ předplatným se pak rozumí služby, které umožňují účastníkovi vstoupit na portál žalobkyně označený O2 Active a stáhnout si aplikace a služby, které chodí na mobilní telefon pravidelně, např. osobní horoskop, zpravodajství apod. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný na vyúčtování ničeho nezaplatil, vyzývala jej proto k úhradě také upomínkou odeslanou dne 10. 12. 2018, ovšem bezúspěšně. 2. Soud se v první řadě zabýval otázkou příslušnosti soudů k řešení daného sporu, když dospěl k závěru, že tato ve věci dána je, a to s odkazem na ustálenou rozhodovací praxi zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu (srovnej např. usnesení č.j. Konf 4/2011-12 ze dne 20.4.2011). 3. Žalovaný zůstal po celou dobu soudního řízení nečinný. Soud proto rozhodl na základě žalobcem předložených a soudem provedených důkazů, z nichž zjistil následující skutkový stav: 4. Na základě stranami sporu podepsané účastnické smlouvy ze dne 30. 5. 2018 a specifikace služeb z téhož data, umožnila žalobkyně žalovanému využívat mimo jiné na přiděleném tel. [číslo] služby třetích subjektů. Ve smlouvě ani ve specifikaci služeb není nikde zakotvena možnost využívání těchto služeb dříve. Žalobkyně následně vystavila pro žalovaného dvě vyúčtování. První za období již od 23. 5. 2018 do 22. 6. 2018, kterými vyúčtovala shora uvedené částky za zprostředkování platebních transakcí spočívajících v odeslaných SMS za MHD, parkování a ostatní. Za shodné platební transakce vystavila žalobkyně druhé vyúčtování za období od 23. 6. 2018 do 22. 7. 2018 a dále u [číslo] za služby třetích stran na tel. [číslo] pro dospělé shora uvedené částky. Doručení či odeslání faktur nebylo doloženo. Žalovaný byl žalobkyní následně upomínán o úhradu vyúčtovaných částek upomínkou ze dne 10. 12. 2018 obsahující současně oznámení o zrušení poskytování služeb, jejíž odeslání následujícího dne žalobkyně doložila dodejkou. 5. Smluvní vztah účastníků se po právní stránce řídí jednak zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, a to ohledně vzniku smluvního vztahu jeho ust. § 63 a ohledně vytyčení předmětu žaloby jeho ust. § 1, ust. § 2 a § 66 odst. 2, a jednak zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - dále jen o.z.). Dle ust. § 1 odst. 2 ve spojení s § 2 písm. n) tzv.„ služby obsahu“ či úžeji„ služby třetích stran“ nejsou službami elektronických komunikací ve smyslu tohoto zákona. Dle ust. § 63 zákona č. 127/2005 Sb., musí být ve smlouvě o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací srozumitelným, úplným a snadno přístupným způsobem uveden mimo jiné vždy popis poskytované služby a údaje o ceně, popřípadě způsobu určení ceny, a způsobu získávání aktuálních informací o všech platných cenách služeb. Dle § 66 odst. 2 je podnikatel zajišťující veřejnou telefonní síť povinen umožnit všem koncovým uživatelům veřejné telefonní sítě přístup k operátorským službám a nejméně k jedné informační službě o telefonních číslech účastníků všech podnikatelů poskytujících veřejně dostupné telefonní služby. Občanskoprávní úprava neobsahuje zvláštní úpravu tohoto typu vztahů a obsah práv a povinností účastníků tak vyplývá především z uzavřené smlouvy, jejíž součástí jsou všeobecné podmínky žalobce a ceník. 6. Na základě provedených listinných důkazů, které soud hodnotil dle ust. § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl k následujícím právním závěrům. V daném případě žalobkyně prokázala, že žalovaný byl na základě smlouvy oprávněn využívat prostřednictvím shora uvedených tel. čísel žalobkyní poskytované služby třetích subjektů, a to od 30. 5. 2018. Jestliže žalobkyně provedla vyúčtování za poskytnuté SMS již za období od 23. 5. 2018, smlouva byla žalovaným podepsána až 30. 5. 2018 a přesná specifikace ohledně konkrétních dat poskytnutí služeb není obsažena ani ve skutkových tvrzeních ani v důkazech, nelze dospět k závěru, že platební transakce, které žalobkyně žalovanému vyúčtovala v první faktuře [číslo] byly skutečně poskytnuty až po 30. 5. 2018, a to právě žalovanému. 7. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být proto soudem poučena podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, k jakým tvrzených skutečnostem je povinna označit důkazy, a o následcích nesplnění povinnosti důkazní. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. plní soud při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že jestliže se řádně předvolaný účastník nedostaví k soudu, pak takové jeho chování znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu § 118a odst. 3 o. s. ř. skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky. Žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že nepožádala o odročení jednání a naopak navrhla, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Možnosti poučení soudem se tak svým postojem vdala. Jelikož tedy soud nemá poskytnutí služeb dle faktury [číslo] právě žalovanému za prokázáno, či případně v rozsahu, který je žalobou uplatňován, za prokázáno, žalobu v této části, tj. v částce 2 485,50 Kč zamítl. 8. V případě druhého vyúčtování má soud za prokázáno, že žalovaný ve shora uvedené době a rozsahu služby třetích stran využil. Žalovaný ve smlouvě svým podpisem stvrdil, že jsou mu známy ceny služeb i podmínky jejich poskytnutí. Žalobkyně využití předmětných služeb žalovanému řádně vyúčtovala nárokovanou částkou. Žalovanému proto povinnost k úhradě poskytnutých služeb v částce 1 175,97 Kč vznikla. Žalovaný splatný závazek řádně a včas neuhradil a je tedy ve smyslu ust. § 1968 věty prvé občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (účinného od 1. 1. 2014, dále jen o.z.) v prodlení. Podle ust. § 1970 o.z. je žalobkyně v takovém případě oprávněna požadovat úhradu úroku z prodlení, a to ve výši dohodnuté účastníky smlouvy, popřípadě stanovené vládním nařízením, jestliže k uzavření dohody o výši úroků nedošlo. V daném případě nebyla výše úroků smluvena. Žalobkyni proto přísluší úrok z prodlení ve výši stanovené v ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení byl žalobkyní požadován ode dne následujícího po dni splatnosti poslední faktury. Splatnost žalované pohledávky však dle názoru soudu nemohla nastat dříve, než měl žalovaný možnost seznámit se s výší účtované ceny. Žalobkyně odeslání faktury neprokázala. Jelikož má však soud v řízení za prokázáno odeslání oznámení o zrušení poskytovaných služeb spolu s upomínkou dne 11. 12. 2018, vycházel z okolnosti, že se žalovaný o výši účtované ceny mohl dozvědět nejdříve z něj. Podle § 570 odst. 1 o.z. působí právní jednání vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde. Účinnost adresných jednostranných hmo