11 C 4/2023-38 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení 13 000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 16 275,48 Kč, a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 13 000 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem [právnická osoba] dne 15. 2. 2005 smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě mu v den podpisu smlouvy byla poskytnuta hotovostní půjčka 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit jistinu a zaplatit souhrnný poplatek 5 500 Kč a to formou 31 týdenních splátek po 500 Kč, celkem ve výši 15 500 Kč, kdy poslední splátka měla být zaplacena 20. 9. 2005. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když uhradil pouze 2 500 Kč a k 18. 11. 2020 činila dlužná částka 13 000 Kč. Popsaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek z 18. 12. 2020. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn a vyzván k úhradě dluhu, mimo výše uvedené dílčí plnění však na svůj dluh neuhradil ničeho. Požadovaný kapitalizovaný úrok z prodlení byl vyčíslen z dlužné jistiny 13 000 Kč za dobu od 28. 9. 2005 do 18. 12. 2020. 2 Následným podáním z [datum] vzala žalobkyně podanou žalobu částečně zpět co do částky 1 237,93 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení a dále co do zákonného úroku z prodlení z částky 812,94 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení. Dále doplnila žalobkyně svá skutková tvrzení tak, že souhrnný poplatek 5 500 Kč představuje součet úroku za poskytnutou půjčku ve výši 696,27 Kč a úplaty za administrativní činnost, za hotovostní výběr splátek obchodním zástupcem ve výši 4 530,73 Kč. 3 Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4 Zástupce žalobkyně se z jednání nařízeného na den [datum] písemně omluvil, a požádal, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovanému bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno prostřednictvím dožádaného soudu ve Slovenské republice. Žalovaný se jednání se bez omluvy nedostavil, aniž by požádal o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně. 5 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud následující skutkové závěry: 6 Ze smlouvy o půjčce [číslo] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi původním věřitelem [právnická osoba] a žalovaným jako dlužíkrm dne 11. 2. 2005 Smlouvou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému půjčku 10 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti potvrdil žalovaný podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázala vrátit jistinu a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 5 500 Kč, tedy zaplatit celkem 15 500 Kč formou 31 týdenních splátek po 500 Kč. Roční procentní sazba nákladů (dále jen„ RPSN“) vyjádřená ve smlouvě činí 365,1% Smlouva neobsahuje jakékoliv ujednání o zpoplatněných službách, které by měly být v souvislosti s čerpáním či splácením půjčky poskytovány dlužníkovi, ani jakékoliv údaje o to, z jakých položek se skládá tzv.„ souhrnný poplatek“. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne 18. 12. 2020, přičemž dle připojeného seznamu postupovaných pohledávek byla předmětem postoupení i pohledávka za žalovanou ze smlouvy [číslo]. Z přípisu původního věřitele ze dne 6. 1. 2021 bylo pak zjištěno, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávky a vyzván ke splnění dluhu postupníkovi, tedy žalobkyni. Dle podacího lístku bylo oznámení odesláno žalované dne 1. 2. 2021 na adresu uvedenou žalovaným ve smlouvě o půjčce. 7 Soud nemá za prokázané tvrzení žalobkyně o tom, že část tzv.„ souhrnného poplatku“ odpovídající částce 4 530,73 Kč představuje úplatu za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek pracovníkem věřitele u žalované. Toto tvrzení nemá žádný podklad v textu smlouvy a ani z jiných listinných důkazů nevyplývá, že by taková úplatná služba byla v souvislosti s poskytnutím půjčky sjednána. Žalobkyně se ústního jednání sodu nezúčastnila a nemohla tak být poučena o povinnosti doplnit v tomto směru své důkazní návrhy. 8 Po právní stránce dopadá na vztah účastníků podle přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.) právní úprava účinná v době uzavření smlouvy o půjčce, tedy zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ obč. zák.“). Na řešenou věc dopadá dále zákon č. 321/2001 Sb., neboť poskytnutou půjčku je v daném případě třeba jednoznačně považovat za spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 tohoto zákona. Podle úpravy smlouvy o půjčce obsažené v § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. 9 Platnost smlouvy o půjčce je dále třeba posuzovat z hlediska obsáhlé judikatury Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu ČR, která vymezuje limity smluvní volnosti stran v otázce výše sjednaného úroku. Soud proto přezkoumal soulad smlouvy s dobrými mravy, kdy parametry a podmínky poskytnutého úvěru byly zjištěny ze smlouvy, jak je uvedeno výše. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal původnímu věřiteli zaplatit za poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč na dobu 31 týdnů, činí 5 500 Kč, přičemž celou tuto částku je třeba považovat za úrok z úvěru bez ohledu na to, že je ve smlouvě označena jako„ souhrnný poplatek“. Ze smlouvy ani z okolností věci nevyplývá, že by z uvedené částky měly být hrazeny jakékoliv vedlejší náklady původního věřitele či úplatné služby. Tvrzení žalobkyně, že část poplatku představuje úplatu za administrativní činnost a službu spočívající v osobním inkasu splátek nebylo v řízení prokázáno (viz výše) a soud je hodnotí jak tvrzení účelové a zastírající pravou podstatu tzv.„ souhrnného poplatku“, který představuje pouze formu úplaty za půjčení peněz, tedy úrok. Z uvedeného lze stanovit roční úrokovou sazbu ve výši 131% (viz např. kalkulátor na internetových stránkách https://www.finance.cz/uvery-a-pujcky/kalkulacky-a-aplikace/splatkovy-kalkulator), kdy soud pro zjednodušení výpočtu vyšel ze souhrnné měsíční výše splátky 1 937,50 Kč a doby splácení 8 měsíců. 10 Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 uvedl, že neodporuje dobrým mravům úrok, který významně nepřesahuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání s přihlédnutím k úrokovým sazbám bank, přičemž dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 lze u nebankovních subjektů nesoucích vyšší míru rizika akceptovat i úrok přesahující tuto hladinu trojnásobně. Dle veřejně dostupné databáze České národní banky ARAD činila v době uzavření smlouvy obvyklá roční úroková sazba u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností do 1 roku 12,69%. 11 V posuzovaném případě, kdy úroková sazba více než desetinásobně převyšuje obvyklou roční úrokovou sazbu u spotřebitelských úvěrů v dané době a RPSN činí 365,1%, nelze považovat za smlouvu za souladnou s dobrými mravy a tedy požívající právní ochrany. Lze konstatovat, že předmětná smlouva o půjče jako celek směřovala ke generování zcela nepřiměřeného zisku věřitele a tuto smlouvu tak je třeba hodnotit jako neplatnou podle § 39 obč. zák., a to v celém jejím rozsahu. 12 Vzhledem k uvedenému je na místě posoudit žalobou uplatněný nárok podle právní úpravy bezdůvodného obohacení obsažené v § 451 a násl. obč. zák. Podle § 457 obč. zák. jsou účastníci neplatné smlouvy povinni vrátit si vše, co podle ní dostali. Žalovaný obdržel od původního věřitele částku 10 000 Kč a uhradil mu částku 2 500 Kč, tedy je povinnen vydat bezdůvodné obohacení ve výši 7 500 Kč. 13 Jak dovodil Nejvyšší soud, splatnost závazku k vydání bezdůvodného obohacení - povinnost k plnění - nastává dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník vyzván k plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku, dochází následující den k prodlení podle § 517 obč. zák. (viz. rozsudek Nejvyššího soud ČR ze dne 15. 12. 2005, sp.zn. 33 Odo 871/2005. Žalovaný byl vyzván k úhradě výzvou k plnění spojenou s oznámením o postoupení pohledávky. Tato mu byla odeslána 1. 2. 2021. Zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla dle standardního způsobu doručování nejpozději třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla žalovanému upomínka doručena či uložena k vyzvednutí nejpozději dne 4. 2. 2021. Následujícího dne mohl žalovaný plnit, a pokud tak neučinil, vznikl dnem následujícím, tj. dnem 6. 2. 2021 žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době vzniku prodlení, tedy ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 proc